*druhá kapitola*

7 1 2
                                    

Dnes jsem byla vzhůru asi od páté hodiny ráno. Bella se totiž opět vzbudila s pláčem. Trvalo mi půl hodiny, než se mi ji podařilo uklidnit a znovu uspat.

Isabella potom sice znovu tedy usnula, mně už se to ale nepodařilo.

Vzala jsem si tedy skicák, rozsvítila jsem si v menší kuchyni a začala si do něj navrhovat oblečení. Později jsem si vzala kusy látek a začala jsem si na ně překreslovat obrázky z bloku

. Najednou se ale opět bytem rozezněl zvuk pláče, látky jsem tedy všechny hodila do krabice a rozešla se do ložnice.

,,No nene, tak už jsi vzhůru?" polovičně jsem to zašišlala a vyndala Bellu z postýlky kterou má přistavenou hned vedle té mé.

Bella cosi zašišlala nazpátek a já se nad tím, jak roztomile to znělo, zasmála. Přenesla jsem ji do kuchyně a posadila jsem ji na takovou židličku, která je upravena tak, že z ní nemůže spadnout.

Z lednice jsem vyndala jeden z jogurtů, přendala ho do mističky a vyndala plastovou lžičku. Do plastového kelímku jsem jí udělala šťávu a společně s jogurtem, jsem ji položila na stůl před ní.

,,Mňam jokult" zašišlala s celou pusou od jogurtu a snažila se lžičkou trefit do pusy. Najíst se zvládla sama.

Sice to bylo vtipné pozorovat její strefování se lžičkou všude možně, jen ne do pusy ale zvládla to. Napít se, jsem jí pomohla a po půl hodině byla Bella po snídani.

Přenesla jsem ji do obýváku a sedla si s ní na šedý huňatý koberec v rohu místnosti. Nějaké její hračky, které mám uložené v krabici ve skříni jsem vyndala a položila je na koberec.

Bella si ihned vzala mnou šitou panenku a začala si s ní různě hrát. Chvíli jsem si hrála s ní a potom jsem jí začala číst pohádky.

Madi: dneska přijedou kluci, chceš abych ti pak zavolala?

Amy: hele asi i jo...

Amy: vlastně jsem ti chtěla zrovna psát, pohlídala by jsi dneska Bellu? chtěla bych jít večer ven

Madi: jasně! žádný problém, ráda to škvrně zase uvidím, v osm u vás?

Amy: jasně, a děkuju moc!!

Chtěla jsem Bellu vzít do parku ale jelikož jsou kluci nejspíše někde poblíž, tak jsem si to rozmyslela a rozhodla se, že s ní zůstanu doma.

,,Tak co budeme dneska dělat zlatíčko?" vydechla jsem veškerý vzduch co jsem měla v plicích a začala svou pozornost věnovat opět Belle. ,,Pohádky" vypískla a já jsem jen vykulila oči nad tím, jak rychle reagovala. ,,Tak dobře" zasmála jsem se a přenesla jsem Bellu na gauč.

Potom jsem zapnula televizi, pustila jsem tam Netflix kde byli různé dětské pohádky a Belle jsem dala do ruky ovladač se slovy, aby si ona sama nějakou vybrala.

,,Dojdu nám udělat kakao a přinesu nějaké ovoce, mezitím něco vyber" usměju se a odejdu do kuchyně připravit naší dopolední svačinu.

Na tác položím dva hrnečky a misku s nakrájeným ovocem. Ten tác přenesu do obýváku a položím ho na stůl. Bella je už zabraná do pohádky, kterou si vybrala.

Sedla jsem si vedle ní a rovnou se napila z hrnečku. V průběhu pohádky jsme s Bellou zobaly ovoce z misky, kterou jsem položila mezi nás položila.

,,Ewwww" pronesla Bella a dlaněmi si zakryla oči. V pohádce zrovna probíhala svatba "normální" dívky s princem, kteří si zrovna dávali svatební polibek a nejspíše proto se Bella zakřenila.

