SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

7.

MÉDIA JEN PROTOŽE JE TO KAPITOLA ČÍSLO SEDM😉

Dominik

Už pár dní je malej Hasn mimo Pardubice a já začal s Norou trávit víc času. Je mi s ní dobře a řekl bych, že jí semnou taky. Jo a další novinka. Od tý doby co jsem ji zase potkal, jsem ještě ani jednou nešukal. Pořád doufam, že to po tak velký odmlce bude s ní.

Právě jsme v Caffetterii na večeři.

,,Co si dáš?"nakoukla do mýho jídelního lístku.

,,Asi tohle."ukázal jsem na nějaký těstoviny.

,,To vypadá dobře. Asi si to dám taky."usmála se a napila se vína ze svojí skleničky.

,,Mam rád, když se směješ."vypadlo ze mě a ona na mě zmateně pohlédla.

,,Já jsem taky ráda, když se směješ. Sluší ti to."podívala se mi hluboko do očí.

,,Díky,"hleděl jsem na ní a nevěděl co dál říct.

,,Dneska budu muset domů. Zítra mám nějakou práci a od tebe by to bylo složitý."načla jiné téma. V tom má talent. Měnit téma hovoru ve chvíli, kdy vycítí, že už ani ten druhý k tomu předešlému nemá co říct.

,,Aha,"poklesly mi koutky úst.

,,Neboj. Pak bych mohla zase přijít. Do večera tam nebudu."uklidnila mě.

,,Tak co to bude?"vyrušila nás číšnice. Jindy bych ji vysvlékal pohledem, ale dneska jsem jí jen nadiktoval objednávku bez jediného pohledu a celou dobu jsem sledoval Noru.
•••
Večeře uběhla rychle a my byli právě na cestě k ní domů. Rozhodl jsem se ji radši doprovodit, protože už je tma a já nechci, aby se jí něco stalo. Cesta byla až moc krátká a zanedlouho jsme stáli před domem, kde se nachází její a Hasanův byt. Nechtělo se mi s ní loučit.

,,Pojď semnou nahoru. Pepa se vrací až pozítří."nabídla mi. Nemohl jsem odmítnout a tak jsem pouze přikývnul a nechal se jí odvést do onoho bytu. ,,Moje ložnice je napravo. Já přinesu něco na pití a ty zatím vyber film."rozdělila nám role, jakmile zabouchla vchodové dveře. Zašel jsem tedy do jejího pokoje a rozvalil se na obrovskou postel, která dominovala celé místnosti. Na jejím notebooku jsem na netflixu našel nějaký film a už jen čekal, až přijde. Její peřiny voněly jako ona. Ne po voňavce nebo aviváži, ale po její osobitý vůni. Rozplýval jsem se nad tím tak moc, že jsem nezaregistroval její příchod. Byla odlíčená a v rukou držela dvě skleničky a láhev vína. Sedla si a opřela se o stěnu a kupu polštářů vedle mě.

,,Sluší ti to."

,,Děkuju."usmála se na mě a věnovala se filmu, který jsem vybral a s jejím příchodem spustil. Po chvíli si opřela hlavu o moje rameno a přitom usrkávala víno. Bylo to fajn a já nechtěl, aby to kdy skončilo.
•••
Film skončil a Nora odložila notebook na stranu a otočila se ke mně. Byla vážně roztomilá a já měl tisíc chutí jí hned teď všechno vyklopit. Seděla u mě nebezpečně blízko a přísahal bych, že se nepatrně přibližovala a já její pohyb opakoval, až naše nosy dělilo jen pár milimetrů.

,,Udělej to. Prosím."zašeptala a já to udělal. Spojil jsem naše rty do něžnýho polibku. Měl
jsem pocit, že se každou chvílí rozskočim na milion kousků. Připadal jsem si jako nějakej puberťák, kterýmu v břiše pořádaj motýli orgie. Tep se mi nadlidsky zrychlil a já začal dýchat jako o závod a hrudník se mi splašeně zvedal. Jemně jsem si ji přitáhl na klín a ona se mi opřela do hrudníku s tím, že ruce omotala kolem mýho krku a spojila si je v mých vlasech a něžně mě za ně tahala. Odtáhli jsme se, až s nedostatkem vzduchu. Opřel jsem si svoje čelo o to její a koukal jí do očí.

,,Promiň, neměl jsem."vydechnul jsem.

,,To je v pořádku. Líbilo se mi to."roztáhla rty do širokého úsměvu a dala mi pusu na čelo. Jedním pohybem jsem ji dostal pod sebe a nepřerušil u toho oční kontakt. Znova jsem se jí přisál na rty a jednou rukou zkoumal přes tričko, co se pod ním asi tak skrývá. Zajel jsem až pod něj, ale na jejím prsu mě zastavila.

,,Co se děje?"byl jsem zmatený, jestli nedělám něco špatně.

,,Promiň. Já jen, že od toho incidentu jsem ještě s nikým nespala a nevím, jestli to chci teď."přejela mi dlaní po tváři.

,,Neomlouvej se. Chápu to."položil jsem si hlavu mezi její prsa a slyšel tak její splašené srdce tlouct jako o závod.

,,Mám tě ráda."začala mi rukama projíždět vlasy.

,,Já tebe taky."nevim jak dlouho jsme takhle leželi, ale dost dlouho na to, abychom zvládli oba vytuhnout.