rip trip 2// 1d

*čtrnáctá kapitola*

S Liamem jsem strávila ještě asi dvě a půl hodiny, potom jsem ho opustila a odešla domů.

,,Tak co říkáš na nového strejdu? Líbí se ti?" zeptala jsem se Belly, když jsem jsem si s ní hrála v jejím pokojíčku.

,,Strejda fajn" zachechtala se a já se nad ní pousmála. Jako snad vždy, jsme měly puštěné písničky z různých pohádek a u toho jsme si hrály.

Někdy mi ani nedochází, jak moc velké štěstí mám a jak velký kus mého srdce si Bella ukradla. Sledovala jsem ji s velkým úsměvem na tváři a byla sama na sebe pyšná, že jsem to všechno vlastně zvládla.

Myslela jsem si, že zbytek dne bude klidný, osud mi ale klid nepřál a rozhodl se, že dnešek bude velmi akční.

Mohlo být okolo osmé večer, když mi najednou zazvonil mobil. Číslo jsem uložené neměla a netušila jsem, kdo by mi v tu chvíli mohl volat.

Rozpačitě jsem proto tedy hovor zvedla. ,,Prosím?" pronesla jsem a čekala na odpověď.

,,Amy?" ozvalo se nazpátek a mě to zmátlo.

Odložila jsem rychle mobil od ucha a podívala se znovu na displej. Číslo bylo opravdu neznámé, tak odkud zná dotyčný mé jméno? ,,Kdo volá?" zeptala jsem se rozpačitě a nervózně sledovala spící Bellu.

,,Ou promiň, tady Louis.. dala jsi nám tvoje číslo v baru pamatuješ?" uchechtnul se a chtěl pokračovat. Já ho však ale nenechala a skočila mu do řeči.

,,Louisi opravdu nemám čas na to, si s tebou teď jen tak podívat, jestli ti jde o tohle" protočila jsem své oči a byla připravená telefonát ukončit.

,,Nene, to vůbec" odpověděl mi rychle a já v pozadí zaslechla nějakou ránu ,,Jen prostě.. něco je se Zaynem a my nevíme co dělat. Z ničeho nic začal být strašně agresivní, je u něj v pokoji a všechno rozbíjí, snažili jsme se ho uklidnit ale je to nemožný" v pozadí se ozvala další rána a tak Louis své vyprávění zrychlil.

,,No každopádně proč volám.. nezmiňoval se ti Zayn někdy o takových stavech? Nevíš co máme udělat? Jestli ho nějak neuklidníme tak tady všechno rozmlátí" povzdechnul si, mezitím co já se snažila všechno pochopit a dát si to dohromady.

,,Uh vůbec netuším promiň. Nikdy mi o ničem takovém neříkal" vypadlo ze mě po chvíli a bylo pro mě najednou strašně těžké poskládat normální větu.

Co když se Zaynovi nebo někomu z ostatních něco stane? Na hrudi mě začal tížit zlý pocit a dech se mi zrychlil.

,,Achjo.. no a nemůžeš třeba přijít? Já chápu, že máš asi lepší věci na práci ale" opět jsem ho nenechala domluvit a skočila jsem mu do řeči.

,,Za čtvrt hodiny jsem u vás" vyhrkla jsem bez přemýšlení a položila jsem mu to.

Rychle jsem se zvedla, potichu odešla z Belly pokoje, vyběhla na chodbu a začala bušit na Danielovy vchodové dveře. ,,Co se děje? Hoří snad?" zasmál se když otevřel.

,,Co teď děláš? Nic je mi to jasný. Tak mi teď tam na hodinu maximálně pohlídej Bellu jo? Musím si něco zařídit" vychrlila jsem a nechala ho tam stát zmateného. V mikině a teniskách jsem vběhla do výtahu a vydala se ke klukům do vily.

S sebou jsem měla pouze telefon a klíčky od bytu, přišlo mi zbytečné, brát si s sebou ještě něco. Šla jsem vskutku rychle a tak jsem se před jejich vilou opravdu objevila o čtvrt hodiny později.

Zaťukala jsem a dveře se ihned otevřeli. ,,Wow, ty jsi vážně přišla" užasnul Louis a já nad ním protočila oči.

,,Měla jsem snad na výběr?" otázala jsem se ironicky a vpadla do vily.

Nic se v ní nezměnilo, je pořád stejná. Pokud si dobře pamatuji, tak dokonce i ten košík na pečivo měli před dvěma lety stejný.

Zarazila jsem se v pohybu, když jsem mezi lidmi v kuchyni spatřila i Clare. Mohlo mi dojít, že když chodí s Niallem tak tu bude též. Ona byla též překvapená a nesnažila se nijak své skrývat.

