𝗧𝗵𝗲 𝗣𝗮𝗿𝗲𝗻𝘁 𝗧𝗿𝗮𝗽 | 𝗗𝗿𝗮𝗺𝗶𝗼𝗻𝗲, 𝗟𝘂𝗰𝗶𝘀𝘀𝗮 ✔

𝟯𝟰. 𝗸𝗮𝗽𝗶𝘁𝗼𝗹𝗮

Draco doprovodil Hermionu ke krásnohůlskému kočáru, kde se následně museli rozloučit, jelikož už bylo po večerce a studenti se museli vrátit do svých kolejí, popřípadě kočáru a lodě.

,,Jsem tak ráda, že jsem tě viděla, Draco" pověděla mu Hermiona, když společně stáli u kočáru a ona kreslila špičkou boty kruhy do sněhu.

,,Také jsem rád. Cítil jsem se doma hrozně osamělý. Zkrátka jsi mi chyběla, Hermiono" opáčil ledabyle blonďák a zastrčil si ruce do kapes.

Hermiona se tiše zasmála a zakroutila hlavou.

,,Je k neuvěření, jak podobní jsme. Už jsem doma začínala počítat dny do konce vánočních prázdnin. Chtěla jsem odtamtud vypadnout, i když jsem si vlastně stěží uvědomovala, že mamku uvidím až o letních prázdninách, pokud teda půjde vše podle plánu" sdělila mu a přitáhla si šálu víc ke krku, jelikož začínalo znovu vyfukovat a Draco se obával, že zase přijde vichřice.

,,Uvidíme se ráno, Hermiono. Musím už jít, protože nechci, aby mě nachytal Filch, nedej Merline, paní Norisová" oznámil jí důležitě a pro jistotu se ještě rozhlédl kolem sebe, jestli tam ta prašivá kočka někde nečíhá.

,,Dobře, dobrou noc, Draco" zazubila se a naposledy ho objala, než zalezla do kočáru.
Draco si spokojeně povzdychl a zamířil do hradu. Musel být extrémně opatrný, protože jeden špatný pohyb by ho mohl dostat do maléru. Opravdu totiž nepotřeboval školní trest od Filche nebo ještě hůř, kdyby se jeho otec dozvěděl, že se promenáduje na školních pozemcích po zákazu vycházení.

Jako syn guvernéra, měl jít Draco spíše příkladem, což se ve většině případech nedělo. Šikana malých prvňáčků z Nebelvíru pro něj byla každodenní rutina a v hodinách si občas neodpustil kousavou poznámku na účet nějakého člena profesorského sboru.

Tiše kráčel chodbami do sklepení a svítil si tlumeným modrým světlem, které sálalo z jeho hůlky. Když už byl skoro u sklepení, zaslechl pronikavý ženský pláč. Nejdřív si myslel, že patří Ufňukané Uršule, ale jakmile se přiblížil k místu, odkud pláč vycházel, překvapením zalapal po dechu.

Pláč totiž vycházel z kabinetu profesora lektvarů. Draco se zamračil a sváděl vnitřní boj sám se sebou.  , Měl bych se tam jít podívat nebo ne? '

Neměl moc času na rozmyšlenou, protože postávat jen tak na chodbě nebyl dobrý nápad. Zato ho víc a víc lákalo zjistit, proč se ze Severusova kabinetu ozývá ženský pláč.

, Že by Severus někoho uhodil? Blbost, to by si nedovolil. Teda doufám…'

Mladý Zmijozel pevně sevřel hůlku v ruce a rázným krokem se vydal ke kabinetu svého kmotra. Bez klepání jej otevřel a šokem upustil hůlku na zem.

Stál tam totiž Severus, který pevně svíral v objetí tmavovlasou ženu, v níž Draco poznal Bellatrix.

,,Co se děje?" Sykl blonďák a poukázal na svou tetičku, která jeho kmotrovi silně plakala do hábitu a svírala mu ramena.

,,Zavři" zavrčel okamžitě Snape a Draco ihned uposlechl. Poté sebral svou hůlku ze země a přistoupil ke dvěma dospělým v objetí.

,,Můžeš mi říct, co se pro Merlina děje?" Otázal se znovu Draco a Severus se zašklebil.

,,Můžeš mi říct, co děláš po večerce na chodbách?" Opáčil ledovým tónem Snape a semkl rty. Draco obrátil oči v sloup a nesouhlasně zamlaskal.

,,To ti vysvětlím později. Teď mi řekni, proč tetička pláče" rozhodl mladý Malfoy nerudně a založil si ruce na hrudi.

Severus si unaveně povzdychl a mírně od sebe odtáhnul Bellatrix, která očividně ani nezaregistrovala přítomnost svého synovce.