To all hockey boys i loved before

16.část

Po tváři mi začaly stékat slzy. Beze slov jsem vyběhla do svého pokoje a zabouchla jsem dveře. Svalila jsem se na postel, kde jsem brečela několik hodin. Nakonec jsem si vzala telefon a vyšla jsem z domu. Kam jinak bych teď měla jít, než za svým přítelem, kterého nechci opustit.
Zaťukala jsem na dveře. V nich se objevil rozespalý André.

An: Sofi? Děje se něco?

J: Kde je Andrei?

An: Ve své ložnici, ale myslím, že už spí

J: Musím ho vidět

An: Jo jen pojď dál.

Potichu jsem vešla do jeho ložnice. Naskytl se mi pohled na jeho usměvavou tvář plnou štěstí a lásky. Sedla jsem si k němu a chytla jsem si naposledy jeho ruku.

A: Zlato? Co tu děláš?

J: Já - my - no

Neudržela jsem se a slzy mi tekly proudem.
Andrei hned vstal a pevně mě přitisknul k sobě.

A: Pšt Sofi neplakej, co se děje a proč tu jsi?

Pomalu jsem se uklidňovala, ale slzy mo pořád tekly.

J: Stěhujeme se do Švédska, jsem tu, abych ti řekla sbohem

Vymáčkla jsem ze sebe.

A: Tohle je nějakej blbej tvip?!

J: Vypadám na to, že si dělám srandu?!

Andreiovi se také nahnaly slzy do očí a chytil mě co nejblíž k sobě.

A: Sof, já tě nemůžu ztratit, je to tak daleko. Nechci tu být bez tebe

J: Pro mě je to taky tak hrozný. Nedokážu si život bez tebe představit, ale chci ti poděkovat za vše, co jsi pro mě udělal Andreii. Miluju tě a nikdy, nikdy nepřestanu

A: Sofi zůstaň tu, prosím!

J: Já nemůžu Andrei mamka už mají vše domluvený

A: Tak mi slib, že jednoho dne se vrátíš

J: To ti slibuju

Odpověděla jsem a políbila jsem ho. Andrei měl stále slzy v očích a já pořád dost brečela. Lehli jsme si k sobě a on mě v objetí hladil po zádech. Nakonec jsem usnula.

Ráno mě probral hlas mamky a Andrého, kteří se bavili dole v kuchyni. Vzbudila jsem Andreie a řekla jsem mu, že už bych měla jít.

Naposledy jsme se objali a políbili. Ani jeden z nás se opět neubránil slzám.

A: Zavolej mi, jak doletíte, prosím..

Řekl Andrei smutně.

J: Zavolám

Poslední pusa a už jsem scházela schody dolů.

M: Ahoj Sofi

J: Ahoj André, taky mi budeš hrozně moc chybět

An: To i ty mně

J: El už tu byla?

An: Jo už jsme se loučili

Pousmál se se skleněnými oči. Objala jsem ho a bez dalších slov jsem odešla domů. Nechtěla jsem mluvit s mámou ani s tátou, a ani s Jackem.
Došla jsem domů, vzala kufr a hodila jsem ho do auta. Nakonec jsem si do něj i nasedla, opřela jsem hlavu o okno a nechala slzy padat. Všichni už byli v autě, a tak se jelo. Na letišti jsme odložili kufry a čekali jsme, než ohlásí náš let.

J: Sofi?

Nehodlám Jackovi odpovídat, nikdy s ním nebudu mluvit.

J: Já vím, že se zlobíš a máš na to právo, ale já se ti chci omluvit. Vím, že Andreie miluješ a tohle je pro tebe těžký

Já: Těžký?! Těžký?! Jsi normální, mám pocit, že se mi rozletí srdce, jak moc to bolí

Jack mi utřel slzy a objal mě.

J: Jacku nech mě prosím

Vymanila jsem se z jeho objetí a seděla jsem s kolenama u sebe.

A: Sofi?

Rychle jsem se otočili a když jsem viděla Andreie, rozběhla jsem se k němu.

A: Musím ti říct poslední sbohem, já to prostě nevydržím

J: Andreii děláš mi to ještě těžší, než to je

Pousmála jsem se a pevně jsem ho objímala.

Náš let ohlásili.

J: Sbohem Andrei

A: Miluju tě Sofi, nezapomeň na to

J: Já tebe

Políbili jsme se a já se vydala k letadlu. Zamávala jsem mu a pak už jsem zmizela z dohledu. Našla jsem své místo v letadle, dala jsem si sluchátka a se slzami jsem poslouchala písničky, které jsme si pouštěli s Andreiem. Letadlo se po pár minutách vzneslo do vzduchu a už nebylo cesty zpět. Letím do Švédska, bez svého přítele, kterého nadevše miluju a je možné, že už ho nikdy nespatřím...