𝗧𝗵𝗲 𝗣𝗮𝗿𝗲𝗻𝘁 𝗧𝗿𝗮𝗽 | 𝗗𝗿𝗮𝗺𝗶𝗼𝗻𝗲, 𝗟𝘂𝗰𝗶𝘀𝘀𝗮 ✔

𝟯𝟬. 𝗸𝗮𝗽𝗶𝘁𝗼𝗹𝗮

Narcissa seděla v obýváku na pohovce, v ruce třímala čaj a bezvýrazně hleděla na hodiny. Bylo skoro jedenáct a její dcera se ještě nevracela. Měla o ni strach asi jako každá matka. Její myšlenky však stěží dokázaly myslet jen na Hermionu. Ačkoli nechtěla a zapřísahala si, že už na toho člověka nikdy nebude myslet, udělala to znova.  , Jak nečekané…'  pomyslela si a ironicky se uchechtla.

Opřela hlavu o opěrku pohovky, spokojeně zasténala a přitáhla si deku, kterou měla rozloženou v klíně, víc k sobě. Poté zavřela oči a skousla si spodní ret, když si vzpomněla na jejich první oficiální setkání…

Čtrnáctiletá Narcissa Blacková vztekle přimhouřila oči na dřevěného panáka před sebou a její hůlka se natáhla proti němu.
Nacházela se v prázdné učebně, kde se učili kouzlit a nutno podotknout, že jí to moc nešlo.

,,Opravdu nesnáším kouzla" zasyčela a důrazně vyslovila kouzlo ,, Expelliarmus!"

Z hůlky jí však vystřelila jen malá jiskra rudého světla a ona už poněkolikáté naštvaně dupla nohou o zem.

,,Co pořád dělám špatně" zavrčela a sevřela pěsti tak silně, že se jí klouby zbarvily do bíla. Věděla, že by neměla dělat takový rámus, protože bylo několik hodin po zákazu vycházení, ale jelikož jim Kratiknot na hodině oznámil, že bude zkoušet studenty z odzbrojovacího kouzla, tak si ho musela nacvičit, protože ho vůbec nezvládala.

Mladá Blacková nebyla zrovna nadaná, co se týkalo vrhání kouzel, což ji nejen užíralo, ale také se bála, že se jí budou spolužáci smát.
Většinu kouzel, které doposud probrali ji naučila Andromeda, jenže ta už teď měla úplně jiné starosti než učit svou malou sestru čarovat.

,,Pitomé kouzla, pitomé Bradavice, pitomé všechno!" Mumlala si pro sebe a vyslala další nepovedené odzbrojovací kouzlo.
Narcissa už byla zoufalá. Napadlo ji, že by někoho mohla ze své třídy požádat o pomoc, ale tento nápad zamítla tak rychle, jak jí přišel na mysl. Byla Blacková. A Blackovy nepotřebovali něčí pomoc.

Jenže Narcissa ji teď potřebovala…

Řekla si, že tam klidně ztvrdne celou noc až do rána, jen aby se jí to kouzlo podařilo.
Ale zatím tam žádný pokrok nebyl.
K tomu si ještě musela dávat pozor, aby ji nechytl Filch, z něhož měla Narcissa upřímnou hrůzu, ale přirozeně to nikomu neřekla – protože Blackovy neměli strach.

,,Tohle je snad zlý sen" zasténala a promnula si mírně zpocené čelo. Na čtrnáctiletou dívku byla Narcissa mnohem krásnější než její spolužačky. Měla vrozený dar elegance a krásy, čehož si samozřejmě byla vědoma, ale to jí k dobré známce bylo k ničemu.

Poraženě vzdychla, opět zvedla hůlku a chtěla namířit na panáka, když v tom se jí u ucha ozval pobavený hlas a ona ztuhla.

,,Ale, ale, copak dělá taková malá bezbranná dívka uprostřed noci v jedné z opuštěných učeben? Bradavice jsou v noci nebezpečné, Blacková. Nikdy nevíš, kdo na tebe číhá za rohem."

,,Jediný, kdo tu číhá za rohem jsi ty, Malfoyi" ucedila Narcissa a s mírně zarudlými tvářemi se k němu otočila čelem, přičemž si založila ruce na prsou.

Lucius Malfoy tam stál s pobaveným úšklebkem na rtech a v ocelových očích mu hravě jiskřilo.

Narcissa ho znala jen ze sestřina vyprávění a občas ho zahlédla ve zmijozelské společenské místnosti, nebo u večeře, ale nikdy nebyli oficiálně představeni.