Ráno se vzbudím a klepu se zimou. Sakra, já zapomněla zavřít to okno. Vyhrabu se ven a zavřu ho. Pak na sebe hodím šedý tepláky a obyčejný černý triko. Dneska nemám náladu se nějak stylizovat, takže si akorát dám řasenku, učešu si vlasy a bez snídaně se vydám do školy. El samozřejmě čeká před domem.
E: Kámo, jsi v pohodě?
Já: Já nevím
E: Neřeš ty dopisy, je to drobnost
Já: Já vím, ale i tak
El mě obejme a vydáme se ke škole. Ještě, že je ten pátek.
J: Ježiš ségra ty vypadáš
Řekne Jack, když se s ním střetnu před školou.
Já: Děkuju bratříčku, toho jsem si nevšimla
Jack protočí očima a vyhledá svoji partu.
Škola končí ve dvě a my s El se chystáme k ní. Vyruší mě telefon.
T: Sof potřebuji, aby jsi vzala Jacka a přišli jste hned domů
Já: Děje se něco?
T: Neboj se, všechno si řekneme doma
Řekne táta a zavěsí.
Já: Změna plánu El, musím domů
E: Vše v pohodě?
Já: To právě nevím
Řeknu, obejmu ji a jdu za Jackem. Jako obvykle jsou s klukama opření o stěnu a sledují všechny holky, co kolem nich projdou.
,,Hej kluci vidím tu nejhezčí. "
Řekne jeden z Jackových kamarádů, když se jim postavím do výhledu.J: Dej si odchod Tylere
Řekne Jack naštvaně a projede mě pohledem.
J: Potřebuješ něco?
Já: Já ne, ale volal mi táta, že tě mám vyzvednout a máme jít hned domů
Jack vypadal celkem vyděšeně, ale tentokrát jsem se mu nemohla smát, protože ani já jsem nevěděla, co se doma stalo.
Rozloučil se s klukama a rychlejším krokem jsme zamířili domů. Máma otevřela dveře a usmívala se, což naše obavy trošku zmenšilo. Postrčila nás do kuchyně, kde seděl táta a před sebou měl spoustou papíru.T: Posaďte se
Řekne táta docela v klidu. Podepíše poslední papír, poskládá je všechny na hromadu a tu položí vedle sebe.
T: Mluvili jsme s mámou o tom, jak jsem vždy skoro půl roku pryč a tím pádem je to tu doma složitější a naše rozhodnutí je následující....
Řekne táta a mamka k němu přistoupí a chytne ho za ruku.
Já s Jackem si vyměníme nechápavé pohledy a posloucháme, co taťka řekne.T: Stěhujeme se do Ameriky
J: No to je skvělý
Vyhrkne Jack radostí.
Já: Cože?! To ne
Řeknu a do očí se mi nahrnou slzy.
Všechny pohledy hned padnou na mě.
M: Zlatíčko, co se ti na tom nelíbí?
Já: Vždyť tu mám kamarády a studuju tady a nechci opustit El
T: Sofinko v Americe si najdeš taky přátelé a studovat budeš online
Já: Ne já vážně nechci
Řeknu a jenom čekám na Jackův blbej komentář ve stylu ,, tvoji kamarádi jsou stejně k ničemu." Ale to se nestane. Místo toho mě obejme.
J: Ségra notak, budeš tam mít i mě a kamarády si tam vážně najdeš hned
Nic neříkám, jenom brečím do Jackovi mikiny.
T: Jenom k tomu musím dodat, že odlétáme zítra večer, takže jdeme balit věci
Já: Už zítra?!
Vyhrknu a rozběhnu se ke dveřím. Nazuju si boty a vyběhnu ven z domu. Setřu si slzy, abych viděla na cestu. Přede mnou už stojí dům Elizabeth. Zaklepu na dveře a ona hned otevře. Beze slov ji obejmu a začnu brečet. Vyjdeme schody do jejího pokoje a ona zavře dveře.
E: Sof co je? Co se děje?
Řekne vyděšeně.
Já: Já- My, my se budeme stěhovat....
Řeknu mezi vzlykáním.
E: To ne, to nemůžeš. Kam se stěhujete?!
Já: To je právě to..
E: Ne neříkej to
Řekne tiše El a do očí se jí také nahrnou slzy.
J: Já nechci El, já tam tak strašně nechci
Řeknu a stále nemůžu přestat brečet.
Ona mě hned obejme.E: Já - já chci letět s tebou
Řekne El a vyběhne z pokoje. Vrátí se za pár minut s obrovským úsměvem.
Já: Co je?
E: Když jsem došla do kuchyně, máma volala s tvým tátou, kvůli nám a...
Já: A co?
E: Nebude ti vadit, když se se mnou v Americe podělíš o postel?
Hlasitě vypísknu a vyskočím z postele.
Já: To myslíš vážně?! Ty - Ty se stěhuješ s námi?
E: Už to tak bude
Řekne El a já ji hned pevně obejmu.
E: A teď mazej domů,musíme se přece balit
Řekne a mrkne na mě. Já se usměju a spěchám zase domů. Vběhnu do kuchyně a hned obejmu mámu s tátou.
Já: Ani nevím, jak vám mám poděkovat
Řeknu a odtáhnu se.
T: Není za co děkovat a teď se mazej balit
Zavřu se v pokoji a z pod postele vytáhnu kufr. Zabalím tam všechno, do batohu jsem dala věci, co budu potřebovat dřív. Nabíječku, peníze, pas a tak dále.
Pak postavím kufr na kraj ke zdi a smyju si makeup. Nakonec s úsměvem zalehnu do postele, nastavím budík a usnu.
YOU ARE READING
To all hockey boys i loved before
Romance,, Sofia Ovechkin? To už jsem někde slyšel.'' V tu chvíli jsem jen marně doufala, že si nevzpomene. Ach jo moje máma ty dopisy vážně musela poslat.