Z NULY NA STO

Živá mrtvá

Dominik
Díval jsem se na ní, jak spí. Chtěl jsem ji vzbudit a pomilovat. Zároveň jsem si ale užíval ten pohled na ni.
Prstem jsem ji začal obkreslovat křivky jejího těla.
Zavrněla jako koťátko a já pokračoval níž pod deku. Lehce jsem ji odkryl, abych si mohl užít pohled na její boky. Schoulila se do klubíčka. Věděl jsem, že jí je chladno, tak jsem ji k sobě přitáhl a jemně líbal za krkem. Zachvěla se. Věděl jsem přesně, kde se jí dotýkat, aby pomalu ale jistě propadla touze.
Pokrýval jsem její tělo polibky a ona se tiskla svým zadečkem do mého klína.
Nejradši bych z ní strhal všechno oblečení a zmocnil se jí. Ale věděl jsem, že musím být něžný.
Pomalu jsem jí stáhl kraťasy, ve kterých spala a obkresloval její zadeček, kterým ke mně byla přiťisknuta.
Zajel jsem rukou pod kalhotky, byla krásně vlhká a připravená.
Jedním prstem jsem obkroužil místo, kam jsem se chtěl dostat. Vzdychla a já to bral jako svolení, že můžu vstoupit. Ponořil jsem do ní jeden prst a ona se slastí prohnula.
Cítil jsem, jak tvrdnu a potřebuju se uvolnit.
Strčil jsem do ní druhý prst a ona znovu vzdychla.
Chtěl jsem jí čím dál víc.
"Niko, já zešílím." Syknul jsem a přestal jsem se kontrolovat.
Chtěla se otočit, ale já ji přitlačil k posteli, že skoro nemohla dýchat. Něco zašeptala.
Neslyšel jsem, neviděl, byl jsem jako posedlej.
Otočil jsem ji na břicho a roztáhl nohy. Vlezl jsem si mezi ně a vrazil jí ho tam.
Zaúpěla, asi jí to zabolelo.
Narážel jsem tvrdě a ona držela.
"Dominiku, prosím, to bolí." Zašeptala do polštáře a já přestal. Došlo mi, že jí můžu ublížit a nejen jí.
Slezl jsem a vzal ji do náruče.
"Lásko, promiň. Neuvědomil jsem si..."
Plakala...
To jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby trpěla kvůli mému chtíči.
"Nezlob se na mě, Dominiku. Bojím se o miminko. Chci tě strašně moc, ale mám strach."
Pohladil jsem ji po vlasech a jen ležel a objimal ji.

Když jsme zaslechli šrum na chodbě, usoudili jsme, že už jsou všichni vzhůru a my bysme měli vstát taky.
....................................................
Vnímala jsem jeho doteky. Cítila jsem jak vlhnu a chtěla ho cítit v sobě.
Ale bolelo to moc, že jsem neudržela slzy.

"Přidáme se k ostatním? A řekneme jim, že odjíždíme?" Dominikova slova mě vrátila zpět do reality a já si vzpomněla na noční zážitek.
A zase jsem měla Jakuba před očima a nemohla ho dostat z hlavy.

Oblékli jsme se a vydali se dolů do kuchyně.
U stolu už seděli všichni. Podívala jsem se na Jakuba. Seděl a díval se na mě.
"Dobré ráno." Zvolala mamka a my došli ke stolu.
"Představte si, že dnes musí Jakub odjet." Pokračovala a dál si běhala kolem svých povinností.
Ta věta byla jako kudla do zad.
Předběhl mě a chce odjet jako první.
Díval se mi do očí...
A já to tam konečně viděla.
Miloval mě. Dnes už to vím, jak to tenkrát bylo.
Vím to, Jakube a nemůžu s tím nic udělat. Mohla jsem tenkrát. Ale teď jen ležím a oči mám zavřené a nemůžu nic.
Z dálky slyším tvoje slova a nemůžu na ně odpovědět.
Jsem živá mrtvola...
....................................................
Pokračování příště...
Děkuji za vaší podporu, budu ráda za názory, ať jsou jakékoliv...