SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

22.

Nora

Ani nevím, jak vztah mezi mnou a Dominikem popsat. Držíme ho utajený a navíc se setkáváme opravdu jen když je u toho Amálka, protože nechceme, aby se stalo něco, čeho bychom potom litovali. I když sexu s ním by litovala jenom kráva, ale chápeme se. Poslední dobou taky cítím, že moje chování k Honzovi je pouhá přetvářka. Celé dny i noci propřemýšlím nad Dominikem. Ten mi přijde poslední dobou dost smutný. Uvědomuju si, že já tenhle nátlak nezvládám sama. Mám u sebe Amálku, ale on je na tohle celé dočista sám. Mám o něj upřímný strach, i když říká, že je v pořádku.

Zrovna jsme trávili krásný letní večer na naší terase. Byla tu jen Luisa s Amálkou, protože Honza zase někam jel pracovně. Najednou se mi rozezněl telefon v předsíni, tak jsem si pro něj doběhla. Volal mi Tomáš, což se moc často nestává a tak mu to zvednu.

,,Ano?"

,,Noro? Jsi to ty? No sláva. Potřebuju, abys okamžitě přijela."naléhá.

,,A proč? Co se děje."

,,Jde o Dominika. Chce tě vidě a vzhledem k jeho stavu by bylo fajn, aby ses dostavila. Myslim, že o důvodu víš víc než já."s tím mi to položí. Okamžitě se obuju a běžím za Luisou.

,,Můžeš mi tu prosím pohlídat Amálku? Já potřebuju něco nutně vyřídit."sbíhám schody.

,,No jasně. Co se děje?"nechápe.

,,Něco je s Dominikem. Zatím čau."zaběhnu za dům a už ji neslyším. Nasednu do auta a vyrazím co nejrychleji to jde ke klukům. Zastavím před domem, vyběhnu a zazvoním. Tomáš mě pustí dovnitř a já vyběhnu do posledního patra, kde už čeká v otevřených dveřích. Jenom kolem něj proběhnu a pokračuju do Dominikovy ložnice. Oči mi padnou na tu neuvěřitelnou spoušť a nakonec na něj. Stojí naproti mně a propaluje mě svýma hnědýma očima, ostatně stejně jako vždycky. Jeho výraz byl plný bolesti a utrpení. Pod zarudlýma očima se mu vyjímaly tmavé kruhy. V očích se mu leskly slzy. Je to možný, že zrovna on pláče? Řekla jsem si v duchu sama pro sebe. Pohled na něj mě neskutečně bolel. Někoho by možná i děsil, ale ten někdo by ho nemiloval víc, než já. Mě naopak děsilo vědomí, že za jeho stav můžu já. Jenom já.

,,Dominiku, cos to udělal?"přiběhnu k němu a obejmu ho. Je slabý a málem ho porazím, ale ustojí to a taky mě slabě obejme.

,,Omlouvám se. Já nechtěl."zamumlá. Není schopný ani pořádně mluvit.

,,Pojď si lehnout a vysvětlíš mi to."odtáhnu se od něj a pomůžu mu se dostat na postel. Ještě dojdu zavřít dveře a pak si sednu k němu na postel.

,,Já myslel, že to zvládnu, ale už se nedokážu dál vyrovnávat s tim, že nemam svoje holky u sebe. Miluju vás obě strašně moc a strašně moc to bolí."rozpláče se. Lehnu si vedle něj a obejmu ho.

,,Taky tě miluju. Určitě společně něco vymyslíme. Teď se z toho musíš vyspat."pohladím ho po zádech.

,,Dobře. Zůstaneš tu semnou?"zeptá se mě s nadějí v očích. Už nepláče, ale tváře má pořád mokré od slz. Setřu mu je rukávem mikiny a přitulím se k němu co nejblíž to jde. Miluju to jeho teplo a pocit bezpečí, které mi dává svým objetím. Teď si však začínám lámat hlavu s tím, jak vyřešit problém ohledně zbavení se Honzy a jak tohle všechno vysvětlíme Amálce. Asi by měla vědět, že je Dominik jejím pravým otcem, ale to je dost těžké vysvětlit malému dítěti. Není hloupá, takže si jednoho dne všimne podoby mezi nimi. S těmito myšlenkami usnu a soudě Dominikova pravidelného oddechování se to jemu podařilo ještě dřív.
•••
Ráno se probudím s Dominikem, který mi je zavrtaný obličejem na hrudníku mezi prsy. Spokojeně oddechuje a tak se nehýbu, abych ho náhodou neprobudila. Po včerejšku to rozhodně potřebuje. Pohladím ho po zádech a užívám si jeho přítomnosti. Vím, že to za chvíli bude muset zase skončit. Já se vrátím domů a budu se svým přítelem dělat šťastnou rodinku pro moji dceru.