Z NULY NA STO

Krtek forever

Uslyšela jsem cvaknout dveře. Dominik byl doma.
Zůstala jsem ležet a počkala, až přijde do ložnice.
"Spíš, lásko?" Ozval se jeho hlas mezi dveřmi.
Zvedla jsem se a podívala se jeho směrem.
"Ještě ne. Jak jste se měli?"
Dominik došel ke mně a políbil mě. Byla jsem dost překvapená, že z něj necítím alkohol.
"Ale tak dobrý. A jak ses měla ty a naše děťátko?" Pohladil mě po břiše. Opřela jsem se o něj a objala ho kolem pasu.
"Jaká je ta Jakubova?"
To bylo to, co mě zajímalo.
"Tak nějak standart. Jakub pak někam zmizel a tak trochu hysterčila. Ale kluci jí snad uklidnili. Já už pak jel domů, tak ani nevím, kde ten vůl je."
Aha, takže někam šel a v tu dobu mi musel psát ty zprávy. Chudák holka. Pomyslela jsem si.
Dominik náhle vyskočil z postele a běžel na chodbu.
"Něco jsem ti přinesl." Křičel na mě do pokoje.
Vstala jsem a šla za ním.
Stál uprostřed chodby, v jedný ruce držel tašku z mekáče a v druhé plyšového krtečka v kalhotkách a usmíval se.
"Napadlo mě, že budeš mít hlad a tenhle borec na mě mrkal na benzině. To jsem tam nemohl nechat. Chápeš Krtek forever."
Byl úžasnej. Teda vlastně oba.
Vzala jsem si krtečka a dala Dominikovi pusu.
"Jsi blázen."
Sedli jsme si na gauč a pustili film.
Byla jsem ráda, že se vrátil brzy a v pohodě a strávíme spolu zbytek dne.
Pozítří odjíždí na akci a já budu pár dní sama.
Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a aspoň v tuhle chvíli zapomněla na všechno ostatní.
Vypla jsem zvuk na telefonu a užívala si jen a jen Dominika...
....................................................
Jakub
Snažil jsem se ze všech sil si užívat veselou atmosféru party ve studiu. Ale od chvíle co vešel Dominik a já zjistil, že přišel sám, nebyla chuť na nic.
Chtěl jsem jí vidět. Když už nešlo víc, tak alespoň ji vidět.
Čím víc jsem nad tím vším přemýšlel, tím větší chuť byla jí napsat.
Ale tady to nešlo.
Využil jsem chvilky, kdy se všichni bavili a vyklouzl z bytu.
Sedl jsem si na lavičku a napsal jí.
Nedokázal jsem se smířit s tím, že mě bude považovat za hajzla a zrádce. Strašně moc jsem jí to chtěl vysvětlit.
Napsal jsem jí, co cítím. A zároveň jí slíbil, že se tohle už nikdy opakovat nebude.
Nikdy?
Jsi si jistej, Jakube?
Nebyl jsem si jistý vůbec ničím. Ale udělám maximum pro to, abych jí co nejmíň komplikoval život.
Na poslední zprávu už neodpověděla. Věděl jsem, že je zmatená a že neodepíše jen tak. Že potřebuje čas to vstřebat.

Viděl jsem Dominika odcházet a nasedat do auta. Jel domů.
Chodily mi zprávy od kluků i od Anety, tý holky, co byla jen náplastí, ale já to ignoroval.
Až když se do mě začala dávat zima a já byl nucenej se vrátit domů, protože jsem si vyšel ven jen v triku a pantoflích, napsal jsem ještě jednu zprávu.
Maličká, můžeme se spolu sejít?
Věděl jsem, že mi neodpoví, protože už nejspíš byl Dominik doma. Ale doufal jsem, že dřív nebo později odpoví.
Chtěl jsem jí to vše povědět, než sám sobě navždy zakážu na ní byť jen pomyslet...
...................................................
Ležela jsem na Dominikovi a objímala krtečka.
Slyšela jsem, že mi zavibroval mobil, ale zakázala jsem si se podívat.
"První věc pro naše děťátko." Rekl polohlasně Dominik a usmál se.
"Bude se mu líbít."
Dominik se nade mě naklonil.
"Bude to milionové dítě. S krtkem forever."
Milovala jsem ho a těšila se na den, kdy budeme tři.
....................................................
Čas plyne rychle a dny utíkají...
V dalším díle vám Nika poví, jak uteklo 7 měsíců do osudného dne.
Těšíte se?