SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

20.

Nora

Kolem půl osmé už se nám podařilo zahnat Amálii do postele a měli jsme zase čas jen sami na sebe.

,,Chceš vidět ty alba?"zeptám se Dominika, když zase sejdeme do přízemí a jdeme si sednout na terasu, protože je venku krásně teplý večer a byla by škoda ho trávit uvnitř.

,,Moc rád, ale nebude tomu tvýmu vadit, že mě tady najde s tebou samotnýho?"odfrkne si, když ho zmiňuje.

,,Prosím tě ten je až do neděle na služebce v Berlíně a navíc jsi tu pouze na návštěvě za účelem poznat svojí dceru."ujistím ho, že nemá cenu se bát a rovnou dojdu pro obě alba, ve kterých jsou fotky z porodu a z doby, kdy byla Amálie ještě malinká. Donesu je na terasu ke stolu, u kterého už sedí Dominik a zapaluje si cigaretu.

,,Chceš taky?"nabídne mi a natáhne ke mně krabičku.

,,Ne díky."odmítnu a posadím se. Otevřu první album a vypadnou na mě fotky ještě z ultrazvuku.

,,Tady jsi to zjistila?"vezme do ruky fotku, na které je plod jasně nejmenší.

,,Jo. To je z toho dne. Tehdy jsem ještě přemýšlela nad potratem, o kterém bych ti neřekla."přiznám se.

,,Ty jsi vážně děsná."řekne s úsměvem a prochází si všechny fotky ultrazvuků.

,,A tady ta je z porodu. Tehdy to fotila tuším Luisa."podám mu fotku, na které ležím zpocená a strhaná. Na hrudníku mi leží čerstvě narozená Amálka a mě tečou slzy štěstím. ,,Vypadám na ní hrozně."dodám.

,,Sluší ti to. Oběma vám to moc sluší."upřeně sleduje fotku.

,,Můžeš si ji nechat. Já tam byla, takže si to pamatuju a Honzovi to může být u prdele."nabídnu mu.

,,To bych byl rád."usměje se a přejede po Amálce na fotce palcem ,,Byla roztomilá. Taková malinká."začne se nad ní rozplývat.

,,Tehdy mi každý říkal, že má hrozně dlouhé nohy a že to určitě bude basketbalistka."usměju se.

,,No to bude. Hned jak to půjde, tak jí pošleš do nějakýho týmu. S takovejma nohama po mně nemůže dělat ani nic jinýho."usměje se.

,,Jo na to se těším. Až mě přeroste a prckem rodiny budu já."uchechtnu se.

,,Ty jsi náhodou hezkej prcek. Aspoň máš dobrou prdel, ale tu ona bude mít po tobě, takže se nebude muset ničeho bát."

,,Vážně se tu bavíme o zadku naší dcery?"zeptám se se smíchem.

,,Hele tys začala to s těma nohama. Já se jenom přidal."začne se smát taky.

,,No tak fajn."uznám svou vinu se zdviženýma rukama v poraženeckém gestu.

,,Sejdeme se tedy takhle i příští týden? Ten pátek se mi docela hodí."zeptá se mě najednou.

,,No já nevím."

,,Vadil jsem ti dneska? Klidně řekni, že jo a já už vás nikdy nebudu otravovat."podíval se na mě provinile.

,,Ne to ne. Bylo to s tebou moc fajn, ale jde o to, že tu budou rodiče."

,,A oni vědí o tom, že je Amálka moje?"

,,Ne. Myslí si, že je Honzova. Řekla jsem jim to stejný, co tobě."přiznám.

,,Tak já přijedu. Je mi to jedno, že mě nemaj rádi. Za čas strávený se svym dítětem bych klidně i šlápnul do vosího hnízda."rozhodne a dupne si nohou stejně, jako to dělává i Amálka.

,,No dobře."přikývnu.

,,Nemáš tady něco tvrdšího? Jenom víno už mě  sere."zeptá se mě po chvíli.

,,Jo asi jo. V lednici by měla být vodka."ukážu mu směrem do kuchyně. Zvedne se a dojde si pro ní. Vrátí se a sedne si zpátky. Přišoupne se na židli blíž ke mně a nalije mi trošku do prázdné skleničky od vína. Nalije i sobě a pak si spolu přiťukneme. Hodíme to do sebe na ex.

,,To mi bodlo."udělá prapodivnou grimasu v obličeji. Z ostrosti alkoholu to nebylo. Na to ho znám až moc dobře. Rozesměju se a on taky.

,,Chyběl si mi."vyjde ze mě najednou.

,,Ty mně taky."přikývne a začne se ke mně přibližovat. Máme od sebe obličeje na pár centimetrů. Lahev vína mě tak omámila, že mi to vůbec nevadilo. Pohled mi sklouzne na jeho rty a všimnu si, že jemu taky. Už cítím jeho dech na mých rtech a v tu jako bych vystřízlivěla a uhnu.

,,To nejde. Promiň."opřu se mu čelem o rameno.

,,Já vim. Neměl jsem."udělá to stejný ,,Asi už bych měl jet."

,,Blázníš? Vždyť si pil a hulil. Vyspíš se tady v pokoji pro hosty."navrhnu mu. Řízení po skleničce vína odpoledne jsem mu ještě prominula, ale tohle ne.

,,Dobře."zamumlá mi do ramene.

,,Mrzí mě to a chci se ti ještě jednou omluvit."

,,Za co?"nechápe.

,,Za to, že jsem ti sebrala čas strávený s Amálkou. Že si nemoh být u porodu a prožívat to celé semnou tak, jako ostatní tátové. A za to, že tvoje dcera ani neví, že je tvoje."vysvětlím mu.

,,Neřeš to už. Já jsem rád, že ses vrátila a dala mi tuhle možnost. Znamená to pro mě strašně moc. Znam Amálku sice jenom dva dny, ale už teď vim, že ji miluju, jako už nikoho jinýho nikdy nebudu."ucítím, jak se usměje ,,A tebe taky."dodá.

,,Já vím."stále setrváváme v pozici, kdy jsme k sobě nahnutí a máme si navzájem opřený čela o ramena. Jinak se nedotýkáme.

,,Půjdeme už spát?"zeptá se po chvíli.

,,Půjdeme."přikývnu. Společně se zvedneme. Já láhev vodky vrátím zpět do lednice.

,,Ukážeš mi kde je ten pokoj?"stojí u schodů a ukazuje nahoru.

,,Jo jasně. Pojď."pobídnu ho a jde na schodech před ním.

,,Ach jo ta prdel."uslyším za sebou a jen se tomu uchechtnu.

,,Támhle na konci chodby vlevo. Dej pozor, ať nevzbudíš Amálku."požádám ho.

,,Tak dobrou noc."popřeje mi.

,,Dobrou noc."věnuju mu úsměv, který mi oplatí a pak zmizí v pokoji pro hosty. Já zašla do koupelny, kde jsem provedla svojí obvyklou hygienu a pak šla zkontrolovat Amálku. Spala jako zabitá, takže jsem zapadla k sobě do ložnice a šla spát. Vyrušilo mě klepání na dveře.

,,Hele, kde bych našel ručníky?"vykoukne na mě ze dveří Dominikova hlava.

,,Ve skříni na chodbě. To najdeš."usměju se na něj.

,,Jo díky. Tak se hezky vyspi."popřeje mi ještě jednou.

,,Ty taky."a s těmito slovy už definitivně zmizí ve dveřích. Ještě slyším jeho šramocení v koupelně, ale po chvíli to přestanu vnímat a usnu.