To all hockey boys i loved before

23

Ráno jsem se vzbudila asi kolem 11. Bolela mě hrozně hlava a řasenku jsem měla až na tváři. Odmalovala jsem se a sešla jsem do kuchyně pro prášek.

Táta: Dobré ráno

Máma: Dobré ráno zlato jak jsi se vyspala?

Oni nic neví. Nemají nejmenší tušení, co se tu děje a že nebezpečí, před kterým jsme utekli je nám ještě blíž.
Ani jsem se nedívala kolem sebe, jen jsem si šla pro prášek.

J: Jo dobré ráno

Jack: Ségra je ti dobře?

Nemohla jsem slyšet Jackův hlas. Všechen vztek byl opět ve mně, ale já neměla sílu mu něco říct.

,,Ani mě nepozdravíš?'' ozvalo se z židle vedle Jacka.
Moje srdce se zastavilo. Znám ten hlas líp než jakýkoliv jiný...

J: Andrei- co tu děláš?!

řekla jsem zmateně a on ke mně přistoupil a pevně mě objal. Ten pocit bezpečí, který jsem najednou cítila, mi tak chyběl.

Andrei: Po tom hovoru včera jsem tě tu nemohl nechat a volal jsem hned Jackovi, že přijedu

J: Oni to ví? Ty jsi jim to řekl?!

Jack: Jo Sofi víme to, že Alex i Tyler jsou tu

J: Já- proč jsi jim to říkal?! a proč vy se chováte jakože se nic neděje?!

El: Sofi uklidni se my-

J: Chceš abych se uklidnila?! Po tom co mě včera Tyler škrtil a vyhrožoval mi, že táta zaplatí vše pro to, aby mě získal zpátky?! Jak by ses asi cítila?! A to všechno kvůli tobě!

Zařvala jsem směrem k Jackovi a slzy mi už stékaly po tvářích.

Andrei: Sofi já nevěděl, že jim to nemám říkat

Táta: Co jsi to říkala Sofi!? Že vyhrožovali?!

El: My to nevěděli, že se stalo tohle

Jack: Sofi já nevím, co říct. Posral jsem to! Já to vím a nechci, aby ti někdo ublížil. Postaráme-

J: Na to jsi měl myslet dřív
řekla jsem a odešla jsem nahoru do pokoje, kde jsem si lehla na postel a koukala jsem do stropu.

Táta: Nenechám nikoho, aby vyhrožoval mé dceři, takhle to prostě dál nejde!

Mamka: Alexi uklidni se, musíme něco vymyslet, ale v klidu

Jack: Je to všechno moje chyba, omlouvám se

Táta: To už teď nic nezmění Jacku, tys vytvořil problém a odnáší ho tvoje sestra

El: Není na tom vůbec dobře

Andrei: Alexi já slibuju, že na ni dohlédnu a neopustím ji

Táta: Díky Andrei, to teď potřebujeme

Objal ho táta a Andrei šel za mnou nahoru.

Andrei: Můžu dál

J: Nejspíš jo, když už tu stojíš

Andrei: Sofi, jsem tu, protože tě miluju a nenechám tě tu samotnou

J: Seš hodnej Andrei, ale kdyby jsi věděl některý věci, změnil by jsi názor

A: Co tím myslíš?

J: Neptej se

A: Co se děje? Sofi přijel jsem, abych tě chránil před těma dvěma a pomohl vám vyřešit to. Musím, ale vědět celou pravdu.

J: Chceš vědět celou pravdu?! Fajn, ale varovala jsem tě.

zhluboka jsem se nadechla a spustila...

J: Když jsme opustili Ameriku moje srdce se totálně vyprázdnilo a nenávist ve mně byla až příliš vysoká. Nebyla jsem sama sebou, ale to nic neomlouvá. Šla jsem v noci ven a srazil mě jeden kluk. Pozval mě na prohlídku města a já si řekla, že proč ne, stejně tu budu teď konec konců žít. Byli jsme spolu pořád, vracela jsem se domů v noci a rodiče si o mě dělali starost a-

A: Stalo se mezi váma něco že? Nebo nemám pravdu?

J: Andrei já- opravdu jsem nechtěla a byla to chyba a..

A: Nemůžu uvěřit, že jsi mi to udělala i přes to, že jsem ti volal každý den

J: Andrei počkej

A: Kdo je ten kluk?

Naše oči se střetly a oba jsme v nich měli slzy.

J: Byl to Tyler...

A: Vážně

Protočil Andrei oči, zvedl se z postele a šel ke dveřím.

J: Já jsem to nevěděla Andrei! Nevěděla jsem, že je jeden z těch, co nás vydírají! Byl jedinej koho jsem tu měla

A: Zklamala jsi mě Sofi, já ti věřil a ty jsi to zničila

řekl Andrei potichu a odešel z pokoje...