Nesnáším zvuk toho otravnýho budíku. Je šest ráno a já vstávám do školy. Seběhnu do kuchyně a nachystám si snídani.
T: Dobré ráno
Já: Ahoj tati
Řeknu, když ho zpozoruju, jak se kouká na televizi. Sednu si s miskou plnou musli ke stolu a začnu jíst.
J: Zdravím
Řekne Jack svým obvykle otravným tónem, když vejde do kuchyně. Sedne si naproti mě a kousne si do jablka.
J: Hele ségra to seš ty? Já jsem tě vůbec nepoznal. Myslel jsem, že tu mamka nechala koště, když uklízela
Řekne a zasměje se.
,,Ne ona včera zapomněla vynést odpadky, jak tak pozoruju já. " odsekla jsem a srovnala jsem si vlasy.
J: Blbko
Řekne Jack a protočí oči.
T: Ale notak vy dva, můžete toho nechat, alespoň ráno?
Křikne na nás táta z obýváku.
Oba kývneme a věnujeme se své snídani. Hned potom běžím do koupelny, kde provedu ranní hygienu. Nakonec zamířím do pokoje a hodím na sebe šedej crop top a černý legíny. Vlasy si nechám rozpuštěný a běžím dolů obout si boty.
M: Zlato máš všechno?
Ozve se za mnou mamka.
Já: Jo neboj se
Řeknu a na rozloučenou ji obejmu. Před domem už čeká El.
E: Bože tobě to trvá a kde máš svýho sexy bráchu? Vsadím se, že po létě má ještě líp vypracovanou postavu
Já: Elizabeth nech si ty kecy a pojď
Odfrknu a za ruku ji táhnu směrem ke škole. Chodíme pěšky každej den, jelikož to máme kousek. Jdeme rychlým krokem, ale marně. Jack nás dožene.
J: Zdravím dámy, nebude vám vadit, když se připojím?
Podívám se na něj s pohledem, kterej jasně naznačuje, co si o něm myslím a on se jen usměje, protože moc dobře ví, že mi to vadí.
E: Nám to určitě vadit nebude
Řekne El a propaluje ho pohledem.
Dojdeme ke škole a hned kolem nás projde Jackova parta. Jack je dost populární, to víte, sexy hokejista, slavnej táta.
Každá holka si ho všímá a on s nimi flirtuje. Asi ho to baví.
,,Čau brácho" pozdraví ho kluci a Jack se od nás konečně odpojí.
Já: On je tak nafoukanej blbec!
Řeknu a stydím se za něj.
E: No jo, ale má důvod být nafoukanej, když je tak pěknej
Já: Nezačínej zas
Řeknu protočím oči a zavřu skříňku, ze které jsem si brala věci.
Dojdeme do třídy a zabereme si místa vzadu. Celej den ubíhá hrozně pomalu. Když konečně dojdeme před školu, posadím se na trávu a nechám na sebe dopadat sluneční paprsky. El mě ale hned zvedne a míříme směrem k nám. Vždycky to tak po škole děláme, jednou ona k nám a jednou já k ní. Dnes jsem na řadě já. Odemknu dveře a pozdravím rodiče. Stejně tak El.
M: Ahoj holky
Řekne máma a začne pokládat ty typický otázky : Jak bylo první den ve škole? Jestli se máme něco učit atd..
Já: Mami je to stejný jako každej rok, už první den je to nuda
Máma se jen pousměje a my vyjdeme schody nahoru ke mně do pokoje.
El si hned lehne na postel a začne se smát.
Já: Co je?
Zeptám se nechápavě.
E: Neříkej, že už si vyhodila ty dopisy, to by mě naštvalo
J: Ne vždyť jsou na té nástěnce
E: Právě, že ne
J: Cože?
Řeknu a prudce se otočím směrem k ní.
,, Sakra'' vyhrknu a seběhnu schody dolů do kuchyně.
Já: Mami?! Kde jsou ty dopisy?
M: Myslíš ty z nástěnky?
J: Jo ty
M: Na poště, říkala jsem si, že je asi budeš chtít poslat, když jsou tak roztomile napsaný
Já: Ty jsi je četla?
Vydám ze sebe nejdřív, ale pak si uvědomím, co řekla jako první.
J: Počkej, na poště?!
M: Ano, možná už jsou poslaný
J: Mami ty jsi se zbláznila?!
Výkřiknu a zalapám po dechu.
T: Sofie, takhle s mamkou nemluv
Okřikne mě táta.
Naštvaně zabouchnu dveře od pokoje a sednu si vedle Elizabeth.
Já: Průser
Řeknu a ona hned ví, o co jde.
E: Tak to je drsný
Řekne a obejme mě.
Abych vám to ujasnila, ty dopisy jsem vymýšlela když mi bylo 13 a byla jsem zamilovaná do tří kluků. Jeden chodil k nám na školu. Je asi o dva roky starší jak já a hraje s tátou v týmu, takže teď žije v Americe. Byla jsem do něho hrozně zamilovaná už od první třídy, a tak jsem mu napsala dopis, kterej jsem pak naštěstí neposlala. Další kluk je ze Švédska a opět z tátovýho týmu. Líbil se mi na fotkách a z tátovýho vyprávění. A ten poslední je z České republiky, taky z Capitals. Všechni se mi fakt líbili, ale to po nějaké době pominulo. Nikdy bych nečekala, že máma ty dopisy pošle!
E: Hele, ale třeba ty kluky nikdy nevidíš, takže si tě nevšimnou
Já: To jediný mě zachraňuje
Řekla jsem a zvedla jsem se z postele. Jen tak jsem chodila po pokoji a přemýšlela jsem. El zatím koukala do mobilu. Takhle to pokračovalo až do večera. El šla domů a já pořád stála uprostřed pokoje s divným pocitem, s pocitem jakože tohle je jenom začátek. Uslyšela jsem tátův hlas, který nás volal na večeři. Sešla jsem dolů a mlčky jsem si sedla ke stolu a vedle mě se posadil Jack. Táta mu podal jídlo a pak i mě.
T: Sofi je ti něco?
J: Ne
Řeknu klidným hlasem, i když přímo zuřím. Všichni jsme se najedli a já opět zalezla do pokoje. Lehla jsem si do postele a koukala jsem na strop. Co když o těch dopisech řeknou tátovi? Přece jenom je tam moje jméno a až se s tátou potkají, můžou mu o tom říct. Notak nemusím takhle přemýšlet. Řeknu si sama pro sebe, zvednu se a otevřu si okno v pokoji. Pak už si zase jen lehnu a zavřu oči. Po pár minutách už nic nevnímám a usnu.
ČTEŠ
To all hockey boys i loved before
Romance,, Sofia Ovechkin? To už jsem někde slyšel.'' V tu chvíli jsem jen marně doufala, že si nevzpomene. Ach jo moje máma ty dopisy vážně musela poslat.
