rip trip 2// 1d

*desátá kapitola*

,,Máma" ,,Ano zlato, tady je maminka, zkus jí probudit ano?" to byla slova, která jsem slyšela, než jsem se probudila. 

Nejdříve jsem byla strašně zmatená, následně jsem ale cítila, jak si někdo jakoby sedá vedle mě. 

Oči jsem otevřela ale až, když mě někdo začal hladit po vlasech. Před sebou jsem spatřila Bellu a Daniela stojícího kousek od postele. 

,,Dobré ráno zlatíčko" usmála jsem se na ní a pohladila ji po vlasech. 

,,Dobré odpoledne i tobě" ozval se Daniel a usmál se na mě. 

Já ho místo toho zpražila pohledem, moc dobře totiž ví, že jsem nemluvila na něj. Ve zlomku okamžiku se můj obličej změnil, jelikož mi došlo, co právě řekl. 

,,Odpoledne?" podivila jsem se, pomalu se posadila a Bellu si položila na klín, mezitím co jsem ji hladila po vláskách. 

,,No jasně, jsou už skoro dvě odpoledne, spala jsi opravdu dlouho. Vůbec se ti ale nedivím, podle prázdných kufrů soudím, že jsi včera nešla spát hned, ale ještě jsi vybalovala věci" zasmál se a já začínala být čím dál tím víc zmatená. 

,,Ty ses mi hrabal ve věcech? A vůbec, jak jsi se sem dostal?" Isabella zaklonila hlavu a dívala se na mě nechápavým pohledem. Její pohled jsem, avšak ignorovala a dál se soustředila na svého kamaráda, stojícího opodál.

 ,,Mám tvůj náhradní klíč, stejně jako ty máš ten můj" zasmál se, odebral mi Bellu z klína a vytáhnul mě z postele ,,A teď už pojď, špagety čekají" usmál se a já ho v pyžamu následovala k jídelnímu stolu. 

,,A to jsi stihl kdy?"  zeptala jsem se ho s úsměvem a pozorovala jsem prostřený stůl, kde už jsme všichni tři měli nandané jídlo. 

,,No kdy asi? Když jsi spala samozřejmě a teď už začni jíst prosím, nebo ti to brzo vystydne" ušklíbnul se a posadil Bellu do židle u stolu. Já sama jsem si trochu zmateně sedla ke stolu a začala jíst. 

Celé odpoledne jsem strávila s Bellou a Danielem v bytě, četli jsme Belle pohádky, hráli si s ní, anebo mi Daniel zrovna vysvětloval, jako bude celý večer v baru probíhat. 

V jednu chvíli zmínil jako kdyby nic to, že Bellu bude hlídat nějaká postarší paní, která bydlí v patře pod námi. 

Nejdříve jsem tím faktem byla značně rozhozená, jelikož to domluvil, aniž by se mě zeptal a fakt, že mojí malou holčičku bude hlídat cizí ženská, mě též extrémně děsil. Nakonec jsem s tím ale souhlasila, ukázalo se totiž, že dříve pracovala v nějaké školce a to mě tak nějak uklidnilo. 

,,No nic, já se jdu převléct, za půl hodiny budeme odcházet do práce, obleč se nějak líp dneska" mrknul na mě a bez dalšího slova odešel. 

Vzala jsem si proto Bellu do náruče, položila jsem ji k sobě na postel a začala s ní probírat všemožné varianty oblečení, které bych si mohla vzít na sebe. 

,,Co šaty? Ne, v těch se mi budou blbě dělat drinky, na rychlí pohyby jsou šaty blbý" hned jsem ten nápad zavrhla a šaty které jsem držela v ruce, jsem opět pověsila do skříně. 

,,Co tuhle sukni?" navrhla jsem a ukázala Belle černou sukni ke kolenům. Ta se ale zašklebila, když ji uviděla, a tak jsem jí se smíchem vrátila do šuplíku. 

