Z NULY NA STO

Holka, co se jen tak nevzdá

Seděla jsem s Jakubem u stolu a povídali jsme si. Dominik si odskočil.
Měli jsem pořád o čem mluvit, tak mi ani nepřišlo, že už je nějakou dobu pryč.
"Máš už představu, jak tvůj obchod bude vypadat?" Vyptával se Jakub a já mu nadšeně líčila všechny svoje vize.
Pravdou bylo, že jsem chtěla zachovat stejný styl, jaký jsme měly se Simonou v Praze. Proto jsem si ještě během dne od ní nechala naposílat fotky obchodu. Ne, že bych ho detailně neznala, ale byla jsem spíš zvědavá, jestli tam něco změnila. Zahřálo mě u srdce, když jsem zjistila, že je vše při starém.
Jakub se natáhl pro láhev a dolil mi.
Pomalu jsem si začala uvědomovat, že už je to dost dlouhá doba, co Dominik odešel.
"Asi se s někým zakecal." Prohodil Jakub, jako kdyby četl moje myšlenky.
Mohlo mě to napadnout. Určitě tu znal spoustu lidí a někdo z nich ho určitě zastavil.
"Jsem hrozná." Usmála jsem se omluvně na Jakuba a napila se.
"Půjdu si ven zapálit." Začala jsem se zvedat k odchodu, když se najednou u stolu objevil Dominik.
"Omlouvám se. Bylo tam dost lidí. Co kdybysme šli někam jinam?" Navrhoval. Jakub se na něj nechápavě podíval a bylo jasné, že se mu ten nápad moc nezamlouvá.
Ani já jsem nechápala, proč bysme měli odejít.
"Jen nápad. Nic za tím nehledejte." Dominik se usadil vedle mě a chytl mě za ruku. Jeho stisk byl silný, až jsem si říkala, že mi ji zlomí.
Jakub nepřestával na Dominika zírat. Nechápala jsem tu změnu chování. Ale nechtěla jsem být za stíhačku a vyptávat se. Chtěla jsem si jen užít dnešní večer s klukama...
....................................................
Jakub
Viděl jsem ji. Všiml jsem si ji hned, jak jsem vešel do sálu. Stála u baru a nespoustěla oči z Dominika.
Jak se zvedl od stolu, soustředil jsem svoji pozornost na ní.
Bylo jasný, že během chvilky půjde za ním a tak taky udělala.
Na mě teď bylo udržet Niku u stolu. Nechtěl jsem se do toho zapojovat. Ale taky jsem nechtěl, aby zrovna dnešek byl ten den, kdy se Nika dozví, co se stalo...
....................................................
Dominik
Chtěl jsem se co nejrychleji dostat zpátky ke stolu. Nevnímal jsem lidi kolem sebe a šel dlouhou chodbou zpátky ke stolu.
Nevím, kde se najednou přímo přede mnou zjevila postava.
Narazil jsem do ní. V rychlosti jsem se omluvil a chtěl jít dál.
Pozdravila mě.
Jsem na to zvyklej, že mě občas zdraví cizí lidi.
Jenže ona nebyla až tak cizí, jak jsem si přál.

Teď proti mě stála. Mrkala na mě těma svýma dlouhýma umělýma řasama a já si přál být co nejdál to šlo.
Pověsila se na mě, vyslovila svoje jméno a já najednou nečekaně stál proti svému největšímu problému.
"Neozval ses, jak jsi slíbil."
Neozval, no. A ani jsem se nechtěl ozvat. Pomyslel jsem si.
Hlavou mi lítalo tisíc vět, co bych ji chtěl říct.
Nebylo moc času. Dřív nebo později si u stolu všimnou, že je to už nějaká doba, co jsem pryč.
Chytl jsem ji za ruce a sundal je z mých ramen.
Dívala se na mě tak zvláštně. Propalovala mě pohledem. A já si uvědomil, že musím být opatrný na každý slovo, co vyslovím.
"Nezlob se, ale teď se to nehodí. S někým tady jsem."
Přesně... Jsem tu se svojí holčičkou, kterou k zbláznění miluju.
Znovu zamrkala téma svýma řasama.
"Tvoje holka?"
Přikývl jsem a už se připravoval k odchodu.
"Chápu. Tak třeba někdy jindy." Mrkla na mě a pomalým krokem odcházela pryč. Ještě se jednou otočila a poslala mi vzdušný polibek.
Ještě chvilku jsem zůstal stát na místě. Bylo mi jasný, že ona není ten typ holky, co se jen tak vzdá. Chtěl jsem vzít Nikol a jít co nejdál pryč.
Rychle jsem se vydal k našemu stolu. Poháněný strachem, že ji tam najdu. Ale jako kdyby se vypařila. Nikde jsem ji neviděl.

Ani Jakubovi ani Nikol se můj nápad jít jinam nezamlouval. Sedl jsem si tedy zpátky vedle Niky a doufal, že už se dnes nic nestane.
Jakub mě vraždil pohledem. Došlo mi, že si jí musel všimnout. Stejně jako já před tím.
Chytl jsem Niku za ruku a pevně ji sevřel.
Hlavou mi občas proběhla nějaká vzpomínka, ale pořád jsem byl na začátku
Pořád jsem nevěděl, co se tu noc stalo...
....................................................
Ruka už mě opravdu začínala pěkně bolet, jak ji Dominik svíral.
Naklonila jsem se k němu.
"Já ti neuteču, neboj." Řekla jsem mu ze srandy.
Trochu povolil sevření.

Jakub chtěl nalít další skleničku. Odmítla jsem ji.
I přestože jsem toho vypila málo, hlava se mi točila a pomalu se mi začínalo dělat zle.
"Jsi v pohodě, maličká?" Zeptal se mě a já jen přikývla.

Vystřelila jsem od stolu a utíkala na ven.
Potřebovala jsem na čerstvý vzduch.
Co to, sakra, je?
Dvě skleničky a tebe to, Nikolo, takhle odrovná?
Co se to se mnou děje?
....................................................
Co se Nikol stalo? A jak bude Dominik dál řešit situaci kolem Martiny? Bude ona pořád dál v ústraní a nebo měl Dominik pravdu, že je to holka, co se jen tak nevzdává?!