rip trip 2// 1d

*šestá kapitola*

Každý další den byl úplně stejný. 

Brzké stávání, směna v knihovně, setkání s Madison, směna v baru, vyzvednutí Belly a ulehnutí. Tak vypadala moje každodenní rutina. 

Akorát pátek mi mou rutinu překazil, ani nevím jak, ale Madison se podařilo přemluvit mě, abych si vzala na celý den volno. 

Prý že potřebuju nějaký čas sama pro sebe. Dokonce mi sebrala i Bellu, abych se prý nemusela o nic starat. 

Vzbudila jsem se proto až okolo  jedenácté dopoledne. Ke snídani jsem si udělala pouze zelený čaj, se kterým jsem se zavrtala do deky a pustila jsem si nějaké písničky. 

Nebyla jsem vzhůru ani půl hodiny a někdo na mě zazvonil. Typovala jsem, že na mě zvoní sousedka, která opět nemá mouku, nebo něco podobného. 

Když jsem ale otevřela dveře, tak jsem spatřila Zayna, který bez jakéhokoliv slova vstoupil do mého bytu. 

,,Můžeš mi sakra říct, jak jsi se dostal sem do baráku?" zavrčela jsem a nechápavě se na něm podívala. Vstupní dveře do baráku jsou přeci vždy zamčené, tak jak se dostal sakra až k mému bytu?

 ,,Pustila mě nějaká ženská co zrovna vycházela" myknul rameny jako by se nechumelilo a šel někam do bytu, proto jsem zavřela vchodové dveře a vydala se za ním. 

,,A jak si k sakru věděl, že budu doma?" pokračovala jsem dál a nemluvila jsem příjemným tónem hlasu. Chtěla jsem, aby co nejdřív opustil můj byt, neměla jsem náladu na nějaké hádky. 

,,Nevěděl, prostě jsem to zkusil" choval se, jako kdyby mu to bylo všechno úplně jedno a po chvíli si konečně sednul ke kuchyňskému stolu. 

,,Můžeme si promluvit? V klidu?"  promluvil po chvíli ticha a já věděla, že stejně nemám na výběr, proto jsem jen souhlasně zamručela. 

,,Proč si o sobě nedala nějak vědět? Doufal jsem, že se ukážeš aspoň na té svatbě Harryho a Louise, ale ani tak jsi se neukázala" položil mi jeho první otázku a já už v ten moment věděla, že náš rozhovor klidně neskončí. 

,,Myslíš že jsem odešla jen tak? Kdybych se tam ukázalo tak by šlo všechno do kytek.. ale nemysli si, že jsem se tam ukázat nechtěla.." odpověděla jsem mu potichu a opřela se o futra dveří.

 ,,A proč jsi odjela? A nech si kecy jako, že mi to nechceš říct, nebo že je pro tebe těžký o tom mluvit. Prostě to vybal, musíme si o tom promluvit" byla jsem překvapená z toho, jak měnil nálady jako aprílové počasí. 

,,No nene, že by v tom byl opravdu ten Liam?" zasmál se když jsem neodpovídala a mně začalo docházet, že jeho chování na začátku byla pouhá přetvářka. 

,,Tak tohle si o mně reálně myslíš?" nebrečela jsem, ani jsem na něj nekřičela. Snažila jsem se zůstat vyrovnaná a nevypadat před ním zranitelně, ale bylo to hrozně náročné. 

,,Já? Ale kdepak, jak bych vůbec mohl že jo" mluvil ironicky a na konci nezapomněl protočit oči 

,,Co ode mě chceš slyšet?" zeptala jsem se ho narovinu a můj hlas se nevědomky zvýšil. 

,,Pravdu? Nejlépe tu pravdu prosím tě" jeho hlas doprovázel ironický smích a já se přestala ovládat. Prostě se ve mně něco zlomilo a já vyletěla jako čertík z krabičky. 

,,Tak ty chceš pravdu? Fajn máš ji mít" nekřičela jsem, ale mluvila jsem hodně nahlas. 

