𝗧𝗵𝗲 𝗣𝗮𝗿𝗲𝗻𝘁 𝗧𝗿𝗮𝗽 | 𝗗𝗿𝗮𝗺𝗶𝗼𝗻𝗲, 𝗟𝘂𝗰𝗶𝘀𝘀𝗮 ✔

𝟴. 𝗸𝗮𝗽𝗶𝘁𝗼𝗹𝗮

Narcissa ráno obdržela dopis od své dcery a nemohla se ubránit šťastnému úsměvu, který se jí rozlil přes rty. Byla radostí bez sebe, že Hermiona je z Bradavic nadšená a nic jí nechybí. Chtěla jí také napsat, ale rozhodla se, že to udělá až večer, jelikož práce nepočká.

Líně nasypala spícímu Luciferovi krmivo a odešla z domu. V ulicích Paříže bylo jako obvykle velmi rušno a lidé pobíhali od obchodu k obchodu. Narcissa se ráda procházela takhle po ránu a těšila se až otevře svůj vlastní obchůdek na jehož pověsti pracovala neskutečně dlouhou dobu.

Zahnula za roh a vešla do oné ulice v níž se nacházel její obchod. Uvolněně vdechla čerstvý vzduch a poslouchala klapot svých podpatků. Když dorazila ke skleněným dveřím svého obchodu, zamračila se.

,,Co to má znamenat?" Zamumlala si pro sebe, protože na klice u dveří byla přišpendlená kytice růží. Narcissa ji opatrně vzala a nevěřícně si odfrkla, když přečetla jmenovku u kytky.

,,No ovšem. Ten parchant mi snad nikdy nedá pokoj" procedila mezi zuby a mávla hůlkou, aby si otevřela. Elegantně, avšak vztekle vešla do obchodu a s prásknutím zavřela dveře. Byla si vědoma toho, že je krásná, ale tento přehnaný zájem o ni jí připadal směšný. Nechtěla muže, teď už ne.
Bylo jí fuk, že Bellatrix pořád dokola opakovala jednu a tu samou pohádku o tom, že ten pravý jednou přijde. Ale Narcissa věděla, že ne.

Po jejím rozvodu s Luciusem měla srdce roztříštěné na milion kousíčků a trvalo roky než tu bolest utišila. Nechtěla, aby se jí to stalo podruhé. Nebyla jako její sestra, která ačkoli měla manžela, ráda si zadováděla i s cizím. Narcissa nepotřebovala fyzické uspokojení. Chtěla jen lásku, nic jiného.
Ale její opravdová láska ji zradila a od té doby si dávala na šarmantní muže pozor.
Lhala by, kdyby řekla, že na Luciuse po rozvodu nikdy nepomyslela.
Občas potřebovala obejmout, ale nikdo tu pro ni nebyl. Její sestra žila vlastní život a dcera byla věčně v Krásnohůlkách.
Jediný ke komu se mohla přitulit byl Lucifer.
Ale nalijme si čistého vína...byl to kocour, ne člověk, jemuž by se mohla vyplakat na rameno.

S povzdechem položila kytku na pult a zašla si dozadu do pracovního kabinetu pro klobouček, který chtěla přidat do výlohy.
Vzala ho do rukou a nasadila si ho na hlavu, aby viděla jestli se v tom vůbec dá vyjít mezi lidi. Uznaně se prohlédla v zrcadle a usmála se.

,,Perfektní" řekla a vrátila se do prodejny, kde na ni čekalo nemilé překvapení v podobě Simona Collinse, jenž se ležérně opíral o pult a přivítal ji oslňujícím úsměvem.

,,Co tu děláš?" Zeptala se šokovaná Narcissa a snažila se ignorovat jeho přítomnost. Vydala se tedy k výloze a položila klobouček figuríně na hlavu. Cítila přitom zezadu na sobě jeho oči a znechuceně semkla rty.

,,Neodpověděl jsi mi na otázku" podotkla ostře a snažila se, aby se jí netřásly ruce. Nechtěla mu dát pocit, že má nad ní kontrolu. Ona byla Blacková. Ona určovala pravidla.

,,Cissynko, Cissynko, Cissynko. Musel jsem se přece přesvědčit jestli jsi přebrala můj dárek pro tebe" odpověděl úlisně. Blondýnka se k němu prudce otočila a přeslazeně se usmála.

,,Ach, ano. Ale mám dojem, že kytka dorazila na špatnou adresu. Hned ji pošlu jejímu právoplatnému majiteli" odpověděla sladce, přešla k pultu, chňapla kytku a odkráčela s ní k nejbližšímu koši.

,,Tak, teď je na svém místě" řekla spokojeně a povýšeně se na něj ušklíbla. Pocítila vítězství, když Simon nepatrně přimhouřil oči a zaťal pěst, která se mu zbarvila do bíla.

,,Něco tě žere?" Zeptala se nevinně Narcissa. Když však procházela kolem něj, násilně ji chytl za paži a otočil ji čelem k sobě. Narcissa na tento tah nebyla připravená a vyděšeně zalapala po dechu. Žádný muž se jí neopovážil dotknout bez svolení.
Blondýnce se nebezpečně zúžily modré oči a podívala se na paži, kterou svírala Simonova ruka.