rip trip 2// 1d

*jedenáctá kapitola*

Přesně v osm večer jsme bar otevřeli a vevnitř se to okamžitě začalo plnit. 

Pořád jsem si říkala, že pokud ještě někdo vejde dovnitř, tak ta celá budova praskne. Nestalo se ale tak, lidé pořád přicházeli, odcházeli ale budova naštěstí nepraskla. 

,,Hej Daniely? Kde jsou záchody pro nás?" zakřičela jsem mu do ucha, tak aby mě slyšel pouze on, ale zároveň mi rozuměl přes tu hlasitou hudbu.  

,,Záchody pro personál se pořád opravují, musíš jít na ty normální. Ty najdeš támhle v té uličce" odvětil a rovnou vysvětlil mi cestu. Abych nemusela opět přeřvávat hudbu, tak jsem místo slovné odpovědi pouze kývla a odešla tím směrem. 

Ztěžka jsem se prodrala davem lidí a dostala se do té uličky.

 Čím déle jsem uličkou šla, tím se hudba zeslabovala, úplně však nezmizela. Šla jsem rychle, abych se co nejdříve vrátila za bar a právě díky tomu, že jsem nedávala pozor na cestu jsem do někoho vrazila. 

,,Dávej pozor kurva, kvůli tobě jsem si teď polil triko do prdele" zavrčel na mě dotyčný. Tónu jeho hlasu jsem se okamžitě lekla a to způsobilo to, že jsem začala koktat. 

,,Mo-Moc se omlouvám, nevi-neviděla jsem vás" zakoktala jsem omluvu a doufala, že ji dotyčný přijme. ,,A myslíš si, že mě něco takového zajímá? Oči máš, tak je kurva používej" jeho tón hlasu se začínal podobat křiku a mně tahle situace začínala být čím dál tím víc, nepříjemná. 

,,Vá-Vážně se moc om-omlouvám" neodvážila jsem se na dotyčného podívat, místo toho jsem, celou dobu pozorovala své boty. 

,,Hej zlato v pohodě? Co se tady děje?" někdo mě zezadu objal ale podle hlasu jsem nepoznala kdo to byl. Nepodobalo se to hlasu Daniela ani Damona, proto jsem se neodvážila na dotyčného podívat. 

,,Tvoje holka do mě kurva strčila a já na sebe do prdele vylil svoje pití" vyštěkl ten přede mnou a propaloval mě pohledem.

,,Bože kvůli tomuhle taková scéna? Na vole, tady máš peníze a kup si nový pití" zasmál se ten za mnou a podal mu nějaké peníze. 

Ten do kterého jsem omylem vrazila, si peníze vzal a rychle odešel pryč. 

,,Dě-Děkuju ale to jsi nemu-" otočila jsem se na svého "zachránce" po tom, co mě pustil a zarazila jsem se uprostřed věty. 

Najednou mi došli slova a já nebyla schopná jakéhokoliv pohybu. 

,,Amy?" vypadlo z něj po chvíli a zněl stejně nechápavě a překvapeně tak, jako jsem se cítila já. Jako zbavená slov, jsem tam jen tak stála a pozorovala ho. 

,,Panebože, fakt jsi to ty" zvolal po chvíli a obejmul mě. ,,Co tady děláš? Sakra tak rád tě vidím" mumlal a já se cítila, jako kdyby mě měl každou chvíli umačkat.

Objetí jsem mu neopětovala, prostě jsem tam jen zaskočeně stála. 

,,Liame proboha, umačkáš mě" zaskuhrala jsem, po tom co jsem se probrala z pomyslného transu. ,,Uh promiň" omluvil se a rychle mě pustil. 

Otočila jsem se a rychle jsem doběhla na záchod. Doufala jsem, že až se budu vracet, tak tam Liam stát nebude, opak byl pravdou. 

,,Nemyslela sis, že tady nepočkám že ne?" Liam mě chytnul za zápěstí, hned jak jsem vyšla ze záchodů. 

,,Liame pusť mě" zamumlala jsem a snažila se z jeho sevření vymanit. 