,,Ano, odjela jsem, protože jsem byla těhotná. A ne, nebyla jsem těhotná s někým z managmentu ani třeba s Liamem, ale byla jsem těhotná kurva s tebou Zayne" i ty slzy si časem našly cestu jak z mích očí ven, to jsem ale neřešila, jediné na co jsem v tu chvíli potřebovala bylo Zaynovi všechno vyřvat do očí.

 ,,Přesně tak, to dítě je k čertu tvoje a není nikoho jiného. Nechápu jak tě to mohlo do prdele vůbec napadnout. Utekla jsem od tebe, aby ti to dítě sakra neposlalo kariéru do kytek! Myslíš si snad, že pro mě bylo lehké jen tak si sbalit věci a prostě odejít? Sakra Zayne já tě milovala a i přes to všechno furt miluju! Opravdu si myslíš, že mě to nebolí?" jsem sama na sebe pyšná, že jsem v takovém návalu slz dokázala normálně uvažovat a byla jsem schopná složit normální  větu. 

,,Po tom co jsem odjela jsem měla několikrát chuť se vším skončit. Skončit se svým životem, protože jsem si přišla prázdná, přišlo mi, že odešla určitá část mě ale Madison mi to naštěstí vždycky vymluvila" při vzpomínce na ty časy jsem začala brečet ještě silněji než jsem brečela doposud. 

,,Myslíš si, že jsem snad dobrovolně v tomhle malým bytě, který má jenom čtyři místnosti? Vždyť bych mohla být klidu v Londýně, ve velkým baráku s rodiči, ale ne. Já jsem tady, aby jsi mě nenašel a já ti s Isabellou neposrala život, ale teď už je to stejně všechno k ničemu" vybíjela jsem si na něm zlost, která se ve mně po ty dva roky nevědomě ukrývala a teď konečně vyplula na povrch.

 ,,Nemám díky tomu, že jsi mě zbouchnul dodělanou ani střední školu. Proto mi nikde nedají stálou práci, a proto jediné co dělám je to, že běhám po brigádách, abych to nějak finančně utáhla. Vždy se modlím za to, aby mi prodloužili pracovní smlouvu a já tak s tvojí dcerou nemusela skončit pod mostem" docházeli mi síly na to křičet, proto už jsem prostě jen mluvila a chtěla mu všechno vyčíst, i přestože to vlastně není jeho chyba. 

,,Tak co jsi spokojenej? Chtěl si pravdu tady ji máš" radši jsem svůj proslov uzavřela, i když bych mu nejraději vyčetla několik dalších věcí.

 Svezla jsem se po stěně na zem a nechala slzám volný průběh, neodhodlala jsem se na něj ale vůbec podívat. Najednou se okolo mě obmotali dvě silné paže, které mě následně přitáhly do objetí. 

,,N-ne, ty na ně vů-vůbec nešahej. Ihned toho nech Zayne" vysoukala jsem ze sebe a on mě opravdu pustil. Zůstal u mě však sedět ve dřepu. 

,,Stra-strašně moc se omlouvám Amy, netušil jsem to.. a-ale můžu ti klidně finančně pomoct" z jeho hlasu jsem poznala, že též brečel, to jsem ale ignorovala. 

,,Ne! Svoje peníze si strč třeba do prdele Zayne! Teď vypadni prosím. Odejdi a už se sakra nikdy nevracej. A víš ty co? Zapomeň na to, co jsem ti řekla. Zapomeň na to, že máš dceru, nikdy pro ní kurva nebudeš táta" navázala jsem s ním oční kontakt, aby poznal, že to myslím vážně. 

On mě chvíli pouze sledoval, potom si  ale stoupnul a jediné co jsem slyšela bylo třísknutí dveří. Ten zvuk ve mně vyvolal další nával slz. 

Zbytek dne jsem strávila úplně mimo a pouze jsem přemýšlela nad tím co se stalo. Nakonec jsem byla Madison vděčná, že si vzala Bellu k sobě a já si ji půjdu vyzvednout až zítra ráno. 

Večer už jsem ale nevydržela jen tak sedět doma, a tak jsem se sebrala a šla do baru za Danielem. 

,,Je mi jedno, že mám dneska mít volno, prostě budu pracovat" pronesla jsem pevně, když jsem se objevila za pultem a než stačil Daniel něco namítnout, tak jsem začala někoho obsluhovat.