Hádův syn

Vila Do Porto

Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Percy šel s Annabeth a Groverem, já s Nicem a s Reynou. Leo s Kalypsó zůstali na lodi. Percyho "tým" měl dokoupit zásoby. My šli najít Héfaistovu dílnu.

Vzali jsme to ulicí kolem kostela Santa Bárbara. Neměl jsem tušení, kde bychom měli Héfaistovu dílnu. Možná...co to je? To je vážně strašnej zvuk. Znám ho. Zní to jako...

"...zmrzlinář!" vyskočil Nico. No to snad ne. Nesnášel jsem je už jako dítě. Jezdili si po městě a pořád dokola pouštěli tu strašnou melodii.

"Je teplo." nadhodila Reyna. "Možná bychom mohli..." nechala to viset ve vzduchu.

Nico kýval hlavou. "Portugalsko, Španělsko, Itálie...všichni jsou vyhlášení zmrzlinou."

No to mě podrž. Ten kluk miluje zmrzlinu. No jo, vždyť vyrostl v Itálii. Mrkl na mě.
"No tak jo." ustoupil jsem nakonec. Nebylo to špatný. Nico se dal pistáciovou, Reyna vanilkovou a já čokoládovou. Hm... Ne vážně, jestlu někdy pojedete do Vila do Porta, tak tohle musíte ochutnat.

Šli jsme hledat boha kovářů a ohně se zmrzlinou.

"Kde by mohla být ta dílna?" nadhodila Reyna. Rozhlíželi jsme se kolem.

"No, možná si nás najde sám." řekl Nico a dál lízal zmrzlinu.

"To si nemyslím. Musíme někde začít hledat." zastavila nás Reyna.

Očima jsem projížděl krajinu kolem města. Pohled mi zůstal na nedalekém kopci. "A co takhle Pico Alto?" ukázal jsem na něj.

"Pizza co?" nechápal Nico.

"Ne pizza ale Pico Alto," usmál jsem se. "Je to nejvyšší hora Portugalských ostrovních provincií i celého Portugalska. Jako první na ni vystoupil syn Hefaista..."

"Dobře, už tomu rozumím. Díky za vysvětlení chodící učebnice dějepisu." Přerušil mě Nico.

Vypláznul jsem na něj jazyk. "Ale není to úplně od věci?" ujišťoval jsem se.

"Ne, je to dobrý nápad." Prohlásila Reyna. Aspoň že tak. Vydali jsme se po cestě nahoru. Nikdy jsem se necítil líp. Byl jsem venku s úžasnou holkou a bratrem.

"...Marcusi?! Haló! Země volá Marcuse. Jsi tam brácho?" Nico se mnou zatřásl. Byl jsem trochu mimo.

"Co je?" odstrčil jsem ho.

"Jsme tady!" odsekl mi. Otočil jsem se. Nevnímal jsem okolí a nevšiml jsem si, že jsme došli na vrchol. Bylo tu pár stromů, keřů a kamenů, ale jinak nic. Nic, co by naznačovalo, že by tady mohla být Hefaistova dílna.

"Musíme to tady prohledat." prohlásil jsem.
Rozešli jsme se a hledali jsme...no ani přesně nevím, co jsme hledali.

"Něco mám!" zavolala nás k sobě Reyna. Přejížděla rukou po kameni na kterém bylo vyryto starořecké písmeno.

"To je éta, znamení Héfaista. Super," stiskl jsem značku.

"Hej, co to...?" země se pod námi otevřela a my spadli do temnoty.

~Percy~

Všechno šlo dobře, dokud na nás nezaútočili Empúsy.

Kdybyste je viděli, řekli byste nejspíš něco jako: "...upíři?!" Všechny legendy o upírech vznikly u nich. Jsou to služebnice Hekaté a vcelku dobře to umí s mlhou. Takže se živí krví teenagerů a pro mojí smůlu převážně klučičí.

Málem mě zabili před šesti lety, když jsem se snažil nastoupit do jedný školy v New Yorku. Měl jsem štěstí a taky smrtelnou holku....ale ta mi teďka trochu chyběla. Musel jsem se spolehnout na Annabeth.

"...Percy, prober se!" slyšel jsem její hlas. Vytrhl mě z tranzu způsobeného Empůsami.

Bylo jich šest a tak trošku nás obklíčily. Grover začal hrát nějakou melodii na píšťalu. Empúsy se zmateně motaly kolem.

"Teď Percy!" vypískl Grover. Otevřel jsem Anaklusmos a zaútočil jsem. Koutkem oka jsem vnímal Annabeth vedle sebe. Anaklusmos hladce projel první Empúsou. Druhá na ně zaútočila. Odrazil jsem první útok ale byla dobrá. Připomněla mi Kelli, jednu Empúsu, se kterou jsem bojoval. Drápy mi projeji ramenem a já ucítil bodavou bolest. Svezl jsem se na kolena a zvedl jsem meč. Empúsa vybouchla do oblaku šedého prachu.

Grover si ke mně sedl. "Jsi v pořádku?" Opřel jsem se o něj a s jeho pomocí se postavil na nohy.

"Berem zásoby a vracíme se na loď." Shrnula to Annabeth. Vzal jsem to, co mi spadlo během boje. Jak si asi vedou ostatní? Doufám, že u Héfaista zjistili kam dál, protože musíme co nejdřív vyplout...