SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

17.

o 4 roky později
Nora

,,Ami, pojď sem! Za chvíli jedeme za strejdou."zavolám na svou dceru do patra našeho domu.

,,Lásko, jdu nastartovat auto."ozve se z předsíně Honza a já slyším, jak zabouchává dveře. Ano, dali jsme se po narození Amálky dohromady a vydrželo nám to doteď.

,,Mami, hop."přiběhne ke mně Ami. Vezmu ji do náruče a usměju se na ni. Je až neuvěřitelně podobná Dominikovi. Má jeho oči i úsměv a vypadá to, že po něm bude i hodně vysoká. Jedinou věcí, kterou nemá ani po jednom z nás jsou její zrzavé vlasy. Někdy jí je až závidím.

,,Tak jdeme."rozejdu se s ní ven a usadím ji do auto sedačky. Sama si sednu na místo spolujezdce vedle Honzy a společně vyrážíme za mým bratrem a Jakubem. Před budovu, ve které je byt Jakuba dorazíme za malou chvíli. Všichni společně vystoupíme a já dojdu zazvonit. Hned se ozve znamení, že jsou dveře otevřené a tak vejdeme.

,,Kde máme tu malou princeznu?"ozve se z horního patra z chodby, když jdeme po schodech.

,,Tady!"začne se mi Amálie kroutit v náručí, abych ji pustila. Dám ji tedy na zem a sleduju, jak běží do schodů.

,,Ahoj."pozdravím Pepu, když dojdu nahoru a to stejné udělá i Honza. Jsem ráda, že ho kluci přijali. Asi by vedle mě radši viděli Dominika, ale nedávají to najevo a jsou mi místo toho oporou. Amálka se mu už houpala v náručí. Je mu taky poměrně podobná. Začínám si říkat, že ta holka bude podobná snad každýmu, ale mně ne.

,,Tak konečně."vynoří se z bytu i Jakub. Obejme mě, Amálku a s Honzou si podají přátelsky ruku.

,,Tak ať tu nestojíme. Pojďte dál."vyzval nás Pepa a i s Amálkou se vydal dovnitř bytu. Následovali jsme ho a usadili se v obýváku. Řeč se okamžitě stočí směrem k byznysu, investicím a podobným věcem. Jsme v tom všichni zběhlí a dokážeme se o tom bavit hodiny. Mezitím mezi námi kolovala Amálka. Každý si ji chtěl pochovat a ani se tomu nedivím.
•••
,,Asi už bychom měli jet. Vypadá unaveně."nakloní se ke mně Honza a podívá se při tom na Amálku, která sedí na gauči a padá jí hlava únavou.

,,Máš pravdu."přikývnu ,,My už asi pojedeme, ať můžu Amálku uložit."zvednu se a přejdu k ní, abych si ji mohla vzít do náruče.

,,Tak dobře. Nechcete přijít zítra na oslavu mých narozenin?"zeptá se Pepa.

,,No já mám práci, ale Nora by měla."podívá se na mě Honza.

,,Nemyslím, že to bude dobrý nápad. Bude tam Dominik."zaprotestuju.

,,Nebude. Ten je teď u rodičů. Jeho táta neni uplně v pohodě a je tam jako psychická podpora. Přísahám, že se tu neobjeví."ujistí mě Jakub.

,,Asi máš pravdu. Vezmu s sebou Ami. Jickson už mi vyčítal, že ji před nimi tajím."poraženecky pokrčím rameny.

,,Takže s tebou můžeme počítat?"rozzáří se Pepa.

,,Jo můžete."přikývnu s úsměvem.

,,Tak fajn. Je to u mě na bytě od šesti."obejme mě Pepa. Následně na rozloučenou taky Jakub. Hned jak se rozloučí i s Honzou a Amálkou, tak odcházíme. Stále si říkám, jestli to byl dobrý nápad. Přeci jen mě půlka kluků nemá moc v lásce po tom, co jsem udělala. Zároveň už bych se asi měla začít zase bavit. Ty čtyři roky jsem nevystrčila paty z domu a mám štěstí, že Honza neni ten typ suchara, pro kterýho by tahle zábava byla nepřípustná. Opřu se pohodlně do sedačky a sleduju ubíhající cestu, která běží stejně rychle, jako tok mých myšlenek.