rip trip 2// 1d

*osmnáctá kapitola*

S úsměvem na tváři jsem uložila Bellu do postýlky a následně si sednula na gauč. 

Přemýšlela jsem nad tím co se to dopoledne odehrálo a nemohla se přestat usmívat. Bylo to opravdu úžasné a přesně takové jaké to bylo, když jsme se takhle dřív scházeli po vyučování. 

Začíná ve mně hořet plamínek naděje, že všechno bude přesně takové, jaké to bylo, před tou letní oslavou po které se začalo všechno měnit. Zajímá mě jestli ve mně ten plamínek vydrží, nebo postupem času uhasne. 

Než jsem se nadála, tak byl večer a já měla nejvyšší čas pro to vyrazit do práce. Vyrazila jsem opět o něco dříve, abych se nepotkala s Danielem a nemusela s ním jít do práce, jelikož jsem na něj byla stálé naštvaná. 

Do baru jsem dorazila jako první, proto jsem z pultu dala dolů barové židličky a opět se vrhla na jeho utírání. 

,,Pozoruju tě tady už nějakou chvíli a ty se té váze úspěšně vyhýbáš puso, koho tady mám teď jako zachraňovat?" leknutím jsem sebou cukla a pozorovala Daniela, který se vynořil z tmavého koutu místnosti. 

,,Panebože Damone, kolikrát ti mám říkat, aby jsi mě přestal děsit? Ještě z tebe jednou dostanu infarkt" spíše jsem zamumlala a protočila oči nad jeho chováním. 

,,Ale notak puso, potom by tady nebyla přece sranda" zasmál se a mě jeho smích donutil k menšímu úsměvu ,,Počkej, zdálo se mi to, nebo jsi se právě usmála?" nad jeho tónem hlasu jsem se usmála ještě víc ,,Panebože puso, co to s tebou udělali? Neviděl jsem tě, usmát se od soboty" zasmál se a přešel za mnou za bar. 

Rozhodla jsem se ho ignorovat a věnovala jsem se k připravování baru na otevření. ,,Amy notak, nemůžeš mě ignorovat donekonečna. Já fakt neměl na výběr, Zayn na mě neustále naléhal, já bych se ho jinak nezbavil" narušil můj klid Daniel a já opět leknutím naskočila.

,,Bože, můžete mě přestat dneska všichni děsit?" zamumlala jsem si spíše pro sebe a otočila se na něj ,,Agr fajn, stejně si mi začínal chybět" zakřenila jsem se a objala ho. 

,,Páni, nečekal jsem, že to půjde tak hladce" zasmál se a objal mě nazpět. 

,,No jestli ti to vadí, tak já tě můžu klidně ještě pár dní ignorovat" zasmála jsem se a začala ho pomalu pouštět. 

,,Nene to vůbec, nestěžuju si" vyhrkl a chytl mě silněji. Uculila jsem se a opět jsem ho objala. Za pár minut jsme bar otevřeli a během chvilky se začal plnit lidmi.

 ,,Slyšel jsem, že se to dneska povedlo" ozvalo se přede mnou a já se musela zasmát. 

,,Budeš sem za mnou takhle chodit každý večer?" usmála jsem se a navázala s Liamem oční kontakt. 

,,Nevím jestli každý večer, ale vždycky když budu mít čas, tak se tady stavím" zazubil se a já se přemáhala k tomu, abych neprotočila očima.

 ,,Co si dáš?" odvedla jsem téma konverzace jinam. 

,,Překvap mě" mrkl na mě a použil stejnou frázi, kterou pronesl včera večer nespočetněkrát. Ušklíbla jsem se nad ním a namíchala mu nějaký ovocný koktail. 

Zbytek večera proběhl v klidu, bez jakýchkoliv zádrhelů. 

Pouze jsem se cítila nesvá a měla pocit, že mě někdo sleduje. Díky tomu, že to ale trvalo celý večer, tak jsem tomu nevěnovala pozornost a svedla to pouze na únavu.

-------

Probudil mě otravný zvuk zvonku, smíchaný s dětským pláčem. 

