Z NULY NA STO

Na to zapomeň

Byla jsem šťastná. Stála jsem v jeho objetí, mohla jsem slyšet tlukot jeho srdce. Milovala jsem ho k zbláznění.
"Děkuju, holčičko moje. Miluju tě."
Co víc bych si mohla přát?!
A pak na malý okamžik do té vlny štěstí vstoupila vzpomínka na dnešní odpoledne.
Jakub stál naproti přes ulici, vypadal jinak, než před odjezdem. Moc mu to slušelo a já vběhla do jeho rozevřené náruče.
Nikolo, co blbneš? Vynadala jsem si v duchu a rychle tuhle vzpomínku rozmetla na prach.
"Pojď si sednout vedle do pokoje." Řekl Dominik a vzal láhev a jednu skleničku ze stolu.
"Co ti mám nalít? Alkohol asi nemůžeš." Podíval se do lednice.
"Mám vedle čaj."
"Hodná holka." Mrknul na mě a šli jsme si sednout na gauč.
Lehla jsem si na jeho nohy. Byla jsem unavená z celého dne.
"Myslíš, že to zvládneme?" Zeptala jsem se ho.
Hladil mě ve vlasech a přitom popíjel šampaňské.
"Spolu zvládneme všechno. Neboj se."
"Věřím ti, Dominiku."
"Nemůžu tomu uvěřit, Niko, já budu táta. Mám ještě týden k dobru, než vyjedeme na tour. Co kdybysme spolu někam odjeli?"
Ten nápad se mi líbil. Ale vzpomněla jsem si na rodiče. Slíbila jsem jim, že brzy přijedu a že jim představím Dominika.
"Slíbila jsem rodičům, že hned, jak to půjde, přijedeme. Chtějí tě poznat."
"Máš pravdu. Pojedeme k vám a pak někam, kde budeme sami a užijeme si to."
Jen jsem přikývla, chtělo se  mi strašně moc spát.
"Nikolko, musím napsat Jakubovi." Jeho slova jsem slyšela jen napůl. Oči mi pomalu padaly a já se vydala do říše snů.
....................................................
Dominik
Usnula mi v náručí. A já ji pořád hladil. Miloval jsem se jí dotýkat a teď ještě víc. Chtěl jsem, aby se cítila dobře a s ní i naše děťátko.
Bude to kluk a nebo holčička. Krásná po mamince. Představoval jsem si, jak asi bude vypadat.
Musel jsem se usmát. Bylo mi krásně. Jediný, co mě trápilo, byl Jakub.
Natáhl jsem se opatrně pro telefon, abych ji nevzbudil.
D: Bro, omlouvám se. Jsem kretén.
Odpověď přišla okamžitě.
J:To už dávno víme.

D: Budu mimo celej tejden.

J: Ty jsi mimo celej život, vole. Ale mám tě rád.

D: Já tebe taky, vole. Budu táta.

J: Gratuluju. Tak ji opatruj a běda, jestli jí ublížíš.

Na to jsem už neodpověděl, vadilo mi, jak mi vyhrožoval. Já se umím postarat a speciálně tobě to dokážu, protože jestli čekáš, až se ti uvolní cesta, kamaráde, tak na to zapomeň...
....................................................
Jakub
Musel jsem mu připomenout, že nesmí Nikol ublížit, jinak ublížím já jemu. Neměl jsem sice žádný právo, ale cítil jsem to tak.
Otevřel jsem další láhev.
Přemýšlel jsem, jak se asi tvářil, když mu to řekla. Záviděl jsem mu, ale zároveň jsem mu to štěstí přál. Dal bych všechno, co mám za to být na jeho místě a mít moji maličkou.
Ubalil jsem jointa a natáhl.
Chci pryč...
Já chci zpátky na svojí planetu (kam?), nedá se to tady vydržet...
....................................................
Dominik a Nika se chystají na návštěvu rodičů. Řeknou jim tu novinu? Pokračování příště...