𝗧𝗵𝗲 𝗣𝗮𝗿𝗲𝗻𝘁 𝗧𝗿𝗮𝗽 | 𝗗𝗿𝗮𝗺𝗶𝗼𝗻𝗲, 𝗟𝘂𝗰𝗶𝘀𝘀𝗮 ✔

𝟭𝟭. 𝗸𝗮𝗽𝗶𝘁𝗼𝗹𝗮

,,To je zvláštní, Draco. Co tím profesor Snape myslel? Že jsme si podobnější víc než si myslíme. Nerozumím tomu, ale musí to mít nějakou souvislost" vychrlila na Draca Hermiona, hned jak opustili Snapeův kabinet a mířili do učebny jasnovidectví.

Draco souhlasně pokýval hlavou a snažil se najít nějaké vodítko, které by jim napovědělo víc. Znal Severuse už dost dlouho na to, aby věděl, že před nimi něco skrývá.

,,Souvislost to jistě má, Hermiono. Jen musíme přijít na to, jakou" odpověděl jí zamyšleně Draco. Hermiona kolem sebe nervózně obmotala ruce, když vešli do učebny.

,, Přijdeme na to. Něco se tu děje. Ty prsteny přece nemůžeme mít náhodou" řekl Draco a sedl si k malému kulatému stolečku. Poklepal vedle sebe na mini židličku, čímž naznačil Hermioně, aby se posadila vedle něj.

,,Nebo je to možná jen nějaký blbý vtípek. Třeba společného nemáme nic a jen si to namlouváme. Vždyť se na nás podívej. Známe se sotva den" vzdychla Hermiona a nerudně si prohlížela podivnou učebnu. Bylo tam hodně závěsů v rudé barvě a na jejich stole stála průhledná skleněná koule.

,,Máme stejné prsteny, to něco musí znamenat. Věř mi, můj otec je náročný muž a vždycky má něco unikátního. Něco, co nikdo nemá. Tyhle prsteny neexistují dvakrát, Hermiono" ujasnil Draco a začal se ohlížet po příchozích studentech.

Mezi prvními příchozími byli samozřejmě Nebelvírští v čele s Harrym Potterem a Ronem Weasleym. O chvilku později dorazili i studenti z hadí koleje a Krásnohůlek a čekalo se jen na profesorku Trelawneyovou.

,,Jak vlastně to jasnovidectví funguje?" Zajímala se tiše Hermiona. Draco se uchechtl a zaťukal si prstem na čelo.

,,Je to naprostá bouda. Naše profesorka má totiž půlku mozku mezi námi a tu druhou v jiném světě. Je cáklá, táta pořád říká, že je Brumbál blázen, když ji ještě zaměstnává" odpověděl jí znechuceně a za jejich zády se ozval smích. Draco semkl rty a otočil hlavu k Harrymu Potterovi a Ronovi Weasleymu, kteří seděli za nimi a pobaveně poslouchali Dracův výrok.

,,Víš Malfoyi, to samé by se dalo říct i o ministrovi, že ještě tvého tatíčka nevyhodil" ušklíbl se brýlatý mladík a spokojeně sledoval jak blonďák naproti něj vztekle rudne. Harryho oči se však zastavily na blondýnce vedle Zmijozela a usmál se.

Hermiona na něj pozvedla obočí a přehodila si vlasy přes rameno. Neměla náladu se s nimi bavit.

,,Hej, Malfoyi! Tvůj taťka ti adoptoval ségru?" Ozval se najednou zrzek vedle Harryho.

,,Co prosím?" Vyhrkla Hermiona ostře a její oči se nebezpečně přimhouřily na Rona a Harryho. Oba chlapci pod jejím pohledem silně polkli a Draco se nestačil divit. Jemu samotnému vždycky trvalo dlouhou dobu než je umlčel a Hermiona to dokázala pouhým pohledem. Buď to bylo tím, že je holka, anebo že z Draca nemají respekt.

,,Můžeš to zopakovat, Weasley?" Ušklíbl se Draco. Ron nervózně polkl a podíval se na Harryho.

,,No, to jen tak. Jste si vcelku podobní" pokrčil rameny Harry, který chtěl nejspíš tuto konverzaci ukončit. Draco se zasmál a začal si z něj utahovat.

,,Dej si brejle do čistírny, Pottere! Nebo přiměj své oční bulvy, aby uměly pracovat i bez nich" řekl mezi smíchem a otočil se k Hermioně. Ta se jen zachichotala a obrátila se zpět k místu, kde se náhle zjevila profesorka Trelawneyová.

Hermiona málem vyjekla a byla znechucená z jejího stylu oblékání. Shrbená žena měla světlé rozcuchané vlasy, nos jí zdobily obrovské brýle, oči měla jako dva tenisáky a na to, co měla na sobě by Hermiona nejradši zapomněla.