rip trip 2// 1d

*devátá kapitola*

Je čtvrtek, já stojím na letišti a mám poslední možnost změnit své rozhodnutí a do Londýna neodletět.

Pořád nechápu, jak se Danielovi povedlo mě přemluvit, abych souhlasila a opravdu s ním odletěla za lepší prací do Londýna.

Zítra se má otvírat ta nová pobočka baru, prý to má být velká akce a bude tam nejedna známá osobnost. Ještě včera jsem si kvůli tomu narychlo znovu barvila vlasy na černo, jelikož už jsem měla docela velké odrosty.

Zayna, Nialla ani nikoho jiného z kluků jsem už nepotkala a jsem za to svým způsobem i ráda.

S Madison jsem se loučila snad celé odpoledne, bylo strašně těžké jí opustit. Slíbila mi, ale že se v Londýně brzo ukáže a díky tomu to bylo o něco jednodušší.

,,Tak co? Můžeme?" z mých myšlenkových pochodů mě vyrušil Danielův hlas. ,,Jojo, promiň, jen jsem se zamyslela" vydechla jsem a pomalu se s ním vydala k odbavení.

Celý den jsem prakticky s Danielem a Bellou strávila v letadle nebo přestupy na letišti.

,,Konečně je to za námi" vydechnul úlevně Daniel a unaveně si promnul oči.

,,Ty byty budeme mít už dneska k dispozici žejo?" jeho připomínku jsem zcela ignorovala a zeptala jsem se na docela zásadní věc na kterou mě doteď nenapadlo se zeptat.

,,No jasně, že jo, kde by jsme dneska jinak spali?" pousmál se a zamával mi před obličejem svazkem klíčů, který vytáhnul z kapsy.

,,Jo pravda, jen jsem si chtěla být jistá.. co plánuješ dneska dělat vlastně? Nechceš abych ti ukázala okolí?" nabídla jsem se a Daniel zakroutil nesouhlasně hlavou.

,,To je dobrý, půjdu spát abych se z toho časového přesunu nezbláznil. Tobě bych mimochodem doporučoval to samé, ta otvíračka zítra bude náročná a nebude to malá akce. Tak ať tě to úplně nepoloží" usmál se, ale podíval se mi do očí, aby mi dal najevo, že to myslí opravdu vážně.

,,Vlastně jsem se chtěla jít podívat na rodi-" ani mě nenechal doříct větu a už se mnou nesouhlasil.

,,Tak to ať tě ani nenapadne. Nebo jako nemyslím to tak, aby jsi je nešla navštívit vůbec. To za nimi klidně jdi, ale dneska se opravdu vyspi, navíc si myslím, že Isa bude taky ráda za klid" když Bellu zmínil tak se na ní podíval a vřele se na ní usmál, avšak jen na chvilku, potom se opět podíval na mě.

,,Nech to třeba na sobotu odpoledne" povzbudivě se na mě usmál, ale v jeho očích se velmi snadno dala odhalit obrovská únava.

,,Dobře no.. a teď už pojď, pokud teď usnu, tak se vzbudím nejdřív zítra odpoledne" trochu jsem se zasmála a společně s ním, Bellou a kufry jsem se vydala k východu, stopnout si taxi.

Řidič nám pomohl do kufru naskládat všech pět kufrů. Daniel měl pouze dva a já měla ty zbylé tři kufry, plné oblečení, nějakých dekorací, Belly hraček, knížek nebo něčeho podobného.

Jsem na sebe docela pyšná, že jsem celý svůj a Belly šatník, včetně těch ostatních věcí dokázala sbalit pouze do tří kufrů.

Taxíkem jsme jeli zhruba půl hodiny a mně až když jsem vystoupily, došlo, že mám byt strašný kousek od školy a tím pádem i od parku, kam jsem s holkami vždy chodily.

,,Hej, jsi v pohodě?" naštěstí mě z mého vzpomínkového myšlení včas vytrhl Daniel a tak jsem se ve svých myšlenkách neztratila úplně.

,,Jojo, j-jen se my vybavují staré vzpomínky.. kousek od tud je škola kam jsem chodila" smutně jsem se pousmála a Daniel mě povzbudivě přehodil ruku přes ramena.

,,Určitě se všechno vrátí do starých kolejí a vše bude dobré, uvidíš" usmál se a během úsměvu odhalil i jeho dokonale vyčištěné zuby. Neznám nikoho, kdo by tolik času trávil čištěním zubů jako on.

Nadechoval se k tomu, aby ještě něco dodal to však, ale nestihl, jelikož si za námi odkašlal taxikář. Otočili jsme se na něj a vedle něj už leželi naše vyskládané kufry. Daniel se na něj omluvně usmál a zaplatil mu celou sumu za jízdu.

Já jsem si mezitím vzala Bellu do náruče, potom jsem společně s Danielem přenesla všechny kufry do vstupní haly té budovy.

,,Počkej tady je výtah? To je úžasné! Už se nebudu s kočárkem muset tahat po schodech.. což mi připomíná, že bych měla nějaký koupit, ten starý zůstal u Madison" na výtah jsem se dívala jako na tu největší spásu, přece jen mi to ušetří nespočetně práce.

,,Já ti o něm neřekl? Ups" zasmál se Daniel a otevřel jeho dveře. Ty jsem ale stejně podržela já a on do výtahu přenesl všechny kufry.

Potom jsme vyjeli do pátého patra, kde by se měly naše byty nacházet a tam Daniel kufry opět vyskládal na chodbu.

,,Tak tady máš klíče" podal mi svazek klíčů a já mu s úsměvem na tváři poděkovala.

Poté jsem odemkla a pomalu jsem vstoupila do bytu. Rozhlížela jsem se všude kolem a nevěděla do jakého pokoje se jít podívat dřív.

,,Páni, tak to vypadá, že budeš mít svůj vlastní pokojíček" usmála jsem se na Bellu a skoro jsem si ani nevšimla, že mi z oka vyklouzla slza.

Byt byl celý vybavený, Bella měla v pokojíčku dokonce nábytek tak zabezpečený, aby nemohla spadnout z postýlky nebo se praštit o nějaký roh. Zkrátka mě celkově dojalo to, jak to bylo všechno úžasně udělané a já se prakticky nemusela o nic starat.

,,Kufry jsem ti dal do chodby" ozval se z mnou Daniel a já se na něj otočila

,,Děkuju moc.. celkově za všechno" pousmála jsem se na něj a on mi palcem utřel slzy.

,,Nebreč prosim tě, vždyť zas tak moc neudělal" usmál se a objal mě.

Chvíli jsme tam jen tak stáli, potom i on ale odešel do svého bytu.

Já jsem Bellu odnesla do postýlky, aby si konečně mohla odpočinout. Musela být hodně unavená, jelikož usnula během chviličky.

Já jsem se rozhodla, že než i já ulehnu, tak vybalím všechny věci z kufrů. Proto jsem skoro celou jednu hodinu strávila uklízením věcí do skříní nebo poliček.

,,Tak opět další nový začátek" zamumlala jsem, zavřela oči a ihned usnula.