,,Já vám říkal, že se tady objeví! Ha!" z mého transu mě probral až Louiho hlas, který se za mnou z ničeho nic ozval.

Všimla jsem si, že ne jen Clare mě pozorovala jako svatý obrázek ale pozorovali mě tak všichni. Jediný Liam se na mě povzbudivě usmíval, uhnula jsem pohledem do nějakého prázdného bodu.

Ve vzduchu bylo cítit silné napětí, které avšak zmizelo hned, jak se ozvala vcelku hlasitá rána.

,,Kde je?" vyhrkla jsem a automaticky se podívala na Liama.

,,Nahoře v pokoji ale nemyslím si, že je dobrý nápad tam chodit" odpověděl mi a já nad ním protočila oči.

,,Neplánuju tady být celou noc, než se všechno uklidní. Zkusím za ním zajít a pokud to nikam nepovede, tak zase půjdu domů" odvětila jsem a vydala se do horního patra.

Slyšela jsem za sebou nějakou nesouhlasnou odpověď, ale nevěnovala jsem jí sebemenší pozornost. Schody jsem vyběhla a opatrně otevřela dveře do Zaynovo pokoje.

Stál tam mezi střepy, pohledem hledal jakou další věc mi mohl rozbít, mě si vůbec nevšímal a já ho vůbec nepoznávala.

Oči měl temné, byl celý rudý od vzteku a byl jako smyslů zbavený.

,,Zayne?" zkusila jsem na něj v klidu, normálním tónem promluvit a tím jsem si získala jeho pozornost.

Podíval se na mě ale tak, jako kdybych měla představovat jeho největší hrozbu. Pocítila jsem nával strachu, nedala jsem to na sobě ale znát a zachovala jsem si tu sebevědomou masku.

Zayn ale něco s čím jsem nepočítala ani v nejhorší noční můře. Popadl nějakou skleničku, rozbil ji o stůl, do ruky si vzal ten největší střep, mě natlačit na zeď a přitlačil mi ho ke krku.

Mé srdce v tu chvíli vynechalo pár úderů a ta sebevědomá maska též okamžitě zmizela.

,,Zayne notak, prober se" snažila jsem se znít silně, ale šlo to velmi těžko. Dívala jsem se mu odhodlaně do očí a snažila se přijít na způsob, jak ho probrat.

On ale vypadal, jako kdyby mě ignoroval, jako kdybych ho měla ohrozit a on mě musel zneškodnit. Místo to aby mě pustil, naopak sevření zesílil a střep mi natlačil více ke krku.

,,Zayne, sakra notak" nechtěla jsem na něj křičet, proto jsem pouze zpevnila tón svého hlasu. Opatrně jsem ho chytila za bradu a donutila ho, podívat se mi do očí.

Navázala jsem s ním tedy konečně oční kontakt a začala k němu opatrně promlouvat, nechtěla jsem ho totiž naštvat.

,,Vím, že tohle nejsi ty dobře? Všechno bude dobré, jen tohohle musíš nechat. Miluju tě ano? A vím, že ty mě máš taky rád, musíš ale položit ten střep, jinak mi ublížíš" snažila jsem se znít přesvědčivě a začínalo se i zdát, že se mi to daří, proto jsem pokračovala.

,,Pamatuješ si na ten den, kdy jsme se poprvé viděli? Pořádala jsem u sebe tu oslavu na přivítání léta. Kdo by tenkrát řekl, že se z toho vyklube něco jako je tohle co? Pamatuju si, jak jsi za mnou přišel k tomu rybníku, když jsem potřebovala na chvíli vypadnout. Moc jsme toho spolu tenkrát nenamluvili. Vzpomínáš si?" lehce jsem se usmála a pustila jeho bradu.

Jeho oči totiž v průběhu mého mluvení nabrali jejich klasickou, čokoládovou barvu. Jeho stisk úplně povolil a Zayn vypadal zmateně a zcela při smyslech.

,,Co se- Amy panebože, jsi v pohodě?" vzpamatoval se po chvíli ticha a začal se o mě zajímat hned, jak v mých očích nejspíše zahlédl už vzdálený strach.

,,J-jo.. já už budu muset jít" vyhrkla jsem zmateně a na začátku nezapomněla koktat.

Rychlostí blesku jsem opustila jeho pokoj, seběhla schody a bez jakéhokoliv rozloučení opustila i kluků vilu.

Ulicí kterou už osvětlovali pouze pouliční lampy, jsem se rozeběhla domů a celou dobu přemýšlela nad tím, co se to sakra stalo.