SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

4.

Nora:

Od mého incidentu s Dominikem uběhnul týden a já se mu úspěšně vyhýbala. Párkrát jsem se potkala s Tokáčem, ale o potetovaném dlouhánovi nepadlo ani slovo a brácha se o tom naštěstí od nikoho nedozvěděl.

,,Zlato, potřebuju, abys to zanesla k nám do studia."nalítnul ke mně do pokoje Pepa a vůbec ho nezajímalo, že by mě mohl vyrušit v mojí intimní chvilce. Tu jsem naštěstí neměla, ale i tak jsem na něj otráveně zamručela.

,,Proč? Zanes si to tam sám."

,,Bohužel to nestíham. Za deset minut mi jede vlak."hodil ke mně na postel pár obálek a nějakou krabici.

Podívala jsem se na něj se zdviženým obočím. ,,Nejezdíš pryč nějak často?"

,,Ne."odbyl mě a odešel z mýho pokoje. Takže to tam asi budu muset zanýst. Vyhrabala jsem se z postele a zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle. Pouze jsem si rozčesala vlasy a ani svůj domácí outfit v podobě černých tepláků a basic topu nějak neobměňovala.

,,Tak pa!"křikla jsem ještě ve dveřích na Pepu a vyšla ven na chodbu a následně i před dům. Rozhodla jsem se tam jít pěšky. Konec konců vůbec netušim, jestli náhodou zase něco neslaví a bůh ví co do mě zase nalejou.
•••
Cesta mi zabrala tak deset minut a stála jsem před budovou, která sloužila jako jejich zázemí. Zazvonila jsem a čekala, než mi někdo otevře. Ve dveřích se objevil malej Jakub.

,,Nazdar. Co potřebuješ?"vtáhnul si mě do objetí na pozdrav.

,,Mám vám prý předat tohle."podala jsem mu krabici a obálky. Jeho oči se rozzářily ještě víc.

,,Paráda. Pojď dál."

,,Ne, já už bych měla jít."snažila jsem se z toho vymluvit.

,,Prosim tě co máš tak důležitýho na práci, že si ani neuděláš čas na svoje přátele?"

Snažila jsem se přijít na nějakou výmluvu, ale nic mě nenapadlo, takže jsem na něj jen hleděla.

,,No vidíš."vítězně se usmál a pustil mě dovnitř. Došli jsme nahoru do studia, kde už to okupovali ostatní. Zahlédla jsem Tokyho a Andyho. Ostatní byli v nahrávací místnosti a já jen mohla doufat, že mezi nimi neni Dominik. Vlastně ani nevim, proč mám potřebu se mu takhle vyhýbat, ale asi je to můj vnitřní pocit, že to tak bude prostě lepší

,,Dáš si něco?"vytrhnul mě z přemýšlení přibližující se Tomáš, aby mě mohl na pozdrav obejmout. Objetí jsem mu oplatila.

,,Já nevim. O vodu asi nemá smysl žádat, co?"uchechtla jsem se.

,,Máme tady maximálně tu z pračky."zasmál se Jakub a sedl si k Andymu na gauč. Ten mě pozdravil pouhým přikývnutím a úsměvem.

,,Mňamka. No nic. Tak Havanu?"podívala jsem se zpátky na Tokyho.

,,Žádnej problém."zašel ke stolku a nalil mi do kelímku rum. Ten jsem s úsměvem přijala a sedla si na gauč mezi Andyho a Jakuba. Zrovna hráli nějakou hru, tak jsem je sledovala. Po chvíli ticha se otevřely dveře od nahrávací místnosti. Z nich vyšel Radek s Kamilem a Nikem. Jaká to náhoda, že?

,,A jéje. Mladá Andreasová sa prišla pozrieť na nás?"rozzářil se slovák a objal mě na uvítanou. Následoval ho Radek se slovy, že mě rád vidí. Dominik dělal, že mě nevidí a zašel si do kelímku nalít vodku a sedl si do rohu místnosti. Nechtěla jsem to řešit, takže jsem udělala úplně to samé co on a ignorovala jeho přítomnost.
•••
Jak se dalo čekat z obyčejného ,,Doneseš tam jenom něco, prosím." se stalo několik hodin pití. Studio naplnili další příchozí a moje hodinky ukazovaly něco po půl jedenácté. Už jsem byla trochu omámená značnou dávkou alkoholu a trávy, takže jsem úplně zapomněla na můj původní plán ignorovat Dominika. Ten se za celou dobu prakticky nehnul z rohu místnosti a ani jsem si nevšimla, že by něco pil. Z nadzvednutym obočím mě sledoval, jak se k němu snažim dostat. Po velkém vložení úsilí jsem se doškobrtala až k jeho maličkosti.-Celkem paradox, protože on rozhodně maličký neni. Tedy vzrůstově. Mentálně uplně nevim.-

,,Co tu sedíš tak sám?"opřela jsem se zády o stůl, u kterého seděl. Cítila jsem na sobě jeho pohled, ale neopětovala jsem mu ho. Místo něj jsem sledovala dění v místnosti.

Dominik:

Sledoval jsem, jak se ke mně snaží dostat podnapilá Nora. I když její pohyby moc obratně nepůsobily, i přes to vypadala úchvatně. Nechtěl jsem se s ní bavit. Teda jedna moje část se s ní nechtěla bavit. Ta druhá
ji chtěla okamžitě hodit přes rameno a donést ke mně do pokoje a tam z ní vyšukat duši tak, že už by jsme si to oba pamatovali.

,,Co tu sedíš tak sám?"zazubila se na mě a opřela se o stůl vedle mě. Já na ní mohl oči nechat, ale ona se místo na mě dívala na ostatní v místnosti. Upřímně jsem na ty všechny ostatní žárlil.

,,Řeklas, že mi zavoláš a já čekal."snažil jsem se znít neutrálně a nedát na sobě znát ublíženost, i když to je s touhle otázkou asi silně spojené a muselo jí to dojít.

,,Netušila jsem, že jsi na to čekal. Myslela jsem, že to pro tebe nic neznamenalo. Navíc bůh ví, jestli jsme se spolu vážně vyspali."konečně se na mě podívala. Nechtěl jsem se začít utápět v jejích očích, ale ty jsou doslova jako dvě studny. Jednou se nad ní nadehneš a už jenom cítíš, jak tě gravitace tahá dolů a ty jenom padáš a padáš.

,,To neznamená, že se nemůžeme vídat."dostal jsem ze sebe po chvíli pomyslného padání.

,,A to by si chtěl?"její pohled změknul.

,, Nevadilo by mi to."

,,To mně taky ne."usmála se. Vážně, proč tahle holka už dávno nikoho nemá? Však i mně, jako proslulému děvkaři, se z ní podlamujou kolena. ,, Nechceš taky něco k pití?"nabídla mi.

,,K pití jedině tebe, kotě."laškovně jsem na ní mrknul.

,,Ne tak hr, pane Citta. Zatím jsme pouze aktivovali stav přátelství."zasmála se a já s ní. Jednoho dne jí dostanu. Ne jako svojí další trofej z jedný nebo dvou nocí, ale jako ženu po mym boku. I přes Pepův zákaz.