Rozespale jsem se posadila na postel, vlasy si sepnula do provizorního drdolu, aby mi netrčely do všech světových stran, včetně těch neobjevených a v dlouhém, volném triku na spaní jsem se vydala nejdříve do dětského pokoje. 

Tam jsem vyndala Bellu z postýlky, vzala si ji do náruče a vydala se zjistit kdo se rozhodl, narušovat náš klidný spánek.

 ,,Děláte si ze mně prdel vy dva? Nejenže jste vzbudili mě, ale i Bellu sakra. Co je tak neodkladného, že jste na mě museli zvonit v.. kolik vlastně je?" zavrčela jsem a pozorovala ty dva narušitele naší pohody. 

,,Já ti říkal, že to není dobrý nápad" zamumlal Daniel a prohlížel si mou podlahu. 

,,Ale hovno. Nebuď nepříjemná puso, jdi se převléct, jdeme ven" zavelel Damon a já nad ním protočila oči. 

,,Nope, vy si klidně jděte ale já jdu zase spát" falešně jsem se usmála a chtěla zavřít dveře. To se mi avšak nepodařilo, protože do nich Damon strčil nohu.

,,Žádné odmlouvání, já půjdu převléct tady to malý a ty se jdi taky obléct" zašklebil se a já mu beze slov předala Bellu, jelikož jsem neměla náladu na to, se s ním hádat. Odešla jsem do svého pokoje, sundala si tričko a stoupla si před skříň. 

Stále jsem stála před skříní pouze v kalhotkách, když mi někdo vtrhnul do pokoje. Automaticky jsem si rukou zakryla hruď a vyplašeně se otočila čelem ke dveřím. 

,,Oh promiň puso, nepočítal jsem s tím, že by jsi už mohla být svlečená" zasmál se Damon a otočil se ke mně zády ,,Přišel jsem se zeptat kde má Bella oblečení a do čeho ji mám když tak obléct" pokračoval a já nad ním protočila oči, kvůli tomuhle mohl klidně jít i za Danielem. 

,,Je to ta skříňka, kde jsou nalepené kytičky a vyber jí nějaký šaty, teď už zmiz" vychrlila jsem rychle a čekala na Damonovo odchod. 

,,Ok, dobře" po tom, jsem už slyšela otevírání dveří, a tak jsem už pouze čekala na jejich zaklapnutí ,,Jo a puso? Dobrej zadek" zasmál se a konečně se ozvalo dlouho očekávané zaklapnutí dveří. 

Měla jsem chuť se za ním rozběhnout a něčím ho uškrtit, to se ale k mému aktuálnímu stavu moc nehodilo. 

Místo toho jsem začala ve své hlavě radši vymýšlet odplatu a konečně si oblekla podprsenku. 

Potom jsem si vzala ještě dlouhou, volnou sukni, bílé tričko s krátkým rukávem, vlasy si spletla do dvou francouzských copů a na hlavu si položila sluneční brýle. Potřebné věci které jsem si chtěla vzít s sebou, jsem si jako vždy dala do té velké tašky od kočárku. 

,,No kde seš mamko? Čekáme tady jenom na tebe" zasmál se Daniel a já se pouze uchechtla. 

,,Tady? Ty mě nevidíš nebo co?" zabrblala jsem, převzala si od Damona Bellu a položila ji do kočárku, pod který jsem vložila i tu tašku. 

,,Damone neslyšel si něco? Zdálo se mi že jsem něco zaslechl" podivil se Daniel a já se na něj podívala pohledem ,Jako vážně?'. To jsem ale nečekala, že se Damon k té jeho hře přidá.

,,Tyvole viděls to? Ta malá normálně levitovala" pronesl vystrašeně a Bellu s vystrašeným výrazem v obličeji sledoval. Ještě chvíli se tam takhle dohadovali a mě to už pomalu přestávalo bavit. 

,,Vy jste blbý, fakt že jo" zasmála jsem se, chytla rukojeť kočárku a rozjela se s ním na chodbu domu ,,Pojďte radši už" houkla jsem na ně a přivolala výtah.