Křídla žáru a popela - PROBÍHÁ PŘEPIS A KOREKCE

19. kapitola - Večerní výprava

„Jestli to s tou milenkou myslel opravdu vážně, bude potřebovat víc, než jenom chrániče na svou chloubu."

***

Neuběhlo ještě ani pár hodin od schůzky s Iwixem a Rina začínala být nervózní. Seděla tiše u stolu v bohatě vyzdobeném sálu a snažila se ignorovat všechny pohledy fae, které se upíraly směrem k ní. Královna z ní od jejího příchodu nespustila oči, Eirin svou přítelkyni při jídle po očku pozorovala a Orel jí věnoval veškerou pozornost, i když se ho královna Leona na něco ptala.

Rina si pro jednou zase připadala celá nesvá. Ze zbývajících dopisů sice zjistila, že ji i její sestru Olivii trest za uspořádání večírku minul, ale i tak způsobilo její zmizení určité pozdvižení. Nyní by však mělo být podle Oliviiných slov všechno v pořádku. Olivie naštěstí stihla vše před příjezdem rodičů uklidit a sestřino zmizení z nějakého Rině neznámého důvodu svedla na kempování s kamarády, nad čímž si rusovláska oddechla, neboť se tak vyřešilo i to, proč o sobě nedala prostřednictvím mobilu vědět dřív.

Nabodla si na vidličku kousek salátu a před očima jí proběhl rozhovor s Teranem ohledně jídla, na které si bude muset zvyknout. Měl pravdu. Ostatně tak, jako vždycky.

Povzdechla si a strčila si jídlo do pusy, přičemž stále přemýšlela nad dnešním večerem a zítřejší schůzce s královnou. Okamžitě ji napadla otázka: Co asi může chtít? Zvedla pohled od talíře a otočila hlavou směrem k čelu stolu.

Žena v přepychových šatech právě diskutovala s Orlem a Riny si z nějakého důvodu nevšímala. Možná netoužila po tom, aby ji dívka nachytala při zírání. Nebyla si však jistá, jakým darem kromě ohně rusovláska oplývá, proto i své myšlenky na obřad skrývala za tlustou bariérou, za kterou by se neměl nikdo dostat. Nemohla si dovolit, aby Rina zjistila, jaký je její osud, a že ji celou tu dobu vede Orel za nos tak, jak mu poručila ještě před jeho odjezdem.

„Můžeš mi vysvětlit, proč se na tebe můj drahý bratr usmívá a září jako měsíček na hnoji?" utrousila s pozvednutým obočím Eirin a Rina jí odpověděla nevinným pokrčením ramen. Své přítelkyni se o svém novém vztahu ještě nezmínila. Nebyl čas a ani nálada na nějaký proslov, který by měl podle Orla brzy nastat, tak se raději černovlásce vyhýbala obloukem a celý jejich rozhovor odkládala na dobu neurčitou.

„Vy dva spolu něco máte?"

Rusovláska obratem zavrtěla hlavou, div se neudusila, když jí při tichém uchechtnutí málem zaskočilo sousto. Orel otázku své sestry nejspíš slyšel a protočil oči, což způsobilo právě Rininu reakci a následný kašel a lapání po dechu.

„Promluvíme si později," zasípala a jídlo pořádně zapila, načež do sebe rychle naházela i zbytek porce, a když královna Orla propustila, vydala se nenápadně za ním – alespoň v jejich očích.

Orel moc dobře věděl, že šouravé kroky za ním patří Rině. Nebylo to poprvé, co se za ním takhle vyplížila, i když to mohla dělat poněkud méně nápadně. U vchodu do úklidové místnosti se zastavil, aby si upravil knoflíky na rukávech, a když zpozoroval, že se o jeho ruku Rina nenápadně otřela, pootevřel dveře, chytil ji za zápěstí a stáhl ji s sebou do tmavé místnosti, načež za sebou okamžitě zavřel.

„Blázníš?" sykl po své dívce a rozsvítil svou magií světlo nad jejich hlavami. Nezářilo příliš, ale aspoň na sebe viděli.

„To si tě nemůžu aspoň na chvilku ukrást pro sebe?" zamumlala a tváře jí přitom lehce zčervenaly. I ona si uvědomovala, jak těsno v téhle místnosti bylo.