To all hockey boys i loved before

Část 22

Posadila jsem se a snažila jsem se uklidnit, ale probíhalo ve mně tolik emocí. Strach, zlost, stres a plno dalších. Ruce se mi klepali a srdce bilo rychle. Bylo mi jasné, že mám záchvat paniky, ale tady na místě, které ani nevím kde je, kde je jenom tma a nikdo nikde, si pomoc nejspíš nenajdu. Dýchalo se mi hůř a hůř. Hlavou mi probíhaly myšlenky na to jak jsem vůbec mohla podvést Andreie s někým jako je Tyler a jaktože Alex je tu a ne v Americe, co má El s Jackem a jestli mám někomu říct o tom co se před chvílí stalo. Vše bylo horší a horší jediná cesta odtud byla hezká myšlenka, která by mě uklidnila. Andrei. Jediný čas, kdy mi bylo opravdu nejlíp, byl všechen čas v Americe strávený s ním. Myslela jsem na to jak mě objímal, abych se cítila bezpečně, jak mě uměl rozesmát, pomoct mi a jak se o mě staral. Byla zima a tak jsem si dala ruce do kapes a lehla si na zem. V kapse jsem nahrabala telefon, na který jsem uplně zapomněla, že ho mám u sebe.

,,Teď nebo nikdy, '' řekla jsem si.

Vytočila jsem číslo Andreie a se slzami v očích doufala, že to zvedne. V Americe je sice jinej čas, ale Andrei má telefon u sebe ať se děje cokoliv.

,, No tak, prosím zvedni to,'' šeptala jsem, protože už jsem neměla sílu.

A: Haló?

J: Andrei-

A: Sofi, co se děje?! Je všechno v pořádku? zníš vyklepaně

J: Andrei... já- já nevím co dělat

A: To nic dobře? hlavně se uklidni a jen poslouchej můj hlas

Začal mi vyprávět o nás a co všechno jsme prožili. Slzy mi stékaly po tvářích, protože z jeho hlasu byla stála poznat ta láska, kterou pro  mě má a já mu teď mám říct, že jsem se vyspala s jiným? a ještě s člověkem, kvůli kterému jsme odjeli do Švédska?! Myslela jsem na to celou dobu, ale jeho hlas byl tak přijemný, že se mi srdce opět dostalo na normální frekvenci a dýchalo se mi mnohem líp.

A: Je to lepší?

J: řekla bych, že jo... děkuju

A: vždycky jsem tu pro tebe, to přece víš, kde teď jsi?

J: Já nevím, ale potřebuju s tebou mluvit

A: Ne dokud nebudeš doma v bezpečí

J: Já už nejsem v bezpečí nikde

A: Lásko, co to povídáš?

zarazil se Andrei a znejistil.

J: Tolik věcí, co se stalo od doby, co jsme sem přijeli až do teď, všechno bylo špatně a žádný stěhování nám nepomohlo!

řekla jsem a slzy mi opět stekly po tváři.

A: Sofi, přestěhovali jste se kvůli tomu chlápkovi, co po vás chtěl peníze, ve Švédsku jste v bezpečí

Nedokázala jsem nic odpovědět. Vše, co se před chvílí událo mi běželo hlavou.

A: Sofi? Sofi posloucháš mě?

J: Andrei, já už takhle nemůžu!

A: Nechápu, co tím teď myslíš...

J: Alex a jeho kámoš Tyler jsou tady ve Švédsku sledovali nás a teď jdou po-

A: Kdo je Alex?!

J: No přece ten týpek od Jacka...

Andrei zavěsil telefon. Volala jsem mu snad ještě 10x během toho, co jsem běžela domů. Nebral to. Vletěla jsem do dveří našeho domu. Zabouchla jsem a zamčela. Všude byla tma a to znamenalo, že všichni spí. Chtěla jsem jim vše říct, ale nešlo to. Pomalu jsem vklouzla do mého pokoje, skácela se na postel a usnula.