Hádův syn

Over the rainbow

Narazil jsem do Percyho. Věděl jsem, že spadnu a natočil se zády k zemi. Narazil jsem do země a vyrazil si dech, ale Reyně se nic nestalo. Chvíli jsem lapal po dechu. Percy, který už byl na nohou, ke mně přišel a dal mi ránu do zad.

Rozkašlal jsem se. Reynu jsem pořád pevně svíral v náručí. Mělce oddechovala.

"Máte ten bronz?" vyštěkl jsem.

Annabeth zvedla nad hlavu kovový...něco. "Pozůstatek štítu." očíma sjela k Reyně. "Musíme na loď!" zhodnotila situaci a rozhodla. "Hned!"

Neodporoval jsem jí. Měl jsem stejný názor. "Vezmu nás stíny." navrhl jsem.

Percy zběsile kroutil hlavou. "Tak to ne. Radši po mým." oznámil mi a skočil přes kraj útesu. Doufal jsem, že ví, co dělá a skočil jsem za ním.

To byla pitomost. Všichni se zabijeme, problesklo mi hlavou. Podíval jsem se pos sebe. Mohl jsem být tak dvacet metrů nad vodou. Uvažoval jsem, že se rozplynu do stínů prácě ve chvíli, kdy se nám moře vydalo vstříc. Teda, ne přímo moře. Vytryskl z něj gejzír a chytil nás (jestli se tomu tak dá říkat).

Pak se gejzír rozjel podél útesu. Surfovali jsme na vlnách. Bylo by to úžasný, kdybych v náručí nedržel vážně zraněnou Reynu. Takhle jsem se jenom snažil nemyslet na to, jak moc by bylo kratší cestovat stíny.

Obepluli jsme mys. Srdce jsem měl až v krku. Hrajeme tady o vteřiny a vybereme si pomalejší způsob cestování. Ale no tak.

Minuli jsme pár turistických lodí (turisti si mysleli, že jsme surfaři - teda nejspíš). V dálce jsem rozeznával obrys Arga II.

Přinutil jsem vlny zrychlit. Percy vepředu zakolísal. Zavrtěl hlavou a dál vedl vlny směrem k lodi. Leo už na nás mával a poskakoval po palubě. Jestli někdy půjdem na diskotéku, musím se - v rámci zachování vlastního zdraví - od toho kluka držet dál (kvůli poskakování, i kvůli tomu, že může každou chvíli nečekaně vzplát).

Vlna pod námi ztratila pevný tvar, který jí dával Percy a my seskočili na palubu.

"Kalypsó? Kde je Kalypsó?" obrátil jsem se na Lea.

"Dole v kajutě." pokrčil rameny. "Asi zpívá, nebo možná maluje..."

Rozběhl jsem se do podpalubí. Minul jsem jídelnu, kotelnu, pokoj Percyho a Annabeth a s uširvoucím pískáním bot se zastavil před pokojem Kalypsó. Zabušil jsem na dveře. Ze vnitř se ozvaly kroky.

"Leo? Jestli si ze mě zase střílíš, tak přísahám, že tě..." otevřela dveře. "Marcusi?!" překvapeně zamrkala. "Co...?"

Kývl jsem hlavou k Reyně. Kalypsó se otočila ve dveřích a mávla na mě rukou, ať jdu za ní.

"Polož ji na postel." přikázala mi. Udělal jsem to a sedl si vedle.

"Bude v pořádku?" zeptal jsem se.

"Snad..." zamračila se Kalypsó a začala jí ovazovat ránu. Moje provizorní obvazy z trička skončily v koši. Kalypsó položila na ránu ruku a začala zpívat. Až podezřele to připomínalo Over the rainbow, ale nechal jsem to být. Jestli to Reyně pomůže...

Z rukou jí vycházelo stříbrné světlo. "Kalypsó? Co to..?" chtěl jsem vědět.

"Mlč a koukej." odbyla mě.

Výsledky jsem uviděl téměř hned. Reyně se ustálil tep a začala pravidelně oddechovat. Doufal jsem, že to zastavilo i krvácení.

Podíval jsem se na Kalypsó. "Díky."

Usmála se a nechala mě tu samotného s Reynou.

"Všechno bude OK, to přísahám při řece Styx." pošeptal jsem a políbil ji na čelo. Snažil jsem se zůstat při vědomí, ale v houpání lodi mi začala klimbat hlava, oči se samy od sebe zavíraly a já usnul...