To all hockey boys i loved before

25

Seděla jsem na trávě a hlavou mi pobíhalo milion myšlenek. Jack seděl hned vedle mě a pořád se mi omlouval.

J: Prosím Sofi, já vím, že to nepůjde hned, ale je šance, že by jsi mi někdy odpustila?

Já: Jacku nech to být, je to za námi. Odpouštím ti.

Jack se usmál a pevně mě přitisknul k sobě.

El: Sofi já se ti taky omlouvám. Začínat si s tvým bráchou, když ti bylo nejhůř a tajit to před tebou nebylo nikdy správný a pokazila jsem to. Omlouvám se.

Já: Já vždycky věděla, že se ti líbí. To je v pohodě. Však si stejně všichni zvyknem ne?

I El se usmála a přidala se k našemu objeti.

Já: Mám vás fakt ráda a vždycky budu.

Řekla jsem jim a usmívala jsem se.

Pak jsem se podívala před sebe a viděla jsem Andreie koukajícího se na výhled z místa, kde jsme byli. Bylo mi jasné, že přemýšlí nad námi.
Zvedla jsem se a došla jsem pomalu k němu. Opatrně jsem ho chytla za ruku a on se ke mně otočil.

Já: Můžeme si promluvit?

A: Jo jasně

Já: Andrei já jsem ti nikdy nechtěla ublížit. To, co řekl Tyler nebyla z celé části pravda. Nikdy jsem na tebe nezapomněla, i když jsem se snažila. Ale důvodem bylo jenom utlumení bolesti a vyplnění prázdnoty po tobě. Milovala jsem tě předtím, během našeho odloučení. A budu tě milovat navždycky. Nedá se odpustit, jak moc jsem ti ublížila a ani nečekám, že mi odpustíš, jenom chci, abys věděl, že mě vždycly máš a kdykoliv se na mě můžeš s čímkoliv obrátit. Já-

A: Prosím už dost

Zastavil mě, pohladil mě po tváři a políbil.

A: Sofi já miluju tebe a nikdy tomu nebylo jinak. Sice není lehký myslet na to všechno, co se tu dělo, ale my dva to zvládnem až jednoho dne nezbyde na tento špatnej rok žádná vzpomínka. Budeme v pořádku, slibuju.

Usmál se a dal mi dlouhou pusu na čelo. Seděli jsme v objetí na lavičce. Jack s El seděli na trávě a možná i spali.

T: Pardon, že to tak dlouho trvalo!

Já: Tati!

Vyskočila jsem z lavičky a šla jsem rodiče obejmout.

J: Tak co? Co se dělo a co se bude dít?

T: Tyler a jeho kamarád jsou zadrženi a proběhne soud, ale je dost jasné, že skončí za mřížemi.

El: Tak to je skvělá novina!!

M: To není vše. Po soudu a rozhodnutí se vrátíme do Ameriky zpátky domů.

Moje oči se rozzářily. Byla jsem konečně tak šťastná. Andrei mě objal a všichni jsme se vydali domů.

o 2 měsíce později....

Sedím v letadle a nemůžu se dočkat až přiletíme zpátky. Pilot vyhlásil přistání a já si pobalila všechny věci. Vystoupili jsme z letadla a vešli do haly, kde jsme měli čekat na zavazadla.

Rozhlížela jsem se všude kolem až jsem ho spatřila.

Já: Ahh je tady!!!

Zakřičela jsem a rozběhla jsem se k němu.
Objala jsem ho a on mě ještě pevněji. Podal mi tulipány, které mi koupil a dal mi několik polibků.

Já: Andrei ty jsi mi tak chyběl!

A: A já jsem rád, že už jsi tu se mnou a nikdy nás nic nerozdělí!

Usmála jsem se na něj a políbila jsem ho.

Přišli k nám rodiče a El a Jackem.

J: Tady máš kufry Sofi.

Já: Díky brácha

Andrei mi vzal jeden z nich a druhou rukou chytnul tu moji.

A: Připravena se vrátit?

Ahoj vítám vás u konce tohoto příběhu. Přes celou dlouhou pauzu jsem se ho rozhodla dopsat, abych mohla začít nové. Děkuju vám všem za ohlasy. i love ya'll a lot<3