rip trip 2// 1d

*šestnáctá kapitola*

Zrovna jsem se převlíkala z pyžama, když se pokojem ozval zvuk, nově příchozí zprávy. 

Divnotvor z baru: Tak co? Už s tebou mluvil?

Nad příchozí zprávou jsem se zamračila a rovnou si změnila jméno jak jsem měla Daniela uloženého.

Divnotvorka: wtf? co to meleš?

Divnotvor odvedle: Takže za tebou ještě nebyl?

Divnotvorka: panebože kdo? vždyť nikdo neví, že tady bydlím, ani rodiče Daniely.. určitě sis nespletl chat?

Divnotvor odvedle: To je jedno.. ale věř mi, že si na mě potom vzpomeneš a dojde ti to.. jen ti předem říkám, že jsem neměl na výběr, dobře? Mysli na to, až mi budeš plánovat vraždu

 Divnotvorka: KOMU SI ZASE CO NAKUKAL

Divnotvorka: DANIELY NEIGNORUJ MĚ

Divnotvorka: fajn, jak chceš

V hlavě se mi tvořilo několik otázek a bylo mi jasné, že odpovědi má pouze Daniel, který se rozhodl, že mě bude ignorovat. 

Přesně za deset minut od odeslání mé poslední zprávy, se bytem rozezněl zvuk zvonku. Bez váhání jsem se zvedla a šla otevřít v domnění, že mi Daniel přišel vysvětlit ty jeho zprávy. 

,,Copak Daniely? Rozhodl ses, že mě přestaneš ignor-" zasekla jsem se na konci věty, když jsem si uvědomila, že osoba přede mnou není Daniel. 

,,Daniel? To je?" nervózně se zasmál a sám se pozval dál. 

,,To je kamarád a soused odvedle.. ty jsi s ním nemluvil?" zarazila jsem se, myslela jsem, že tím Daniel myslel jeho. 

,,Ne, měl bych?" podivil se a já nad tím jen zmateně mávla rukou. 

,,Nech to být, radši mi řekni, jak si zjistil kde bydlím Liame" zeptala jsem se ho na otázku, která mě momentálně zarážela nejvíc. 

,,Mám své zdroje" s úsměvem na mě mrknul a mně bylo jasné, že z něj nic nedostanu. 

,,Agrh fajn.. chceš něco k pití nebo jsi jen přišel pozdravit?" zeptala jsem se ho ironicky a sledovala, jak se pohodlně opřel o stěnu v předsíni. 

,,Jsem tu jen na skok.. jdu ti jen domluvit" najednou jeho výraz zvážnil a já jen kývla na znamení, že chápu a aby pokračoval ,,Bylo by dobrý kdyby jsi si promluvila s" bylo mi jasné, co chce říct a proto jsem ho nenechala domluvit. 

,,Nepřipadá v úvahu" odsekla jsem a díky tomu jsem si od něj vysloužila vražedný pohled.

 ,,Nech mě sakra domluvit Amy" jeho rázný pohled mě donutil spolknout všechna slova, která jsem chtěla říct a byla jsem nucena ho poslouchat. 

,,Chtěl jsem říct, že by bylo dobré kdyby jsi si promluvila s Niallem. Z nás všech ho znáš nejdéle a věř tomu, nebo ne ale nesl tvoje zmizení fakt špatně. To samý holky, nemyslíš si, že by jsi si s nimi měla promluvit? Chápu, že to může být vnitřně těžký, ale bylo by to fajn. Ale zpátky k Niallovi.. když tě v potkal před tím barem, tak přišel s jiskrami v očích a myšlenkou, že se všechno třeba vrátí do normálu. Zkus si s ním prosím promluvit, teď už ale budu muset jít" stejně jak rychle se objevil, tak tak rychle i zmizel. 

Nechal mě v předsíni stát zmatenou a z transu mě probral až zvuk, zabouchnutí dveří. 

Než jsem se plně vzpamatovala z celé té situace a urovnala si myšlenky, tak se bytem opět rozezněl zvuk zvonku. Otevřela jsem hned, jelikož jsem pořád stála v předsíni a hned začala mluvit. 

,,Tak už jsi mi to konečně přišel vysvětlit neb-" opět jsem se zarazila, když jsem si uvědomila, že jsem se opět spletla a přede dveřmi Daniel nestojí.

 ,,Přišel, hádám, že mě si ale nečekala" zasmál se nervózně a též se pozval dál. Co to mají za blbé zvyky? 

,,Zayne.. proč jsi tady?" zamumlala jsem, zavřela vchodové dveře a následovala ho do obýváku, kam on zamířil. Když spatřil Bellu, hrající si na dece před televizí, tak se usmál a sedl si na gauč. 

,,Co mi chceš vysvětlovat? Nerozuměl si tomu, co jsem ti řekla v New Yorku nebo co?" můj hlas byl chladný záměrně, neměla jsem náladu se s ním bavit a zároveň mi po tom incidentu u nich ve vile naháněl strach, proto jsem stála opodál a nesedla si vedle něj. 

,,Amy notak, tohle přece nechce ani jeden z nás.." povzdechl si a celou dobu mě pečlivě sledoval. 

,,Neříkej mi, co chci a co ne. Neznáš mě Zayne, za ty dva roky jsem se změnila, chápeš?" snažila jsem se znít přesvědčivě, Zayn ale nevypadal, že by mi věřil. 

,,Dobře, když se mnou nechceš trávit čas, tak proč jsi v neděli přišla?" položil mi otázku a já přemýšlela co říct. Nic mě ale nenapadalo, a proto jsem zůstala zticha. 

,,Myslela jsi to co si v neděli řekla vážně?" hlavu nahnul na stranu a bylo na něm vidět, jak si sám tou otázkou není jistý. 

Chvíli jsem přemýšlela, na co naráží a až po chvíli mi došlo, že naráží na ty dvě slova, které ze mě vypadli bez přemýšlení. 

,,Co? ne, teda jo.. já nevím" začala jsem plácat páté přes deváté a nevěděla jsem jak reagovat 

,,Nedostávej mě do takové situace Zee.." zaskučela jsem a zarazila jsem se, když jsem si uvědomila, že jsem použila přezdívku, kterou jsem vždy říkala. 

Celou dobu jsem pozorovala své ruce, přesto jsem ale periferním viděním zachytila to, jak se Zaynovo obličeji objevil malý úsměv. 

,,Chtěl bych vídat malou" zamumlal po chvíli ticha a já se na něj překvapeně a zároveň nepřístupně podívala. 

,,V žádném případě" s nepřístupným výrazem jsem se mu dívala do očí. 

On nevypadal, že by ho ale má odpověď zajímala, tvářil se jako by ji přeslechl. Stoupnul si a pomalými kroky ke mně přišel. 

Celou dobu ani jeden z nás nic neřekl a já se snažila uklidnit své rychle bušící srdce. Ani nevím, proč jsem z ničeho nic byla tak nervózní, ale jediné co jsem si v tu chvíli přála, bylo zmizet pryč. 

,,Nevzdám se, počítáš s tím že? Chci se s tebou bavit Amy, chci tě vídat a chci s tebou i s malou trávit čas" mluvil blízko mého  obličeje a na každé slovo kladl důraz.  

Celou dobu jsem s ním udržovala oční kontakt a nevěděla co říct, proto jsem raději zůstala zticha. Netrvalo dlouho a Zayn byt opustil. 

Chvíli jsem jen zmateně stála a přemýšlela nad tím, co se to zrovna během půl hodiny stalo. Potom jsem jen prostě popadla telefon a napsala primitivní správu. 

Divnotvorka: dneska jdeš do práce sám