𝗧𝗵𝗲 𝗣𝗮𝗿𝗲𝗻𝘁 𝗧𝗿𝗮𝗽 | 𝗗𝗿𝗮𝗺𝗶𝗼𝗻𝗲, 𝗟𝘂𝗰𝗶𝘀𝘀𝗮 ✔

𝟯𝟮. 𝗸𝗮𝗽𝗶𝘁𝗼𝗹𝗮

V Paříži byl druhý den ráno doslova k zbláznění. Mladičká Hermiona pomáhala matce v obchodě, jenž byl zamořen zákazníky. Byla na to zvyklá, protože jak její matka říkala, jednalo se o všem dobře známou ,,nákupní horečku."

,,Hermiono, no tak, podej mi tu kravatu!" Volala Narcissa, která nyní byla za pultem, před nímž stála dlouhá fronta zákazníků čekajících na zaplacení.

,,Jasně, mami!" Křikla Hermiona a odběhla do pánského oddělení, kde byly zavěšeny kravaty různých barev. Naštěstí měla přesné instrukce, kterou kravatu její matka potřebovala, a když ji přinesla zpátky, Narcissa si uleveně oddychla.

,,Máte velmi šikovnou dceru, madame" konstatovala příjemně jedna mladá čarodějka, když na ni přišla řada.

,,Ach, ano děkuji. Je to moje zlatíčko" usmála se blondýnka a Hermiona se začervenala. Líbily se jí lichotky od zákazníků, ale občas jich bylo až příliš.

,,Určitě po vás jednou tento obchod převezme" dodala ještě čarodějka a vzala si svůj nákup z pultu.

,,To jistě, nashledanou" zazubila se Narcissa a věnovala pozornost dalšímu zákazníkovi. Hermiona stála vedle matky, na každého se zdvořile pousmála a popřála mu veselé Vánoce. Zbožňovala to tam. Matčin obchod pro ni byl jako druhý domov, protože byl obrovitý a vybudovaný z lásky.

,,Promiňte, mohla bych se zeptat…" ozvala se zákaznice, jež postávala u stojanu s dětským oblečením.

Hermiona k ní přešla, jelikož Narcissa zrovna počítala nákup jednoho zákazníka a nedokázala se věnovat všem kolem.

,,Ano, paní?" Zeptala se s úsměvem Hermiona a její oči dopadly na dítko, které stálo u zákaznice, v jedné ruce svíralo její ruku a v druhé plyšového medvídka.

,,Tohle šila vaše matka?" Otázala se čarodějka a ukázala na světle růžový rolák. Hermiona pokývala hlavou k souhlasu a sledovala, jak na ni čarodějka vykulila oči.

,,To je překrásné. Je to velmi talentovaná žena. Nechápu, jak může být nezadaná" konstatovala a Hermiona se zachichotala. Poté na vteřinku otočila hlavu ke své matce a pousmála se.

Narcissa vždycky všechno zvládala s přehledem a dokázala u toho být krásná, elegantní – jak k jejímu rodu příslušelo– a milá, což na ní většina zákazníků milovala nejvíc.

Blondýnka se obrátila zpět na čarodějku a zdvořile se zeptala, jestli potřebuje ještě něco. Když jí žena záporně odpověděla, Hermiona se vrátila za pokladnu, kde výrazně ubylo zákazníků.

,,Ach, ne" zamumlala téměř neslyšně Narcissa a pohled se jí panicky stočil ke dveřím obchodu, do něhož právě vyšla skupina pohledných mužů s kyticí v ruce.

Hermiona se ušklíbla. Tihle chlápci začali její matku obtěžovat hned poté, co Simon zemřel. Hermioně přišlo, jako kdyby byli pod lektvarem lásky, protože pokaždé, když vstoupili do obchodu a jejich oči dopadly na Narcissu, měli na rtech obrovský zasněný úsměv.

To mladé blondýnce ani zdaleka nevadilo, ale vždycky donesli hromadu kytek a pak zase odešli. Hermiona si začala doma připadat jako v květinářství. Kam se podívala, byla kytka.

Ale přesto už jí tyto "námluvy" začaly lézt na nervy. Sice se našlo pár můžu, kteří se k její matce chovali velmi zdvořile a nedali na sobě znát, že po ní nějakým způsobem touží, ale i tak šlo někdy vidět, že se jejich zrak nepozorovaně přesunul na určité tělesné partie, kam by vůbec neměli zírat.

,,Hermiono…mohla bys je prosím odehnat pryč? Prostě si od nich vem květiny a vyžeň je. Nemám na to čas" vychrlila na ni matka a Hermiona se s dlouhým povzdechem vydala k nim.