𝗧𝗵𝗲 𝗣𝗮𝗿𝗲𝗻𝘁 𝗧𝗿𝗮𝗽 | 𝗗𝗿𝗮𝗺𝗶𝗼𝗻𝗲, 𝗟𝘂𝗰𝗶𝘀𝘀𝗮 ✔

𝟰𝟲. 𝗸𝗮𝗽𝗶𝘁𝗼𝗹𝗮

Dny ubíhaly rychleji než obě dvojčata předpokládala. Už zbývaly jen dva dny do svatby…a zítra nastal den odhalení jejich identit. Ani jeden z nich na to nebyl připravený. Svíral je pocit úzkosti a strachu z toho, že své rodiče ztratí navždy.

V zahradě Malfoy Manor se konaly přípravy na svatbu. Hermiona procházela kolem rozestavěných bílých stolečků a židlí, a pokaždé nějakému skřetovi zkritizovala něco, co se jí nelíbilo. Nebo to spíš dělala schválně, i když neměla tušení, že tím přiváděla skřítky do panických záchvatů.

Nemohla si také nevšimnout toho, že její otec měl poslední dva dny velké výkyvy nálad. Byl nervózní z toho všeho a jednou se tak moc naštval, že ho musela uklidňovat ona sama. Sice se jí to v Dracově podobě dělalo špatně, ale přesto se jí to podařilo.
Katherine si samozřejmě trajdala po Manor, jako kdyby jí to už všechno patřilo a občas po ní hodila vražedným pohledem. Byla až podezřele šťastná…
Jediná uklidňující věc, o níž Hermiona věděla byla ta, že Katherine dnes odjížděla do Kanady za svými rodiči, a tak mohla svou identitu svému otci odhalit beze strachu z ní.

Když však mluvila s Dracem, s nímž se kontaktovala každý večer, tak zjistila, že jejich matka má z příchodu na svatbu deprese. Hermiona o ni měla přirozeně strach, ale doufala, že to Draco nějak vyřeší.

Procházela se po rozlehlé zahradě Malfoy Manor a s malým úsměvem si prohlížela kvetoucí záhon narcisů. Nepochybovala o tom, že její rodiče měli svatbu zdobenou právě tímto rozmanitým kvítkem.
Ještě aby ne, když Lucius oslovoval její matku ,,květino."

Hermioně to přišlo roztomilé. Byla to dokonalá přezdívka, která se k Narcisse hodila. Hermiona si byla jistá, že její rodiče jsou spřízněné duše. Nemohlo tomu být jinak.

Povzdychla si, kopla do kamínku na cestičce a stočila hlavu k bráně. Zamžourala očima, protože se jí zdálo, že u ní něco mihlo. Vytáhla si hůlku z kapsy u kalhot a rychlým krokem zamířila k bráně.

,,Vylez, ať jsi kdo jsi!" Zakřičela a neslyšně zalapala po dechu, jakmile v křoví cosi zašustilo a poté z něj vylezl muž, který mohl mít dle Hermionina odhadu zhruba třicet šest.

,,Omlouvám se, že jsem tě vyděsil" začal s malým úsměvem muž a Hermiona zvedla bradu, přičemž na něj namířila svou hůlkou.

,,Co jste zač?" Vyzvídala a probodávala ho Dracovýma šedýma očima. Muž se pousmál a prohrábl si vlasy, jejichž barva byla temná jako noc. Zelenýma očima jí studoval obličej a upravil si bílé sako.

,,Ty musíš být Draco, je to tak?" Zeptal se místo odpovědi a Hermiona pozvedla jedno obočí.  , Odkud zná ten chlap moje jméno? '

,,Ano, to jsem. Ale zajímalo by mě, kdo jste vy" sykla a muž před ní pobaveně zavrtěl hlavou.

,,Jsem Liam Smith. Jdu za Katherine" zazubil se a Hermiona stáhla hůlku dolů. Za tu dobu, co tam byla si nevšimla, že by Katherine navštěvoval tenhle týpek a Draco se jí také o ničem nezmínil.

,,Dobře…a co Katherine chcete? Nikdy předtím jsem vás tu totiž neviděl" pověděla pomalu a on líně mávl rukou.

,,Ano, protože jsem její odvoz. Pojede se mnou ke svým rodičům, toť vše" usmál se a Hermiona stroze přikývla. Na jednu stranu byla ráda, že Katherine zmizí, ale u toho chlapa cítila stejnou negativní energii jako z ní. Mávla hůlkou k otevření brány a vedla Liama ke Katherininému pokoji.

,,Děkuji, Draco. Katherine mi o tobě vyprávěla samé hezké věci. Jsi opravdu milý chlapec" ušklíbl se Liam a poplácal Hermionu po rameni. , Co si myslí, že dělá!? Hlupák jeden! '