To all hockey boys i loved before

18.část

Rychle jsem sebou trhla.

J: Sakra El, já se tě lekla

E: Dlouho jsme spolu nemluvili, ale jediné, co v noci slyším, je tvůj pláč

J: Bolí to El, tak moc to bolí

E: Já vím, ani mně není nejlíp, ale André je přece ze Švédska, takže se s ním domluvím a co nejdřív s Andreiem přijedou, slibuju

Slzy mi pomalu tekly po tváři. El mě pevně objímala a hladila po vlasech.

E: Měli bychom jít spát

J: Budeš dnes spát u mě? Prosím...

E: Jasně, že se vůbec ptáš!

Zvedly jsme se z trávníku a vydaly jsme se směrem k mému pokoji. Konečně jsem usnula.

Ráno jsem vstávala dost pozdě, asi kolem jedenácté. Snídani jsem si nedávala, takže jsem jen  ležela posteli a převalovala jsem se z jednoho boku na druhej.

,, Sakra! " vyhrkla jsem a vyletěla jsem z postele.

Úplně jsem zapomněla, že jdu s Taylerem na oběd a pak mi ukáže město. Otevřela jsem šatník a vytáhla jsem z něj černé rifle a žlutý top. Vlasy jsem si sčesala do drdolu, vzala jsem kabelku a vyrazila jsem k restauraci, kde mě měl Tayler čekat. A taky že čekal.

T: Moc ti to sluší!

Usmál se a dal mi pusu na tvář.

Já mu úsměv opětovala a pak už jsme vešli dovnitř. Tayler měl objednaný stůl v rohu, kde byl klid. Donesli nám jídelní lístky a my si objednali, na co jsme měli chuť. Donesli nám jídlo a  netrvalo dlouho než jsme ho měli v sobě.

J: Kam teď?

T: To je na tobě

J: Já to tu neznám

Řekla jsem se smíchem a rozhlížela jsem se po okolí.

T: Tak se prostě budeme procházet po městě, povídat si a já ti ukážu, kde co je

J: Fajn

Přikývla jsem a mohli jsme vyrazit. Prošli jsme nějaké uličky, náměstí a plno dalších věcí. Stavili jsme se do Starbucksu na kafe a pak jsme zase pokračovali v cestě.

Blížil se večer a dost se ochladilo.

J: Hele Tayler, půjdeme už domů? Mně začíná být dost velká zima

Tayler mi dal jeho mikinu a usmál se. Voněla nádherně.

J: Děkuju, ale teď bude zima tobě

T: Já to nějak zvládnu, ještě jsem ti neukázal to nejhezčí místo

Řekl a vzal mě za ruku.
Pomalu jsme sešli nějakej kopec a ocitli jsme se na hebké trávě. Byl to takovej břeh řeky. Lehli jsme si na trávu a pozorovali jsme hvězdy. Mamka s tátou mi už volali asi tisíckrát, ale já jsem byla konečně šťastná a nechtěla jsem si to kazit. Pomalu jsem se přisunula k Taylerovi a položila jsem si hlavu na jeho rameno. On mě jednou rukou objal a druhou rukou mi vzal nohu, hodil si ji přes sebe a hladil mě po stehně. Všude byl klid a nikdo nás nerušil a my jsi jen užívali přítomnost toho druhého. Tayler mi hrozně rychle přirostl k srdci. Je tak hodnej, krásnej no prostě skvělej. Andrei mi pořád moc chybí, ale Tayler mě teď dělá šťastnou. Když uběhly asi další dvě hodiny, rozhodli jsme se, že půjdeme pomalu domů. Tayler stále pevně držel moji ruku a usmíval se. Zase jsme procházeli všemi těmi ulicemi a přešli jsme i náměstí. Zastavili jsme se až u mého domu.

T: Doufám, že se uvidíme zase co nejdřív

J: A proč se loučit? Můžeš u mě přespat

Usmála jsem se a Tayler si mě přitáhl blíž.

T: A vašim to nebude vadit?

J: Nejspíš jo, protože budu mít zaracha, že jsem přišla pozdě domů, takže vylezeš oknem. Hned u mého okna je strom, na kterej se dá skvěle vylézt

T: Fajn

Usmál se Tayler a vydal se přes zahradu k mému oknu. Já mezitím šla vchodovými dveřmi.

Táta : Sofie! Kde jsi tak dlouho a proč nám nebereš telefon?!

J: Byla jsem s někým, s kým jsem konečně zase šťastná a nechtěla jsem si to kazit

Táta: Takže zase další kluk?

J: Jak jako další?! Měla jsem jen Andreie a od toho jste mě odtrhli a já byla na dně, teď jsem zase šťastná

Táta: Tak alespoň doufám, že je tak skvělej jako Andrei

Řekl táta a pohladil mě po vlasech. Já se jen usmála a šla jsem nahoru, abych otevřela Taylerovi okno. Hned ním prolezl a lehl si na moji postel.