Konečně je půl páté a já zamířím do pokoje. Jelikož jdeme na stadion tak si musím vzít něco teplejšího. Zvolila jsem černé ryfle a kratší šedou mikinu. Vlasy jsem jen rozčesala a mohla jsem vyrazit. Všichni jsme se vydali k hale. Máma zůstala doma a ještě třídila věci.
E: Těšíš se?
Já: Hrozně moc
J: Na hokej, nebo na kluky?
Já: Jak vtipný
Odseknu, ale pak se rychle zastavím. Sakra, sakra, sakra, projede mi v hlavě a nemůžu se skoro hnout.
T: Sof jdeš?
Já: J- Já vás doženu
Řeknu a snažím se rozdýchat, co mi právě došlo.
E: Sofi jsi v pořádku?
Já: Ne, ne, ne, rozhodně ne!
E: Vždyť Jack neřekl nic tak hroznýho ne?
Já: Ne to ne, ale víš, kdo přece hraje za Capitals ne?
E: Hodně hráčů, třeba....
Na chvíli se odmlčí a pak vyhrkne.
E: A všichni tři kluci, co mají tvůj dopis
Zrudnu ještě víc a nejraději bych se vrátila domů, ale slíbili jsme to tátovi, takže tam jdeme.
E: Připravená?
Já: Ne
Zeptá se mě Elizabeth před halou. Obejme mě a obě vejdeme dovnitř. Táta s Jackem už čekají u ledové plochy a my k nim doběneme.
Kluci začnou vjíždět na led. Táta se mezitím pozdraví s trenérama a pak vejde na led a pozdravi7se s klukama. Se všema si povídal a byl dost šťastnej.
,,Copak tu sledujete?"
Ozve se hlas za námi.
Já: Hokej
Řeknu a Jack se potichu zasměje.
Pak se všichni tři otočíme směrem k tomu hlasu. Před námi stojí tři vysocí kluci. Projedu je pohledem a ucítím, jak do mě El drbne loktem. No jasně, jsou to oni. Všichni tři. Svechnikov, Vrána a Burakovsky.
V: Co tu děláte?
Zeptá se Vrána ještě jednou.
J: Jsme tu s tátou
E: A já se strejdou
Doplní konverzaci El.
B: A to je kdo?
Já: Ovechkin
Řeknu a vidím jak všichni tři udiveně projíždí pohledem mě a Jacka.
S: Vy jste od Oviho? Páni! Tak to máte ale štěstí
V: My máme taky štěstí, že má tak krásnou dceru
B: A ta má krásnou kamarádku
J: To teda nevím
Řekne Jack a zasměje se.
Já: No jo, ty máš smůlu pro tebe tu holky nejsou, tak žárlíš
Oplatím mu to se smíchem já.
S: Jsem Andrei, tohle je Andre a Kuba
Řekne Andrei a ukáže na kluky.
J: Já jsem Jack, tohle je moje sestra Sofie a její nejlepší kamarádka Elizabeth
S: Počkat Jack a Sofia Ovechkin, to mi něco říká... No jasně! Chodili jsme na stejnou školu, že?
J: Už to tak bude
S: Rád vás zase vidím
Já se jen nervózně usměju a doufám, že co nejdříve odjedou na led.
B: Hele ale já tohle jméno taky už někde slyšel nebo viděl
V: To i já
Ozve se zbytek hokejistů.
Jen to ne, prosím tohle se nemůže dít!
B: Už vím, to ty jsi mi poslala ten roztomilej dopis
V: Tobě taky? Já ho taky dostal
Zrudnu, nejradši bych tu teď nebyla a propadla se do země.
S: Já ho mám taky, je to vážně roztomilý
Já: He- Hele kluci, to bylo před čtyřma rokama a já byla fakt mladá
S: Takže by jsi se se mnou nešla někdy projít?
Já: Ráda půjdu
Řeknu s úsměvem.
J: No nic rád jsem vás poznal, ale teď jdu na let, tak za pár minut tam
Řekne Jacka odejde směr let.
S: Dej mi prosím svůj Instagram
Řekne Andrei se širokým úsměvem.
V: I mně
Řekne Jakub a já mu dám svůj účet.
El ho mezitím dala Andremu. Pak se všichni tři rozjeli na led.
E: Nebylo to tak hrozný ne?
Já: Nebylo, ale ten strach na začátku byl nesnesitelnej
Řeknu ještě pořád docela vyklepaná. Sledujeme tátu jak představuje Jacka celýmu týmu. Pak ukáže na mě a El a taky něco řekne. Usměji se a oni mi mavnou zpět. Seděli jsme tam asi hodinu a půl. Pak trénink skončil a my jsme se pomalu zvedli ze svých míst.
S: Hej Sofi napíšu ti jo? A pak se domluvíme, kdy a kde dáme sraz
Já: Jo dobře
V tu chvíli už dojde táta a usměje se na nás. Pokecá si s klukama a my se vydáme před halu. Hokejisti vyjdou stejně jako táta a míříme domů. Cesta naštěstí není nijak dlouhá, a tak jsme doma za deset minut. Hodím na sebe pyžamo a běžím dolů na večeři. Máma dělala rizoto. Miluju její rizoto, stejně jako všechna její ostatní jídla. Máma vaří skvěle. Najíme se a Jack jde k sobě na pokoj. My s El se rozhodneme pro filmovou noc. Nachystáme hodně jídla, zalezeme si do postele a koukáme na filmy. Tohle jsme dělali dost často i v Rusku. Ten první film jsem moc nevnímala a přemýšlela jsem nad tím, že se mě naštěstí kluci na ty dopisy nijak nevyptávali. Netrvalo to dlouho a po nějakých třech filmech byla jedna hodina ráno. Museli jsme jít spát, jelikož zítra brzo ráno máme facetime s učitelkou, která se bude starat o naší domácí výuku. Vypla jsem počítač, El mě objala a vydala se do svého pokoje. Já jsem se položila na postel a za pár minut jsem spala.
ČTEŠ
To all hockey boys i loved before
Romance,, Sofia Ovechkin? To už jsem někde slyšel.'' V tu chvíli jsem jen marně doufala, že si nevzpomene. Ach jo moje máma ty dopisy vážně musela poslat.
