𝗧𝗵𝗲 𝗣𝗮𝗿𝗲𝗻𝘁 𝗧𝗿𝗮𝗽 | 𝗗𝗿𝗮𝗺𝗶𝗼𝗻𝗲, 𝗟𝘂𝗰𝗶𝘀𝘀𝗮 ✔

𝟱. 𝗸𝗮𝗽𝗶𝘁𝗼𝗹𝗮

Hermionu probudilo zatřesení jejím ramenem, jímž netřásl nikdo jiný než Claire. Pomalu otevřela ospalé oči a zívla si.

,,Co se děje?" Zamumlala ospale a protřela si pěstmi oči. Rychle zamrkala a spatřila měsíční světlo, které se prodíralo skrz okýnko kočáru. Audrey stála u dveří a držela před sebou v rukách svůj kufr. Claire stála vedle Hermiony a úsměv jí pohrával na tváři od ucha k uchu.

,,Jsme tu, Hermiono! V Bradavicích!"

Vypískla Claire a párkrát nedočkavě poskočila na místě. Hermiona se ze své ospalosti rychle probrala, když zjistila, že jsou na místě a zvědavě se podívala z okna.
Jelikož byla tma, tak toho moc neviděla, ale nedaleko v mlze viděla snad tisíce světýlek a stín nějakého hradu. Doširoka se usmála a sebrala svůj kufr.

,,Tak na co čekáte? Jdeme" pobídla je honem a jako raketa vystřelila ze dveří. Audrey pobaveně zakoulela očima a vydala se za ní s Claire v patách. Když vyšli z kočáru, většina Krásnohůlských studentů byla už venku a čekali až vystoupí jejich ředitelka, Olympa Maxime. Trojice děvčat se vmísila do davu ostatních studentů a netrpělivě vyhlížela ředitelku.

,,Nemůžu se dočkat až tam budeme" vydechla zasněně Hermiona s malým úsměvem. Claire souhlasně přikývla, zato Audrey si odfrkla.

,,Vážně si myslíš, že to tam bude tak úžasné? Já ti nevím, zatím mi to tu přijde takové…zvláštní" podotkla a nervózně se rozhlédla kolem sebe. Prostředí v němž zastavil kočár nevypadalo úplně přátelsky a ta mlha tomu nijak nepomáhala.
Najednou Hermiona zaslechla Audrey hlasitě vypísknout a vytrhla se ze snění.

,,Co ti je?" Zeptala se honem. Audrey znechuceně nakrčila nos a otřela si ruku do modré sukně.

,,Ach můj bože! On mě oslintal!" Ukázala vedle sebe a Hermiona si teprve teď všimla, že vedle její kamarádky stojí velký pes, kterému stékal z tlamy snad vodopád slin.
Claire se maličko zachichotala a Hermiona přemýšlela, kde se tady ten pes vzal. Nemusela však přemýšlet dlouho, protože všichni Krásnohůlští se otočili na zvuk hlubokého hromového hlasu, který se k nim přibližoval.

,,Tesáku! Tady jsi ty jeden malej drzej pse" zabručel muž, jakého Hermiona ještě neviděla. Claire s Audrey překvapeně zamrkaly a hleděly na něj s otevřenými ústy. Byl to vysoký vousatý muž, který měl postavu scvrklého obra, ale i tak byl mohutný. V ruce, která se velikostně podobala většímu šutru, svíral lucernu, aby si posvítil.
Že by všichni v Bradavicích byli takového vzrůstu?  Pomyslela si Hermiona, protože neznala nikoho takového, kromě madame Maxime.

,,Vomlouvám se jestli Tesák dělal nějaký potíže. Von je to přátelskej vořech, nemusíte se bát, že by vám ňák ublížil" pousmál se obr a podrbal ho za ušima. Hermiona se z nějakého důvodu usmála a sledovala ho, jak se blíží k jejich kočáru z něhož znenadání vyšla Olympa Maxime v celé své kráse.
Měla na sobě rudou róbu po kotníky, olivovou pleť a skoro až černé krátké vlasy s dlouhým nosem. Spokojeně přelétla očima po svých studentech a pak se její pohled zastavil na onom hromotlukovi, jenž postával u dveří kočáru a svítil si lampou.

,,Vy musíte být ten šafárr o němš se Brrumbál zmiňoval. Prrý se budete starrat o moje Abrraxany" řekla klidným hlasem s francouzským přízvukem a pokynula rukou k Abraxanům před kočárem.

,,Ano, to jsem já" odpověděl muž a sklopil oči k zemi. Madame Maxime se ušklíbla, přešla k jednomu ze tvorů a pohladila ho po hřívě.

,,Nezapomeňte, še moji Abrraxani pijí pouze sladovou whisky. Šádná trráva neprripadá v úvahu. Jaké je vaše ctěné jméno, pane?" Zeptala se s pozdvihnutým obočím a Hermiona našpicovala uši. Hromotluk se nepohodlně posunul a silným hlasem odpověděl: