rip trip 2// 1d

*patnáctá kapitola*

Posadila jsem se a unaveně si promnula oči. Porozhlídla jsem se okolo sebe a zjistila, že jsem včera usnula na gauči. 

Vzpomínky na včerejší večer se mi v mysli ihned začaly vyobrazovat, proto jsem zatřepala hlavou, abych je zahnala. 

Zapnula jsem si mobil, abych se podívala kolik je hodin. Po zjištění, že je teprve pět ráno, jsem se zarazila, jelikož mi bylo jasné, že už stoprocentně neusnu. 

Po odemčení mobilu jsem rovnou projela sociální sítě a nezapomněla si zablokovat Louisovo telefonní číslo, aby se situace podobné té včerejší už nemohla stát. 

Telefon jsem položila na stolek před gaučem, postavila se a odešla jsem do koupelny. 

Tam jsem ze sebe šnečím tempem sundala oblečení a zalezla si do sprchy. Pustila jsem vodu a zaklonila hlavu, abych si umyla i vlasy. 

Nevím, jestli jsem podvědomě doufala, že díky tomu ze sebe smyju i veškeré problémy či zlé myšlenky, každopádně se mi to ale nepodařilo. Kdykoliv jsem zavřela oči, tak jsem před sebou viděla Zayna a tou neustále zvyšující se nenávistí v očích. 

Asi po půl hodině jsem vylezla ze sprchy, oblekla se do volného, domácího oblečení. Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné a neplánovala s nimi cokoliv dělat.

 Došla jsem k umyvadlu, abych si vyčistila zuby ale při pohledu do zrcadla, které celou dobu vyselo nad ním, jsem se zděsila. 

Včera mě Zayn musel tím sklem opravdu nepatrně říznout, jelikož jsem na krku viděla nepatrný, malý škrábanec. Nebyl přímo na krku, ale malý kousek pod ním.  

Opatrně jsem po tom škrábanci přejela prsty, je to normální malé škrábnutí ale přesto mě pohled na něj děsí. Prohlížela jsem si ho několik minut, než jsem se rozhodla z něj spustit oči. 

Vyčistila jsem si zuby, trochu se upravila a odešla si do kuchyně udělat čaj. Sedla jsem si s ním ke stolu, pomalu ho upíjela, pozorovala stěnu přede mnou a zůstávala ztracená ve svých myšlenkách. 

Okolo půl osmé jsem odešla za Bellou, vzbudila ji a vzala ji k pohádkám na snídani.

 Celý den jsem strávila tím, že jsem Belle četla nějakou knížku a nebo jsem ji vyprávěla příběhy, které jsem v minulosti zažila. 

V sedm večer jsem se odešla obléct, nalíčila jsem se, v půl osmé jsem předala Bellu sousedce a s Danielem vyrazila do práce. 

,,Tak už mi konečně vysvětlíš, co to mělo být včera?" naléhal na mě po cestě do baru, ale já se nechtěla dát tak snadno. 

,,Ne" odpověděla jsem mu a vyplázla na něj jazyk. 

,,Notaak Amy, včera jsem se mohl v klidu dívat na televizi a místo toho jsem ti hodinu a půl hlídal Bellu. Nemyslíš si, že bych si to vysvětlení zasloužil?" zkoušel to dál a já mu ale stejně nehodlala odpovědět. 

,,Počkej nech mě přemýšlet.. ummm ne" zašklebila jsem se a bavila se jeho "bezmocí". 

,,Takže mi neřekneš proč jsi se z ničeho nic sebrala a šla za Zaynem?" konstatoval a já se zarazila. Vždyť jsem mu neřekla, že jsem šla za Zaynem nebo snad ano? Nebo vznikli nějaké fotky mě u jejich vily? 

,,Jak to víš?" Pronesla jsem nahlas svou myšlenku a podle Danielovo zlomyslného a zároveň překvapeného pohledu mi došlo, že jsem se zrovna chytila do pasti. 

,,Panebože Amy! Ty jsi vážně byla za Zaynem? Já jsem jen tipoval panebože" vyhrkl a hned jak se vzpamatoval, tak pokračoval ,,Proč? Nebo co se dělo? Vždyť si říkala, že už ho nechceš nikdy vidět ne?" podivil se a nechápavě mě pozoroval. 

,,Včera my volal Louis.. to je ten nejmenší z nich, víš jakej?" odbočila jsem na chvíli a po tom, co Daniel kývl jsem pokračovala. 

,,Říkal, že je Zayn nějaký divný a jestli bych mohla přijít. Já se tedy v šoku sebrala a odešla. Zayn byl opravdu nějak mimo, nevím jestli mu v hlavě přeskočilo nebo jestli si vzal nějaké drogy, ale nebyl to on. Byl agresivní a málem mě tam podříznul" nad tou vzpomínkou jsem se lehce zatřásla, zároveň jsem se ale ironicky zasmála pro odlehčení situace. 

,,Jak ale vidíš, tak se mi ho povedlo uklidnit a přežila jsem" usmála jsem se a otevřela zadní vstupní dveře baru. 

,,A tohle všechno mi říkáš až teď?" vypískl jako malá holka a já se nad ním pousmála. 

,,Nevyšiluj divnotvore" mrkla jsem na něj, dala mu omluvnou pusu na tvář a zmizela utřít pult. 

,,Puso, jednou až nebudu poblíž, na tebe ta váza opravdu spadne" zasmál se Damon a já svůj pohled opět přesměrovala na něj. Stejně jako v první den držel v ruce vázu, kterou jsem zase málem shodila. 

,,Nebo ty vázy prostě dáme pryč, vždyť se stejně každý den aspoň dvě vázy zničí, protože do nich někdo strčí" konstatovala jsem ale děkovně jsem se na něj podívala. 

,,Blázníš? Koho bych tady potom asi zachraňoval?" zasmál se a postavil tu vázu na její místo. Já nad ním protočila oči a pokračovala v utírání pultu. On též někam odešel a já se nezajímala kam. 

Bar byl opět téměř plný, už jsme si ale zvykli na to množství objednávek a tak jsme to v klidu všechno stíhali. 

,,Hej puso, teď u baru není tolik lidí, pojď si zatancovat" vybafl na mě zezadu Damon a já sebou trhla. 

,,Můžeš mě sakra neděsit?" zavrčela jsem ,,A ne, nemůžeme si jít jen tak z ničeho nic zatancovat, co kdyby se to tu narvalo zase?" pokračovala jsem a on se nade mnou zasmál. 

,,Kdyby se to tady začalo plnit, tak se sem vrátíme. Navíc vypadáš nějak mimo, takže tě to třeba vrátí do normálního světa" zasmál se a táhnul mě na parket. 

Mých protestů si nevšímal a dotáhl mě až na parket. I tam jsem chvíli protestovala, nakonec jsem se nechala ale unést hudbou a začala jsem tancovat. 

,,Puso budeme muset jít, bar se začíná plnit" křiknul na mě Damon po třech písničkách a já kladně kývla hlavou na odpověď.

 Odešli jsme zpět za bar, a já aniž bych si to uvědomovala, jsem opravdu vypustila z hlavy všechny starosti a problémy. 

Zbytek večera jsem se usmívala a byla celkově hodně pozitivně naladěná.