Elena je hodná dívka, která jen chtěla aby se o ní rodiče začali zajímat, když nastanou její 22 narozeniny rodiče jí řeknou že si bude muset vzít někoho koho vůbec nezná Niklause Mikaelsona, bude si ho Elena chtít vzít a nebo uteče od oltáře?
.
.
.
...
Den svatby. Ptá se mě někdo jak mi je. Ne. Naprosto všem je to jedno. Co právě teď dělám? oblékám se do svatebních šatů a máma mi pomáhá, udělala mi Make up, vlasy....tohle všechno. Vždycky jsem veděla, že u nich nemám svoje vlastní slovo, ale teď je to horší. Ashley semnou nemluví, nenávidí mě, máma je naštvaná, Ester se bojí, že řeknu ne. Táta dělá to co řekne máma. jediný kdo mi rozumí je Klaus, cítí se úplně stejně jako já, celý ty dny před svatbou jsme byli spolu, jinak to nešlo každý z nich měl nějakou debilní poznámku, Angelu jsem poslala domů po tom co mě máma strčila kadeřnicím do ruky abych měla zpátky svojí přírodní barvu.
,,Jsi nádherná" řekla máma,,nechám tě tu o samotě" pokračovala a odešla.
Koukala jsem se na sebe do zrcadla, ale přišlo mi, že to nejsem já, ta holka kterou jsem byla už tu není. Chybí mi chci jí dostat zpět. Protože holka kterou vydím v zrcadle ublížila Ashley, která mě měla ráda od malička. Řekla jsem jí, že jí nenávidím, takže se samozřejmě sebrala a odešla. Hrozně mi chybí, nevím co si bez ní v životě počnu.
najednou to všechno na mě spadlo, začala jsem brečet, takový přeci můj život být nemůže, už tak je hrozný, nevím jak to s Ashley zpravit, nevím co teď mám dělat.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Eleno!" objevil se tu Klaus,,co se stalo?" zeptal se,,j-já nemůžu" řekla jsem, Klaus si ke mě sedl a začal mě uklidňovat,,tohle nejsem já..nikdy v životě bych nic takového Ashley neřekla" řekla jsem,,jde o Ashley?" koukl na mě,,ne jen to, cítím se bezmocná jako bych nemohla nic udělat Niku....Oni písknou a já to musím udělat, můj život ovládají oni, alespoň jednou v životě chci být sama a rozhodovat o svém životě sama, být s lidma který můj názor respektují, znají mě. A teď když tu není Ashley cítím se víc bezmocná než kdy jindy, ztratila jsem kousek sebe.
,,Tak odjedeme....daleko a nikde nezůstaneme dlouho" navrhl,,cože? to ne co tvoje rodina a práce" řekla jsem a přestala jsem brečet,,obejdou se bezemě a práci mohu dělat všude kde bude laptop, wifina a tiskárna víc nepotřebuju" zněl rozhodnutě,,nemůžeš opustit vše co máš rád kvůli mě" řekla jsem,,mohu, když bude poblízku někdo koho mám rád" řekl,,ne...nedovolím ti to udělat" vzala jsem ho za tvář a koukala mu do očí, muselo to vypadat komicky, ale v tu chvíli to bylo jedno,,jenom kvůli mě ne.. máš tu milující rodinu a budoucnost" řekla jsem on mě vzal za ruce.
,,Já se o tvé svolení neptal" řekl, zatímco já se ztrácela v jeho očích,,tak půjdem?" zepatl se a utřel mi slzy. Kývla jsem a Klaus mě postavil zpátky na nohy,,víš o tom, že vidět nevěstu ve svatebních šatech před obřadem se nesmí" koukla jsem na něj,,já na pověry nevěřím...máme tři minuty před tím než nás začnou hledat" řekl vzal mě za ruku a táhl ven,,víš o tom, že nejsme zrovna nenápadní?" řekla jsem,,shh" dal si prst přes pusu, až pak jsem uslyšela mámu jak jde směrem k pokoji kde jsem byla,,obejdeme to" zašeptal.
