SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

15.

Nora

Měsíc od našeho rozchodu a já mám jednu depresi za druhou. Stále nesu výčitky za to, co jsem Dominikovi udělala a snažim se přesvědčit, že to tak bylo správně. Dítě je v pořádku a já se těším šestému týdnu těhotenství. Zatím to neni vidět, takže kdybych Dominika náhodou potkala, tak nemusim nic tajit. Kluci o tom zatím taky nevědí a já nemám odvahu jim to říct. Pepu používám jako špeha a dává mi vědět o všem, co řekne Nik na můj účet. Zatím toho ale nebylo mnoho. Zároveň mě taky kryje a tvrdí, že jsem odjela k rodičům zpátky do Tábora. To jen pro jistotu, že by mě tu chtěl Dominik hledat, ale po mojí "nevěře" s tím moc nepočítám.

,,Kdy se o tom rozhodneš říct ostatním?"vyruší mě z přemýšlení Anička. Šla jsem s ní a Luisou na kafe, abych se trochu odreagovala, ale moc to nepomáhá.

,,Co? Ehm...noo...já nevim, ale asi brzo. Bude to zanedlouho vidět a už mě nebaví každý můj drink dávat Pepovi. Stačí, že jsem začala odmítat brka."hraju si prsty s cípem ubrusu.

,,A už víš kam s dítětem půjdeš?"zeptala se pro změnu Luisa a usrkla si ze svýho hrníčku.

,,Asi si najdu něco vlastního. Pepa by byl sice skvělou pomocí, ale náš byt je moc malej a taky ho nechci otravovat ječícím děckem."pokrčim rameny.

,,A co jít ke mně?"nabídne Luisa ,,Já mám byt velký, sama na něj nestačim a tobě ráda pomůžu."

,,To by šlo."usměju se.

,,A sakra."zakleje Anička a dívá se za mě. S Luisou se podíváme tím směrem a mně najednou zamrzne úsměv na tváři. Zahlédnu Dominika jdoucího po chodníku. Rychle se otočim směrem k holkám a začínám panikařit.

,,Do prdele."vydechnu a vymýšlim kam se schovat.

,,Dobrý. Nejde sem."uklidní mě Luisa.

,,To je na nic. Člověk už aby ani nechodil ven ve svym vlastnim městě."zakroutim hlavou. Holčičí odpoledne trvá ještě dlouho, až se nakonec rozloučíme a každá se rozejdeme svým směrem. Když dojdu domů, čeká mě nemilé překvapení. V kuchyni na mě čeká Jakub. Jeho výraz mi nic neříká a já se jen bojim, co nastane.

,,Co jste si udělali s Dominikem?"spustí bez pozdravu.

,,Co by? Rozešli jsme se."snažila jsem se znít klidně.

,,Jen tak?"nakrčil obočí.

,,Však jsem ho podvedla, ne?"vytáhla jsem tuhle lež, která to celý posrala.

,,Neřikej mi, že ty bys toho byla schopná."

,,Byla."

,,Nebyla a ty to víš stejně moc dobře, jako já, takže mi vysvětli, co za tím je."začal na mě tlačit.

,,Jsem těhotná."vyhrkla jsem.

,,Co?"vykulil oči. Proč každej vykulí oči, když se to dozví?

,,Jo. Jsem v tom."

,,A to je jako jeho?"ukázal mi prstem na břicho.

,,Je, ale nemá o to zájem."pokrčím rameny.

,,Takže si mu radši nakecala, žes ho podvedla, aby tě nechal bejt. Jak vůbec víš, že by o to neměl zájem?"

,,Ptala jsem se ho."

,,A nemyslíš, že by to měl vědět a mít právo se rozhodnout sám. Lidi říkaj, co by udělali a když na to dojde, tak nakonec udělaj pravej opak."

,,Já vim, ale takhle je to prostě lepší."stála jsem si za svým.

,,Jo, nemam ti do toho co kecat, je to tvoje věc, ale rozmysli si to."

,,Já už si to rozmyslela dost."

,,No nic. Já už pujdu. Co jsem chtěl zjistit jsem zjistil a ty si to vyřeš po svym."zvednul se k odchodu.

,,Jak je Dominikovi?"při vyslovení jeho jména mě pokaždý bodne u srdce.

,,Neni s nim teď moc do řeči, ale drží se. Však ho znáš."pokrčí rameny.

,,Aha. To jsem ráda."falešně se usměju.

,,Tak čau."rozloučí se.

,,Ahoj."a s tím odejde. Neudržim slzy a nechám je volně téct po tvářích. Chybí mi. Neuvěřitelně moc a tak ráda bych všechno vrátila zpátky. S tímto rozpoložením jsem zalehla do postele a do pár minut usnula vyčerpáním.