Z NULY NA STO

Postarám se o tebe, maličká

Seděla jsem na posteli, když jsem si všimla Dominika ve dveřích.
"Niko? Jsi v pořádku?"

Nejsem a už nikdy nebudu!
Chtělo se mi křičet. Nakonec jsem jen přikývla a nevydala ze sebe ani hlásku.
"Jak ti je?" Sedl si vedle mě na postel.
Dívala jsem se mu do očí. Vypadal utrápeně. Ale co ho ve skutečnosti trápilo? Já nebo ona?
"Nevím, Dominiku." Vlastně jsem mu nelhala. Nevěděla jsem, jak mi je. Nával smutku a vzteku tak nějak zmizel do neznáma a já jen otupěle seděla a koukala.
"Měla by ses aspoň trochu najíst." Navrhoval mi Dominik. Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení. Ale nechtěla jsem být sama v pokoji. Potřebovala jsem být s někým, abych nemusela myslet na to, co jsem slyšela.
Znovu jsem jen kývla na souhlas.
"Udělam ti něco k jídlu a přinesu ti to."
"Ne, půjdu s tebou. Je mi už líp."
Neprotestoval. Pomohl mi vstát a dojít do obýváku.

Na gauči seděl Jakub. Jak mě uviděl, hned mi začal uvolňovat místo vedle sebe.
"Jak ti je, maličká?"
"Je to lepší." Rozhodla jsem se trochu zalhat a zatím pomlčet o tom, co jsem slyšela. Třeba se dozvím něco víc.
Dominik mě svěřil Jakubovi a šel připravit něco k jídlu.

"Měli jsme o tebe strach. Co se stalo?" Vyptával se Jakub.
"Nevím, najednou se mi udělalo strašně zle a musela jsem ven. A tam... Nevím."
Jakub mě pohladil po vlasech a já si o něj opřela hlavu. Objal mě a nepřestával hladit.
Na nic víc se neptal. Jen tam se mnou seděl.
Cítila jsem se v bezpečí. Od začátku se o mě staral a já mu věřila. Za každých okolností zachoval klid a chladnou hlavu.
Nechala jsem se uklidňovat jeho dotekem, až jsem usnula...
....................................................
Dominik
Když jsem vešel do ložnice, uviděl jsem Niku nepřítomně sedět na posteli. Strašně mě to vylekalo.
Nakonec se mi ji podařilo přesvědčit, že by se měla najíst. Potěšilo mě, že chce jít se mnou.
Pomohl jsem jí vstát a dovedl ji do obýváku. Posadila se vedle Jakuba. Věděl jsem, že se o ní postará, než udělám něco k jídlu.
Teď jsem stál v kuchyni a měl čas přemýšlet.
Musím rychle vyřešit situaci s tou holkou... Martinou. Chci být s Nikolkou a nikdo nám to nesmí překazit.
Nechtěl jsem čekat na Jakuba, že to vyřeší. Chtěl jsem to udělat hned.
Šel jsem zpátky do obýváku, abych si vzal telefon.
Nika spala Jakubovi v náručí. Ukázal na mě gesto, abych byl potichu.
Vzal jsem telefon a šel do kuchyně.
Smsky jsem měl pořád v telefonu. Sedl jsem si ke stolu a nalil si panáka. Vyhledal jsem konverzaci s ní.
Ahoj, nevím, co se mezi náma stalo. Tu noc jsem přebral. Ale byla to chyba. Omlouvám se, nechci ti ublížit, ale mám přítelkyni a na tom nic měnit nehodlám.
Odesláno.
Položil jsem telefon na stůl a vrátil se k vaření.
Tím jsem považoval situaci za vyřešenou...
....................................................
Jakub
Dominik přivedl Niku do obýváku. Posadila se vedle mě a chvilku jsme si povídali. Bylo na ní vidět, že už je jí trochu líp, ale byla unavená. Opřela si o mě hlavu. Hladil jsem ji po jejich dlouhých vlasech a občas neúmyslně sjel na její záda. Byla tak drobná a malá.
Chtěl jsem, aby se cítila dobře a tak jsem ji nepřestával hladit.
Usnula.
Věděl jsem, že mi věří a já jí v duchu slíbil, že ji ochráním, ať se děje cokoliv.
V polospánku se pohnula a lehla si na mě. Přitáhl jsem ji blíž, aby nesjela až dolů. Při té příležitosti jsem se dotkl jejího pasu a bříška.
Co když je opravdu těhotná a čeká dítě. Dominikovo dítě...
Ať se stane cokoliv, postarám se o tebe, maličká!
....................................................
Jak bude reagovat Martina na Dominikovu zprávu? Odpoví vůbec? A jak bude dál pokračovat vztah Niky a Dominika? Dodrží Jakub svůj slib?
Doufám, že vás příběh stále baví a dojdete se mnou až do konce...