Jsem neřízená střela, uragán, co si naplno užívá života. Plní si sen za snem. Vše jde přesně podle plánu... Až do chvíle, kdy do "rozjetého vlaku" naskočí Dominik.
Zdálky jsem slyšela hlasy... Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že jsou to kluci. Vůbec jsem nechápala, co se stalo. V klubu jsem si dala dvě skleničky vína a z ničeho nic se mi udělalo zle. Ne, že bych byla nějaký prvoligový pijan, ale ještě nikdy se mi nestalo, aby mě dvě skleničky takhle srazily ba zem. A to doslova. Pamatuju si, že jsem musela na vzduch. A když se mi to konečně podařilo a já byla z klubu venku, ani zeď mě neudržela a já se složila na zem. Pak už jen vím, že mi Jakub dal vodu a Dominik mě v náručí odnesl do auta.
Teď jsem ležela v posteli a slyšela ty dva, jak o něčem mluví. Strašně moc jsem chtěla za nima, ale nešlo to. Bylo mi pořád zle. Možnánějakáviróza. Snažila jsem si namluvit a zkusila si na posteli sednout. Nešlo to. Bolelo mě snad úplně všechno a já jen sykla bolestí a jakýkoliv další pohyb zavrhla. Bezmocně jsem ležela do ty doby, než se ve dveřích objevil Dominik. Když zjistil, že jsem vzhůru, sedl si na kraj postele a sáhl mi na čelo. "Jak je ti?" Vypadal ustaraně. Znovu jsem se pokusila zvednout, ale výsledek byl stejný. "Lež, holčičko moje." Pohladil mě po tváři a já zavřela oči. Chtěla jsem spát. Neměla jsem sílu vůbec na nic. .................................................... Dominik Nika usnula a taxík nás dovezl až domů. Donesl jsem ji do postele a uložil. Byla bílá jako stěna a já se bál ji nechat samotnou. "Nech ji odpočívat." Řekl Jakub. "Budeme ji chodit kontrolovat. Bude v pořádku." Mluvil ke mně jako můj starší brácha a já mu věřil. Nevím, co bych dělal, kdyby tady nebyl. Sedli jsme si do pokoje a uvařili si kafe. Chtěl jsem si dát panáka na uklidnění, ale nemohl jsem, kdyby bylo nutný s Nikou někam jet. Sedl jsem si na gauč vedle Jakuba a koukal do prázdna. "Co se stalo? Vždyť toho tolik nevypila?!" Ptal jsem se Jakuba. Nenechal jsem ho mluvit a pokračoval. "Vždyť jsem nebyl tak dlouho pryč. Dávala si s tebou něco?" Jakub zakroutil hlavou. "Ne, bro. Nalil jsem jí jen tu druhou skleničku a tu ani nevypila." Nechápal jsem to. Strašně moc jsem se o ní bál. Před očima jsem měl pořád to, jak ležela na zemi úplně bílá. Jakub si zapálil cigaretu a napil se kafe. "Kde jsi byl?" Věděl jsem na co naráží. Vím dobře, že má všechno kolem sebe pod kontrolou. "Na hajzlu." Díval se na mě jako policajt a já se rozhodl, že mu řeknu všechno narovinu. "Chtěl jsem jí poslat do hajzlu, ale bál jsem se, aby neudělala něco nečekanýho. Ty vole, já nevím, co s tím. Ani nevím, jestli mezi náma něco bylo nebo ne." Chytl jsem si hlavu. Nejradši bych se neviděl. Chtěl jsem zjistit pravdu a zároveň jsem se toho strašně bál. Ale úplně že všeho nejvíc jsem se bál, že ztratím moji holčičku. "Já si s ní promluvim." Jakubovi odpovědi jsem se lekl. "S tou holkou. Třeba mi poví víc a uvidíme. Snaž se, ať se to Nika nedozví. Aspoň ne dřív, než budeme vědět, co je ta holka zač." Přikývl jsem a šel zkontrovat Niku, protože jsem slyšel z ložnice vzdychání. Ležela a snažila se zvednout. Její barva byla tak nepřirozená. Sednul jsem si k ní a hladil ji, dokud znovu neusnula.
Vrátil jsem se zpátky za Jakubem. "Jak je na tom?" Zeptal se. "Usnula." Už jsem nevydržel nápor celého dne a nalil si skleničku. Jakub jen podotkl, že kdyby cokoliv, bude řídit on. .................................................... Jakub Ten večer byl šílenej. Nedokázal jsem si vysvětlit, co se Nikol stalo. Ale když jsem ji viděl ležet na zemi, myslel jsem, že se zblázním strachem o ní. Pak jsem se podíval na Dominka. Zoufale nad ní seděl. Všiml jsem si slzy v koutku jeho oka. Tak strašně moc se o ní bál. Ze všech sil jsem se snažil zachovat klid a uklidnit ho. Když se nám podařilo dostat se domů a Nikol uložit, udělali jsme si kafe a on mi řekl, co se stalo, když byl pryč. Chvilky nadávání střídaly chvilky zoufalství, kdy skoro brečel, že o ní nechce přijít. Jediný, co mě napadlo, jak mu pomoct, bylo, že s tou holkou Martinou zkusím promluvit já.
Zaslechl jsem z pokoje pohyb a vzechnutí. Ale než jsem stačil zareagovat, Dominik už tam běžel.
"Jak je na tom?" Zeptal jsem se, když se vrátil. Prý usnula, ale je pořád bílá jako stěna. "Ty vole, Niku..." Podíval se na mě. "Není Nikol těhotná?" Zůstal koukat...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Neboj bude líp Ty nejtvrdší rány rozdává život sám Myšlenky tvoří svět Žij, jako kdybys měl zítra zemřít Kde je vůle, tam je i cesta Není zeď, která by nešla zbořit Mysli pozitivně A nikdy nepřestávej snít .................................................... Trefil Jakub do černého? Jak se bude Nika cítit, až se vzbudí? A co když zaslechla něco, co se přední snažili utajit?! Jestli váspříběhbaví, čtětedál...
