SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

28.

Nora

Mým nejmíň oblíbeným dnem v měsíci je ten, kdy mají přijet moji rodiče. Od té doby, co jsem se vrátila k Dominikovi, to mezi námi trochu skřípe. Je mi líto, že ho nemají rádi, ale řekla bych, že už v mém životě rozhodli o dostatečném množství věcí a teď je čas na mně. Celé ráno jsem z toho rozklepaná, protože jim oznámíme, že jsem těhotná. Amálka oznámení o očekávání sourozence přijala s nadšením a prý se na něj už těší. Bohužel rodiče z toho asi moc nadšení nebudou. Jakmile za okny zahlédnu parkující auto, ruce se mi rozklepou. Snažím se uklidnit, protože stres nedělá dítěti dobře, ale upřímně se mi to moc nedaří.

,,Ahoj."otevřu dveře a přivítám mámu, která jde ke vchodovým dveřím po cestičce.

,,Ahoj zlatíčko."dá mi pusu na spánek, když mě objímá. Pak se pozdravím i s tátou a společně zajdeme do kuchyně. Je už začátek října a venku to vypadá jako při Mordoru.

,,Dobrý den."pozdraví je Dominik od stolu. Nemá je moc rád, ale vždycky se snaží být milý.
Oba rodiče pouze zamručí a přisednou si k němu. Amálka se s nimi přiběhne přivítat a já už si chystám slova, co jim vlastně řeknu.

,,Mami, tati, musíme vám něco říct."sednu si vedle Nika. Jednu mojí ruku mi stiskne pod stolem na znamení podpory.

,,Ano?"podívají se na nás a máma mě propaluje pohledem.

,,Jde o to, že jsem těhotná."vyhrknu nervózně a připravuju se i na ty nejhorší reakce.

,,Jako vážně?"nakrčí máma obočí a sjede mě i Dominika pohledem.

,,Jako vážně."přikývnu.

,,No to je zajímavý."zamračí se táta.

,,Jen jsem chtěla, abyste to věděli."

,,A kdy to řeknete médiím? Nebo to máme udělat zase mi jako-"Dominik je nenechá to doříct.

,,Prosim?"zahřmí. Teď jsem ráda, že je Amálie u sebe v pokoji. Tohle nemusí slyšet, i když s Nikovou hlasitostí to nejspíš nepřeslechne.

,,Moje žena se ptá, jestli to tentokrát uděláte sami, nebo to zase necháte na nás."ozve se táta a taky zvýší hlas.

,,Děláte si prdel? To vy za to můžete? Nejdřív jste nás poučovali o tom, jak Amálie nemusí pravdu o mym otcovství unýst a pak jdete a vykecáte to všude, aby toho byl plnej internet. Já se snažil chránit svojí rodinu. Naše soukromí a hlavně soukromí Nory a Amálie!"třískne pěstí do stolu. Přísahám, že nebýt tu já, asi by po nich už dávno skočil.

,,Mami, tati, zklamali jste mě."nezmůžu se na jiná slova. Je mi líto, že něco takového udělali. Moc dobře věděli, že s tím ještě my dva sami nejsme srovnaní a i přes to šli a podali tuhle informaci všem médiím.

,,Mysleli jsme to dobře. Bylo potřeba, abyste s tím vyšli najevo."snaží se to máma zachránit naprosto chabým argumentem. Je mi jasné, že hlavním předmětem byly peníze.

,,Odejděte, prosím."snažím se znít klidně, ale vře to ve mně neuvěřitelným způsobem ,,Vypadněte!"zakřičím na ně a podepřu si hlavu rukou.

,,Opovažte se tuhle informaci prodat médiím. Přísahal jsem, že svojí rodinu ochránim a nenecham si to kazit někym, kdo je ochotnej obětovat bezpečí svojí dcery pro pár šupů."začne je Dominik hrubě vystrkovat ven. Když slyším bouchnutí dveří, je to jako spouštěč mých slz. Začnou se mi nezastavitelně řinout po tvářích.

,,Promiň."omluvím se mu za rodiče, když mě obejme kolem ramen a přisedne si.

,,Neřeš to. Nemůžeš za to."dá mi pusu do vlasů.

,,Ale můžu."stojím si za svým.

,,Netrap se tim. Hlavně teď bys neměla. Musíš bejt v klidu, aby bylo i to malý."povzbudivě se na mě usměje ,,Hlavně, když máš to těhotenství rizikový."pohladí mě po bříšku.

,,Tak když myslíš."pokrčím rameny a mezi slzami se na něj pokusím usmát.

,,Takhle se mi líbíš. Rozesmátá Nora. Ne ta ubrečená."začne mě pošťuchovat a to mě donutí se rozesmát.

,,Miluju tě."obejmu ho s úsměvem.

,,Já tebe a chci, abys věděla, že spolu zvládneme všechno."dá mi pusu na tvář.

,,To zvládneme."přikývnu.

,,Navíc si myslim, že už jsme si všechnu smůlu vyžrali a všim špatným už si prošli. Teď budeme mít druhý dítě a už to bude jenom lepší."na to už nemám co říct. Jsem za Dominika nesmírně vděčná. Vůbec se tak nezdá, ale je to ten nejloajálnější a nejvěrnější člověk pod sluncem. Úplně na začátku našeho vztahu jsem se bála nevěry z jeho strany, ale on se nikdy nepodíval na jinou. Ani koutkem oka a vždycky svojí pozornost věnoval jenom mě. Vždycky mě miloval a byl ochotný mi odpustit úplně všechno. Vždycky říká, že si mě nezaslouží, ale pravda je taková, že si já nezasloužím jeho.