Z NULY NA STO

Jen přítel

Jakub
Odvezl jsem Niku domů a jel na byt.
Dnešní odpoledne s ní Bylo jedno z nejhezčích za poslední dobu. Pár dní mimo realitu udělalo svoje a já konečně zase mohl fungovat, ale musel jsem ji vidět. Věděl jsem, že je Dominik ve studiu a tak jsem jel za ní.
Shodou okolností jsem ji viděl akorát jít na ulici.
Až v její přítomnosti jsem si musel přiznat, jak moc mi chyběla. Šla akorát k doktorovi a tak jsem jí nabídnul svezení.

A zase mám před očima ten moment, kdy seděla naproti mě a dívala se mi do očí. Já to v nich viděl.
Viděl jsem, že pro ni znamenám víc, než je ochotná přiznat.
Ale nemůžu ani já ani ona.

Doprovodil jsem ji až k ordinaci. Když ji sestřička volala dovnitř, zvala i mě.
Ne, to fakt ne.
Šel bych a rád, ale tohle mi nenáleželo.
Když vyšla ven a potvrdila, že je opravdu těhotná, moje srdce zesmutnělo a s ním i já.
Kéž by to oznamovala mně jako budoucímu tátovi, ale já byl jen přítel, co nabídl pomoc.

Seděl jsem na gauči a popíjel.
Teď je možná Dominik na cestě domů. Napsal jsem mu, že jsem zpátky, ale neodepsal. Asi už ví...

Najednou se bytem rozdrnčel zvonek.
Podíval jsem se na hodiny a nenapadl mě nikdo, kdo by to mohl být.

Otevřel jsem dveře a proti mě stál Dominik.
"Co tu děláš?" Zeptal jsem se ho.
Změřil si mě pohledem a...
Ta rána byla fakt silná. Chytl jsem se za oko.
"Přišel jsem tě pozdravit, zmrde." Chtěl mi uštědřit další, ale uhnul jsem.
"Co děláš, kreténe?"
Najednou se sesypal na zem a chytl se za hlavu. Díval jsem se na něj, jestli je ožralej nebo úplně mimo. Ale zdál se v pohodě.
"Kurva, co to je?" Řval jsem na něj.
Seděl a já si všimnul, že brečí.
Ty vole, tak takovou reakci jsem nečekal.
Sednul jsem si vedle něj a zavřel dveře.
"Proč, bro?"
Vůbec jsem nechápal, co to mele a o co tady jde.
"Co tu děláš, se ptám."
Zvednul hlavu, ale nepodíval se na mě.
"Přijel jsem ti rozbít hubu."
"Tak tos právě udělal a teď mi laskavě řekni, jakej si k tomu měl důvod."
Tentokrát už se mi podíval do očí.
"Co je mezi tebou a Nikou?"
Že by si všimnul, jak na ní koukám? Napadlo mě.
"Ty vole, nic. Jak jsi na to přišel?"
"Dneska jsem vás viděl."

A do prdele, tak to není dobrý, pomyslel jsem si.
Představil jsem si Niku, jak sedí doma a čeká na něj a mezitím je tady a je úplně v prdeli z toho, co viděl.
"Viděl jsem ji jít po ulici, tak jsem jí zavolal a pokecali jsme. Nic víc nic míň." To jsem ovšem netušil, že ví, kam jsem s ní šel. Což mi vzápětí sdělil.
Nechtěl jsem být ten, od koho se to dozví  jako první.
"Jeď za ní, čeká na tebe."
Zvednul se a postavil se těsně ke mně.
"Jestli zjistím, že mi lžeš, zabiju tě, bro."
Otočil se a odešel.
Ještě chvilku jsem stál v chodbě a přemýšlel, jestli mám napsat Nikol nebo to radši nechat být. Nakonec jsem se rozhodnul jí nepsat, nechtěl jsem, aby se stresovala. Mohlo by to  ublížit sobě i děťátku.

Otevřel jsem flašku a nalil si. Na oko jsem si dal led.
Věděl jsem, že hranice jsem překročil víc, než se zdálo.
Já se kurva zamiloval..
....................................................
Jak se s tím má Jakub poprat? Lásce člověk neporučí...