SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

13.

Nora

,,Tak pojď."vyzvala mě Anička do ordinace a já zaplula za ní do dveří.

,,Ahoj."objala jsem ji a ona mě.

,,Ráda tě zase vidim."zamumlala mi do ramene.

,,Tak rychle. Už to chci mít z krku."odtáhly jsme se a já si lehla na lehátko. Anička mi potřela břicho gelem a začala mi dělat sono.

,,Bylo to plánovaný?"zeptala se po chvíli.

,,Nebylo a upřímně ani nevim co si s tím počnu."

,,Je to tam."vydechla.

,,Vážně?"nahrnuly se mi slzy do očí.

,,Zlato, neplač."chytne mě za ruku.

,,Dominik to malý nebude chtít. Už jsem to řešila i s Luisou."

,,Je to tvoje rozhodnutí. Nikdo ti nemůže v ničem bránit, ale rozmysli si to dobře. Mohla bys toho jednou litovat."dívala se na mě vážně.

,,Já vim."uznala jsem.

,,Navíc je štěstí, že váš vztah ani neni veřejný, takže se to při nejhorším nebude nikde rozpitvávat. Máš nás. Rodinu a přátele, kteří ti pomůžou."stiskla mi pevně ruku.

,,Dobře."usmála jsem se na ni mezi vzlyky.

,,Navíc plod je dobře uchycený. Vypadá tak jak by měl. To by byla škoda."utřela mi břicho a pak mi podala kapesník, abych si mohla utřít slzy ,,Pojď sem."vtáhla si mě do medvědího objetí. Po nějaké chvíli jsme se rozhodly si zajít na oběd do blízké doktorské kantýny. U jídla jsme probraly ještě spoustu věcí a kolem půl druhý jsme se rozloučily a já se vydala domů. Cestou jsem přemýšlela, jak a kdy to Dominikovi říct. Stále mám strach z jeho reakce a nejsem si tim jistá. Dnes mu to určitě neřeknu, protože to ještě já sama potřebuju vstřebat. Napadnul mě skvělý nápad. Tehdy se zdál jako skvělý, ale teď už vim, že to byl ten nejhorší nápad. Dnes zjistim, jak na tom Nik je. Jestli by vůbec někdy měl o dítě zájem. No a podle toho budu jednat. Domů jsem došla s úsměvem a na gauči mě překvapil Tomáš.

,,Je ahoj. Ty nejsi s klukama?"zeptala jsem se ho, když jsem kolem něj procházela do kuchyně. Za tu cestu mi nějak vyschlo.

,,Byl jsem, ale zase tam dělaj bordel a já si chtěl číst."zvednul před sebe nějakou knihu, jejíž titul jsem nepostřehla z takové dálky.

,,Aha. Neřikal Nik kdy přijde?"

,,To ne, ale nevypadal, že by se chtěl nějak zdržovat. Prý ti ráno bylo špatně."

,,Jo trochu, ale už je to dobrý."usmála jsem se a i se skleničkou vody jsem šla do Dominikovy ložnice. Ač je teprve půlka dne zamnou, tak jsem unavená, jako bych ty půlky měla za sebou čtyři. Lehla jsem si do postele a než bys řekl švec jsem spala jak zabitá.
•••
Probudilo mě šramocení v pokoji. Otevřela jsem oči a u skříně zahlédla Dominika, jak se snaží narvat do tepláků.

,,Ahoj."pozdravila jsem ho s úsměvem. Stál ke mně zády a nečekal, že promluvim, takže se lekl a to způsobilo jeho pád na zem.

,,Kurva do píče."zaklel a já se musela nahlas zasmát.

,,Jsi v pohodě?"naklonila jsem se k němu přes postel, abych na něj viděla.

,,Vyděsilas mě."

,,To jsem nechtěla."udělala jsem nevinný výraz.

,,Už je ti líp?"změnil téma.

,,Jo je. Byla tady Luisa a odpoledne jsem se setkala s Aničkou. Unavilo mě to a vytuhla jsem tu."

,,To je dobře."natáhnul si tepláky na zemi a pak si kleknul k posteli, takže měl hlavu v úrovni té mojí. Něžně mě políbil a já mu polibek oplatila. Z něžného líbání se rázem stal souboj jazyků a oba jsme se společně začali posouvat po posteli dál od okraje. Dominik byl nademnou. Jednu ruku měl vedle mojí hlavy a tou druhou zkoumal moje křivky.

,,Chyběl si mi."zamumlala jsem mu do rtů.

,,Ty mně taky."odtáhnul se na chvíli, aby mohl mně i sobě sundat triko. Hned se ale zase přisál. Asi to nebudu dál popisovat. Jen že jsme měli ten snad nejlepší sex za celou dobu. Jen kdybych tušila, že poslední.
•••
,,Dáš si na to sýr?"zeptala jsem se Nika, který ležel rozpláclý na gauči a sledoval nějaký pořad v televizi.

,,Parmezán prosím."odpověděl mi po chvíli. Jeho těstoviny jsem tedy posypala parmezánem a svoje nechala jen s omáčkou. Talíře jsem donesla do obýváku a posadila se vedle něj. Teď nebo nikdy. Rozhodla jsem se ho zeptat na otázku, která mě už od rána tíží.

,,Domi, můžu se tě na něco zeptat?"začala jsem a cítila, jak se mi v krku začíná tvořit knedlík.

,,No jasně. Proč bys nemohla."usmál se na mě a tím mě trochu povzbudil.

,,Víš jen mě to zajímá, ale jak to máš s dětmi?"vymáčkla jsem ze sebe.

,,Jak jako?"nechápal a nakrčil obočí.

,,No jestli máš rád děti a dokážeš si představit, že bys jednou sám nějaký měl."

,,Jo takhle."zasmál se a já nevěděla jak jeho reakci brát ,,Děti mi nevadí, však Martin, Zooty a Jakub je maj žejo. Ale svoje? Na jednu stranu je fajn mít vědomí, že tu po tobě jednoho dne něco zbyde. Na tu druhou je to strašně moc práce."pokrčil rameny ,,Sám sebe jako tátu vidim tak za deset let nebo nikdy. Teď na to nejsem vůbec připravenej. Nejde o finance, ale nechci abych na svoje dítě neměl čas. Nejdřív kariéra a pak až rodina."

,,Aha."vydechla jsem.

,,Jestli tě zajímalo, kam náš vztah v tomhle směřuje, tak se nemusíš bát. Jednou dítě chci, ale rozhodně ne teď."

,,No to já taky ne. Ještě si chci užívat."usmála jsem se jak nejfalešněji jsem dokázala. Dominik už se jen beze slova usmál a dál sledoval televizi. Já mezi tím měla čas dál přemýšlet. Chce říct, že by mu dítě zkazilo kariéru? Nevím co teď dělat a hlavou mi vířily všemožné nápady. Jeden ve mně však utkvěl. Možná je to až moc krutý, ale dělám to pro něj a pro naše dítě. Než aby mělo tátu na poloviční úvazek nebo rozhádaný rodiče, tak ho nebude mít vůbec.