Z NULY NA STO

Moji démoni

Dominik
Složil jsem dopis pro Niku a dal ho do kapsy u bundy.
Seděl jsem na baru a nevěděl, co dál.
Přemýšlel jsem, co se asi děje doma. Spí pořád ještě schoulená u Jakuba nebo si přelezla do naší postele? Je tam Jakub s ní?
Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc mě moji démoni bičovali. Užíral jsem se žárlivostí.

Přestaň, Dominiku. To ty jsi to posral. Ona ne. Ona na tebe čekala, obětovala se a ty jsi to zkurvil. Ona ne.

Dopil jsem skleničku a zaplatil.
Vydal jsem se do studia. Rozhodl jsem se tam přespat. Nejspíš tam nikdo nebude a budu mít klid přemýšlet, jak to všechno zachránit.

Ve studiu jsem si zalezl na gauč a přál si usnout a vzbudit se do novýho rána s tím, že je všechno cajk.

Co když odjela. Co když se vrátím domů a ona tam nebude. Co když už mě nebude chtít vidět. Řekla mi, ať ji nechám být.
A co když je opravdu těhotná a zmizí i s naším dítětem.

Sám se svejma myšlenkama jsem nakonec usnul.
Zdál se mi sen o ní. Byla tak krásná, tančila kolem mě a já byl pyšnej, že je moje. Pak se vedle nás objevila ona. Ta, kterou jsem si ani nepamatoval. Ta, která se mi připletla do cesty, když jsem neměl sílu s ní bojovat. Nika se začala vzdalovat, byla dál a dál ode mě a najednou vedle ní byl Jakub, vzal ji za ruku a odvedl pryč.

Vzbudil jsem se, venku už bylo světlo. Zapálil jsem si cigaretu. Vzal jsem si mobil a začal psát zprávu pro Niku.

Odpusť mi, holčičko moje. Miluju tě. Nik

Odesláno, doručeno, ale nepřečteno.
Ani po půl hodině si zprávu nepřečetla.
Vytočil jsem tedy číslo na Jakuba.
"Čau bro."
"Ty vole, kde jsi. Hned přijeď. Musím jít."
Co to znamenalo? Proč musel jít a kam. Zachvátil mě strach, že je něco s Nikou.
Napsal jsem mu ještě zprávu.

Je tam Nika?
Odepsal až za nějakou dobu.
Jo je. Mluvil jsem s ní. Teď leží a spí. Bylo jí zase špatně.

Vystřelil jsem ze studia a vydal se přes město domů.
Proč jí je špatně? Co se to, sakra, děje?
....................................................
Jakub
Byl jsem zpátky za pár minut. Naštěstí je lékárna kousek.
Vešel jsem do pokoje. Nika ležela, ale nespala.
"Jsem zpátky."
Sedl jsem si k ní na postel a podal jí malou igelitovou tašku.
"Koupil jsem tři testy, kdyby náhodou."
"Děkuju." Vstala, vzala si tašku a odešla do koupelny.
Zůstal jsem sedět na posteli a rozhodl se počkat...
....................................................
Vzala jsem si tašku s testama, co přinesl Jakub a odešla do koupelny.
Seděla jsem na okraji vany a dívala se na krabičku.

Co když vyjde pozitivní? Možná jsem opravdu těhotná a čekám dítě s Dominikem. S tím Dominikem, co mi nejspíš byl nevěrnej.

Otevřela jsem krabičku a vyndala test. Rychle jsem přečetla návod a udělala vše, jak tam psali.

Uběhlo pět minut a byl čas podívat se pravdě do očí.
Nechtěla jsem být u toho sama. Byl tu Jakub. Za tu krátkou chvilku se stal mým přítelem a andělem strážným. Vždy, když jsem ho potřebovala, byl se mnou.

"Jakube?" Lekl se, když jsem na něj od dveří ložnice promluvila.
Hned se otočil.
"Bojím se."
Vstal a došel ke mně. Objal mě. Bylo mi dobře v jeho objetí.
"Mám jít s tebou?" Přikývla jsem. Zase jsem mu nemusela nic říkat a on věděl.
Došli jsme zpátky do koupelny. Test ležel obráceně na umyvadle.
"Mám se podívat?" Zeptal se.
"Prosím."
Jakub vzal test, otočil ho, podíval se na mě a...
....................................................
Jakub už výsledek ví. Dominik se blíží k domovu...