Křídla žáru a popela - PROBÍHÁ PŘEPIS A KOREKCE

27. kapitola - Obřad za úplňku

„Budete mi chybět... Mami, tati, Olivie."

***

S pohasnutím i druhého ze sluncí se na obloze objevil přesně mezi nimi dokonale kulatý, bělostně zářící měsíc v úplňku. Téměř černou oblohu pomalu začínala rozsvěcovat maličká světélka tak, jako celé nádvoří. Podél židlí se rozhořívaly lucerny ledově bílým světlem, které mělo reprezentovat sílu a moc úplňku jako ostatně celá výzdoba, jíž si mohla Rina prohlédnout až nyní.

Stála uprostřed kruhového nádvoří, v jejímž centru se rozprostíral perleťový koberec protkaný stříbrnými nitkami. Kolem ní seděli ve třech sekcích dvořané a vzrušeně si štěbetali, neboť každou chvílí měl obřad začít. Mezi nimi, vždy v uličce, stály tři zakryté klece a Rina si nemusela dávat dvě a dvě dohromady, aby jí došlo, co... nebo spíš kdo se v nich skrývá. Arcali, onen muž se zelenými vlasy a třetí fae, jehož si pořádně ani nevybavovala.

S prvními tóny loutny se daly věci do pohybu. Královna Leona předstoupila před svůj lid a začínala strojeně odříkávat modlitbu, která se až příliš podobala té, jež Rina slyšela před vypitím nektaru.

„Dnes jsme se sešli, abychom osvobodili jednu z našich budoucích vládkyň. Nektar jí nenadělil křídla tak, jako nám, potomkům světla, ale květ, jež je znamením zla, které musí být zničeno. Zbavme proto tuto fae tíhy, zbavme ji ohně, jenž do našeho světa nepatří!" pronesla hlasitě, načež pokývla dvěma mužům, v jejichž rukách Rina spatřila řetězy. V tu chvíli zpanikařila a zběsile se rozhlížela kolem sebe, jestli nezahlédne Eirin. Její přítelkyně však nebyla k nalezení a dívku pohltil strach. Byla na všechno sama. Tíha, jak královna řekla, na ni ulehla celou svou váhou a ona se se vyděšeným pohledem bez okolků podvolila strážným, kteří jí k zápěstí připevnili okovy a ty následně řetězy spojili s oky v zemi, kterých si Rina předtím nevšimla.

Poté přešli ke klecím, odkryli je a nakonec tři spoutané fae dovedli k Rině, ke které přistoupili ještě dva další muži. Tedy jeden pro každou z víl.

Zachvěla se při spatření mrtvolně bledé Arcali a jejich druhů. Opravdu se s nimi bude moct propojit, když jsou v takovémhle stavu? Zapochybovala. Co když to na ni Arcali jen hrála a celou dobu chtěla, aby se Rina obřadu zúčastnila a obětovala se královně? Co když žádné spojení elementálů neexistovalo a ona jí to jen namluvila? Polkla.

„Nechť započne rituál za úplňku!" zvedla královna ruce do vzduchu, otočila se ke čtveřici fae a s lišáckým úsměvem pohlédla Rině do očí plných děsu, které by Leonu dost možná přesvědčily o tom, že o svém osudu dívka nic neví, nebýt zpovědi Iwixe.

V tu chvíli se do Rininých zad zaryl rozpálený kus železa a ona, omámená bolestí, zalapala po dechu. Bylo to mnohem horší, než čekala. Záda jí celá hořela a malé částečky kovu se nořily čím dál tím hlouběji do kůže, až měla pocit, že jí květ zanedlouho odpadne. Nedokázala se ani pořádně nadechnout, jak mučivá trýzeň to pro ni byla. Všude kolem cítila smrad pálícího se masa s kovovým pachem krve. Svíjela se na kolenou, škubala řetězy ze všech svých sil, ale akorát ubližovala sama sobě, než aby se někam hnula. Zakaleným pohledem sledovala, jak fae vedle ní podstupují to samé, avšak v bezvědomí. Netušila, jak moc je královna musela zřídit, aby ani při téhle bolesti neprocitli.

Další zatlačení na kořeny jejího květu už Rina nezvládla. Vykřikla tak hlasitě, že její nářek musela slyšet celá Vrisea. Nejraději by se schoulila do klubíčka, nechala se taky tak zbičovat, jako Arcali, než aby musela všechno tohle snášet při vědomí. Divila se, že ještě vůbec zvládla sledovat, co se kolem ní dělo.