,,Amy musíme si přece všichni promluvit, nevím co jsi řekla Zaynovi, ale přestal s námi všemi úplně komunikovat. Je věčně ožralej a jediný co řekne, když už se uráčí promluvit, ta je fráze kde neustále opakuje, že je šílený kokot. Co se mezi vámi sakra stalo?" nezněl tak, že by se na mě zlobil. 

Spíš opravdu potřeboval odpovědi na jeho otázky, já ale nebyla schopná mu ty odpovědi poskytnout. Nejsem připravená, se o tom znovu bavit. 

,,Liame dej mi sakra pokoj, kdo mě přijde pozdravit další, co? Louis a Harry? Už jsem potkala Zayna, Nialla a teď tebe, to si předáváte nějakou štafetu a hrajete o to, kdo ode mě získá víc informací? Nechte mě už sakra na pokoji, navíc ani nemám čas na to, se s tebou bavit, musím se vrátit do práce sakra" vychrlila jsem rychle a odešla jsem zpátky za bar. 

,,Jsi v pohodě puso? Byla jsi pryč docela dlouho a vypadáš dost rozhozeně" prohodil Damon, nejspíš s hranou obavou v hlase. 

,,Jsem v pohodě Damone, teď mě omluv, musím jít obsloužit zákazníky" odbila jsem ho a odešla obsluhovat zákazníky. 

,,Co si dáte?" zeptala jsem se několikátého zákazníka. Oči jsem ani nezvedla, měla jsem je přilepené na notýsku, abych si do něho mohla zapsat objednávku.

 ,,To už ti nestojíme ani za pohled?" zasmál se pro mě, hodně známí chraplavý hlas. 

Rychle jsem zvedla svůj pohled a zaraženě ty dvě známé tváře sledovala. 

,,Liam říkal, že jsi se po nás sháněla či co" zasmál se ten druhý a já se pořád neměla ke slovu. 

,,Amy proboha, to nás budeš ignorovat stejně jako tu pozvánku na svatbu?" uchechtnul se květák a to mě tak nějak probralo. 

,,J-Já...omlouvám se" konečně jsem se ozvala a opět jsem sklopila svůj pohled. 

,,To je v pohodě Amy, chápeme to. No a co jsi nám to chtěla?" usmál se na mě mile Louis a propletl si s Harrym prsty. 

,,Já.. no nic, vlastně jsem se po vás ani nesháněla.. c-co tady děláte?" mluvila jsem velmi nejistě a bloček už jsem v ruce dávno nedržela. Jakmile jsem je totiž spatřila, mi vypadl z rukou. 

,,Oh vážně? Liam říkal, že  jsi nás chtěla vidět" zatvářil se nechápavě Harry. 

,,No ne, um nic takového jsem neříkala a omlouvám se, musím jít ale obsloužit ostatní" myslím, že víc zmateně jsem nikdy nemluvila. 

,,Hej hej, žádný takový. Buď nám teď věnuješ nějaký čas a budeš si s námi povídat, nebo nám dáš tvoje nový telefonní číslo a sejdeme se jindy" dal mi na výběr Harry, podívala jsem se na něj a chtěla mu říct, že se s nimi teď prostě nechci bavit. 

Jeho pohled, který ale dával jasně najevo, že to myslí vážně a že jinou odpověď nepřijímá, mě donutil tu odpověď spolknout. 

,,Tak, můžete mě někdo obsloužit sakra?" uslyšela jsem nějaký nepříjemný hlas a vyplašeně jsem se na toho nepříjemného zákazníka podívala. 

,,Hned jsem u vás" křikla jsem na něj, sebrala bloček ze země a rychle na kousek papíru napsala své telefonní číslo. 

,,Jestli ho dáte ještě někomu jinému, tak s vámi všemi končím definitivně" položila jsem papírek před ně a podívala se na ně s naprosto vážným výrazem.

Potom už jsem se jen rychle přesunula k tomu nepříjemnému zákazníkovi a opět jsem se začala naplno věnovat své práci.