Part 21

280 10 1
                                    

Hala byla úplně obrovská. Nasadili jsme brusle  a vjeli jsme na led. Jack si tam postavil brány a vzal si hokejku. Já a El jsme se jen tak projížděly a povídaly jsme si.

E: Je ti líp?

J: Mělo by?

E: Vzaly jsme tě ven, aby se ti udělalo líp

J: Nikdy se mi neudělá líp. Představ si, že teď potkám Tylera a co jako mám dělat? Nebo co říct Andreiovi, jestli ho ještě někdy uvidím.

E: Myslím, že by jsi jim měla říct pravdu a to co vážně cítíš

J: To se lehce říká, když to neprožíváš

E: Jednoho dne to stejně budeš muset udělat

J: Máš pravdu

Řekla jsem, ale strach z toho, jak by oba mohly reagovat nepřešel

Jack: Je vše ok?

E: Jasně

J: Jojo vše fajn

Jack: Je ti líp

J: Je mi fajn

Cítila jsem se příšerně, ale to jsem jim říct nemohla. Připravili si pro mě výlet, aby mi udělali radost a já si toho fakt vážím.
Jack odjel zpět střílet na bránu a já se zastavila, abych se chvíli opřela o stěnu. El stála vedle mě a koukaly jsme jak si Jack trénuje.

E: Jde mu to každým dnem líp a líp

J: Jo jo

E: Je skvělý to sledovat

Co to dělá? říkala jsem si v hlavě. Známe se odjakživa a nikdy jsme Jacka nerozebíraly. Oba se chovají fakt divně.

J: El?

řekla jsem, ale ona se koukala na Jacka a neodpovídala.

J: Elizabeth!!!

E: Jo?

J: Odpověz mi pravdivě

E: Na co?

J: Nemáš nic s mým bratrem že ne?!

Viděla jsem to. Viděla jsem jak znejistila. Moje zklamanost a zlost se ještě zvětšila.

E: Ne Sofi, co to je za blbou otázku?! Znáš naše pravidla ne?! To bych neudělala

J: Fajn

Nevěřila jsem jí. Nemohla jsem.

J: Půjdu se projít a pak už dojdu domů sama, mějte se

Než oba stačili něco říct sundala jsem brusle, nazula boty a odešla z haly.

Šla jsem místním parkem a nad vším jsem přemýšlela. Už jsem říkala jaký mám štěstí? Fakt žádný. Přímo naproti mně se objevil Tyler ještě s nějakým klukem. Chvíli jsem se dívala a čím blíž jsem k nim byla tím jasnější mi to bylo. Tyler šel s tím klukem, kterej vyhrožoval Jackovi v Americe a kvůli kterýmu jsme se přestěhovali. Zachovala jsem klid a řekla jsem si, že jenom pozdravim a projdu.

J: čau

T: Ahoj lásko

Ne tohle už nemůže být horší, až teď si všímám jak jinak to zní od něj než od Andreie. Zní to víc  bezcitně.

Tyler se ke mně přiblížil a když viděl, že jsem ustoupila, chytil mě dost pevně kolem pasu a políbil mě.
Odtáhla jsem se a sklonila jsem hlavu.

J: Tylere já-

T: Nestydíš se před Alexem, že ne?

J: Podívala jsem se na toho kluka a on moc dobře věděl, kdo jsem

Nebojím se ho ani Tylera, jsou mi všichni jedno. Hlavně se chci dostat domů.

J: Hele já musím domů

řekla jsem ale Tyler si nedal pokoj. Chytil mě pevně za zápěstí a zastavil mě.

T: Zůstaneš s námi

J: Tylere pusť mě to bolí

T: To jsi minulou noc neříkala

J: Sklapni

Řekla jsem, protože už mi docházela trpělivost a taky jsem začínala mít strach, jelikož už byla docela tma.

T: Je mi tě líto Sofi, upřímně ty jsi hodná a krásná, za to tvůj bratr je docela problematickej

On to ví. Tyler ví o tom konfliktu s Alexem a Jackem.

J: Nemyslím si

A: Ale notak Sofi, oba víme, jak moc ti ublížil tím stěhováním sem

J: To je tvoje vina, kdyby jsi ho nechal na pokoji, tak se nic nedělo

T: Ale Sofie ty vůbec nemáš tušení, co se děje

J: Ty to víš žejo? Jasně že to víš

T: Víš zlato, on ty peníze dluží nám oboum

J: To je fajn, není vás třeba ještě víc?

A: Ale ale co se stalo? Už nevypadáš tak vyděšeně jako když jsem s tebou mluvil poprvé

J: Na debily si musíš časem zvyknout

T: Sofie ty vůbec nevíš s kým si zahráváš!

J: Upřímně? Je mi to jedno. Dejte ruce pryč od mojí rodiny a smiřte se s tím, že vám žádný peníze nikdo nedá

T: Ty jsi vážně odvážná

J: Spala jsem s tebou, horší věc se mi už stát nemůže

Tylerovi zřejmě došla trpělivost. Chytil mě pod krkem a přirazil ke stromu.

J: Jsi normální?! Přestaň!

A: Tylere to už asi přeháníš

Znejistil Alex, když se na nás díval.

T: Myslíš, že ty peníze nijak nezískáme huh? Tvůj táta zaplatí i víc, jen aby dostal svoji dceru zpátky

Nemohla jsem ani nic říct, protože mě držel pod krkem tak silně, že jsem sotva dýchala.

A: Tylere sakra to stačí, myslím, že jsme pro zatím řekli vše

Alex chytil Tylera a já hned začala utíkat směrem domů.
Když jsem veděla, že jsem dostatečně daleko od nich, klesla jsem k zemi...

To all hockey boys i loved beforeKde žijí příběhy. Začni objevovat