Její reakci jsem se pouze zasmála a vypla televizi, jelikož tím polibkem pohádka skončila. ,,A je čas jít spinkat" oznámila jsem jí a vzala si ji do náruče. Bella ani nevypadala na to, že by chtěla protestovat. Naopak si myslím, že se na odpolední spánek těšila.

Uložila jsem ji do postýlky a měla v plánu, ji přečíst nějaké pohádky, aby se jí lépe usínalo. Zazvonil mi ale telefon, který oznamoval příchozí hovor od Madison.

Proto jsem Bellu pouze přikryla, dala jí pusu na čelo a odešla jsem hovor zvednout do kuchyně. Sedla jsem si ke stolu, zvedla hovor, vypnula svůj mikrofon a dala si hovor na reproduktor.

Hlasy kluků se začaly ozývat ihned. Nebyla to ale žádná rozvinutá konverzace, zatím se pouze zdravili a nejspíš si šli sednout do obýváku, ve kterém si většinou povídali.

,,No ale dost už o mně, tady se nic nezměnilo. Co vy? Je u vás něco nového?" ozvala se po nějaké době jejich konverzace Madison. ,,Vlastně asi vůbec nic.. nebo vás něco napadá kluci?" utrousil Liam po chvíli když se nikdo z nich neměl ke slovu.

,,Co to tady meleš? Vždyť sis přece našel Mayu" podivil se Niall a já se usmála. Že by si už i Liam někoho našel? Těšila mě tahle novina, mám radost i za něj.

,,Um jo vlastně.. poznali jsme se asi měsíc zpátky v kavárně" vysvětlil a aniž by stihl cokoliv dodat tak mu skočila do řeči má sestřenice.

,,No a co ty Zayne? Taky už máš někoho na obzoru?" zeptala se ho plná očekávání. Zayn ale neodpovídal a já jen doufala, že na otázku odpoví a nenechá ji jen tak vyplynout do ticha.

,,Blázníš? Vždyť on je pořád jen zavřený v pokoji. Kde by tak měl někoho poznat?" zasmál se Niall a Madison se nervózně zasmála s ním. Čekala jsem, že se Zayn bude nějak slovně bránit a nebylo tomu tak, vůbec na to nereagoval.

Harrymu se potom nějak povedlo zachránit situaci tím, že začal mluvit o úplně něčem jiném. Kluci zhruba po hodině odešli, nebo si to aspoň myslím, jelikož mi Madison položila hovor.

Ani nevím jak, ale najednou bylo osm večer a Madison ke mně přišla hlídat Bellu. Jako vždy jsem jí strašně moc poděkovala, vzala batoh a odešla ven.

Vydala jsem se k posprejovanému tunelu, který je od mého bytu vzdálený asi deset minut cesty pěšky. Stoupla jsem si na kraj tunelu, sundala si batoh a vyndala si z něj nějaký sprej.

Na hlavu jsem si nasadila kapuci a snažila se nevnímat ostatní lidi kteří v tunelu byli též. Ani jsem nevnímala co jsem na tu zeď čmárala. Prostě jsem na tu zeď stříkala různé barvy které jsem neustále měnila.

,,Zajímavé, co mají ty barvy vystihovat?" ozvalo se za mnou a mně se dech zadrhl v krku.

Poprvé za ty dva roky jsem slyšela jeho hlas jinak než přes telefonát. Nebyla jsem schopná cokoliv říct, pouze jsem sprej schovala do batohu a s kapucí na hlavě začala odcházet aniž bych mu věnovala jediný pohled.

,,Počkej, promiň, nechtěl jsem se tě nějak dotknout" zavolal za mnou a já zvýšila rychlost chůze. Nebyla jsem na tohle setkání vůbec připravená.

Hlavou se mi honilo několik otázek, avšak jedna byla ta nejhlavnější a nejzásadnější.

Poznal mě?

rip trip 2// 1dWhere stories live. Discover now