,,Kraťasy ne, ty se na otevření nového baru nehodí. Co rifle? Jo to by šlo. Tyhle černý budou asi nejlepší co?" celou dobu jsem přemýšlela nahlas. 

Bella sice nevypadala, že mi rozumí, ale když jsem jí ukázala černé rifle, které jsou mírně potrhané, tak se usmála a já to brala jako její souhlas. 

,,Tak dobře, ještě vybere co k nim jo?" celou dobu jsem se na ní usmívala, strašně moc jsem si užívala ten okamžik. Rifle jsem tedy položila na postel a přemýšlela, co k nim přidat. 

,,Triko není moc dobrý co? Co košile? Ta by mohla být dobrá ne?" vytáhla jsem ze skříně čistě bílou košili s dlouhým rukávem a Bella vypadala celkem spokojeně. Proto jsem skříň zavřela a vzala jsem si to oblečení na sebe. 

Košili jsem si nezapínala úplně ke krku, nechala jsem poslední dva nebo tři knoflíčky rozepnuté. Potom už jsem se pouze rychle nalíčila, vlasy si sepnula do vysokého culíku, vzala si nějaké řetízky a byla jsem připravená. 

Daniel přišel přesně o půl hodiny později a mohli jsme vyrazit. S sebou jsem měla pouze nějaký batoh, kde jsem měla ty základní potřeby. 

Byt jsem zamknula a Bellu jsem odnesla o patro níž té sousedce. Opravdu se zdá docela milá, proto doufám, že to s ní dopadne dobře. 

Celá vystresovaná jsem vyrazila s Danielem do toho baru. 

,,Počkej to je tady? Tady byla dřív úžasná pekárna, chodila jsem si sem kupovat svačinu, když jsem nestíhala" podivila jsem se a zaraženě jsem stála před mou starou oblíbenou pekárnou. 

,,Vážně? Já jenom vím, že tu byl nějaký krámek co před nedávnem zkrachoval, a tak to tady koupili" zaskočeně jsem ho poslouchala, nemyslím si, že by ta pekárna mohla zkrachovat, vždy to vypadalo, že nemají problémy. 

Zdá se, že se toho v Londýně za ty dva roky změnilo víc, než jsem si myslela. 

Ještě chvíli jsem před tou budovou jen stála a pozorovala ji, potom mě ale Daniel zatáhl dovnitř. 

Celý bar byl zatím prázdný a jediný kdo se v něm nacházel, jsem byla opravdu jen já a Daniel. Nebo jsem si to aspoň myslela. 

S Danielem jsme sundali židle, které byli na baru položené. Potom Daniel zmizel někam do zadní části baru a já se vrhla na utírání pultu. 

,,Oh dávej pozor puso, málem to na tebe spadlo" ozvalo se najednou a já nechápala, co má dotyčný přede mnou za problém. Až když jsem zvedla pohled, jsem to pochopila. 

Před pultem stál nějaký kluk a držel v ruce vázu. Jak jsem utírala ten pult, tak jsem nejspíš nedávala pozor a málem na sebe nechala spadnout vázu, které jsem si vůbec nevšimla. 

,,Um děkuju?" zaraženě jsem dotyčnému poděkovala a rozhodla se, nad jeho přezdívkou pro mě nepozastavovat.

 ,,Nemáš za co" odvětil, mrknul na mě, položil vázu opět na pult a někam odešel. 

Později jsem se od Daniela dozvěděla, že se ten kluk jmenuje Damon a pracuje tady s námi. 

------------------------

- ahojte, jen bych chtěla říct, že jsem před pár dny vydala další "knížku", není to vlastně knížce podobné, ani se nejedná o nějakou fan-fikci, je to spíš taková sbírka mích myšlenek, názorů či jednodílných příběhů.. budu ráda když se na to podíváte, najdete ji u mě na profilu pod názvem ,stories from the drawer' ❤

-any