Life in the forest

Útočiště

Jakmile se kouř rozplynul, zbojníci byli pryč a spolu s nimi i baron Thomas. Jediné co po nich zbylo, byl pergamen přibitý na stomě u cesty, na kterém stálo- Vrátíme Vám barona po malé převýchově. Mlha. Vojákům nezbylo než pokračovat v cestě na baronův hrad, bohužel bez něj.

"Není moc těžký?"zeptala se Kera Filipa, který nesl přes rameno Thomase. Když utíkali z kopce, aby zastavili Trevora, bylo to lehčí než  teď kopec vyšlapávat zpátky nahoru ke skalám. Filip byl silný starší muž s plnovousem.

"Ne je jako peříčko. Kdyby nespal a mrskal sebou, bylo by to horší. Dobrá rána, Mlho,"odpověděl jí Filip a pohodil si Thomase na rameni, protože mu z ramena sjížděl. Ten se hlavou udeřil o větev stromu, pod kterým procházeli."Ups. Pardon,"řekl žertovně Filip a usmál se. Kera se taky usmála, ale nikdo to neviděl, jelikož měla přes obličej stále šátek. Konečně došli ke skalám, ve kterých měli ukrytý svůj tábor. Vytvořil ho Keřin otec, poté co jejich původní tábor byl vypálen.

"Počkej,"křikla Kera, když chtěl Filip vejít do tmavé jeskyně ve skále, aby se dostal do tábora. Kera vytáhla od jednoho ze zbojníků lano z jeho brašny. Svázala Thomasovi ruce a oči mu zavázala kusem látky.

"Už můžeš,"řekla Kera a vešla dovnitř jeskyně. Zapálila pochodně, rozdala je zbojníkům a vydala se jeskynními chodbami k táboru. Louče jim osvětlovaly cestu slabým plamenem. Po chvíli procházení chodbami se před nimi objevilo sluneční světlo. Sluneční svit příjemně hřál.

"Stát, kdo je tam?"ozval se mužský hlas. Před východem bylo pár velkých balvanů. Na jednom z nich stál muž s kápí přes hlavu a mířil na ně lukem.

"Zeptej se ještě jednou a jsi mrtví, Kevine. Máte být u balvanů poblíž  tábora a kdyby to nebyli naši lidé, tak až potom se zeptat, tupče,"odpověděla mu drze Kera a klidně prošla kolem něj."Můžu to opakovat pořád dokola a stejně to budete dělat po svém,"šeptla si pro sebe.

"Už se probírá,"řekl Filip. Kera se zastavila a podívala se na Thomase, který se pomalu začínal pohybovat.

"Co se děje?"zeptal se zmateně Thomas. Přes zavázané oči nic neviděl a bolela ho hlava.

"Skvěle. Aspoň si odpočineš. Polož ho, ať jide po svých,"řekla mu Kera. Filip postavil Thomase zpátky na nohy. Thomas se zakymácel. Neměl sebemenší ponětí, co se to děje. Filip uchopil konec provazu, kterým měl Thomas svázané ruce a táhl ho za sebou. Thomas měl stále šátek na očích a nic přes něj neviděl, a proto často zakopnul a spadnul. Nikdo si toho nevšímal. Procházali mezi kameny v uličce, která byla ohraničena zdmi skal. Konečně se zastavili.

"Kam mě to vedete?"zeptal se naštvaně Thomas. Měl toho všeho dost. Jednali s ním, jak se zajatcem a navíc ho omráčila holka.

"K nám domů,"odpověděla mu Kera a strhla mu z očí látku. Velké množství slunečního světla bodalo Thomase do očí. Párkrát zamrkal, aby si oči na světlo opět zvykly. Jakmile se tak stalo, uviděl před sebou pár dřevěných domků na louce ohraničené skálami. U domků se pohybovaly děti, ženy i muži, kteří byli často ozbrojeni alespoň dýkou. Muži se cvičili v boji se zbraněmi, ženy pečovaly o pár kusů dobytka, který tu měli a malá pole s obilím či zahrádky se zeleninou nebo ovocné stromky. Děti pobíhaly mezi domky a pokud matkám nepomáhaly, hrály si mezi sebou nebo pozorovaly muže.

"Mlha je zpátky,"vykřikovaly radostně děti a šli k nim. Většina zbojníků si již sundala kapuce od plášťů včetně Kery. Thomas ji, ale stejně neviděl obličej, který byl zahalený pod šátkem a maskou.  Čistě hnědé vlasy měla spletené do úhledného copu, který již nebyl tak úhledný po boji s Trevorem. Kera k němu přišla a sebrala mu meč.

"Máš u sebe ještě nějaké zbraně?"optala se ho Kera.

"Hledej,"odpověděl jí naštvaně Thomas. Kera se ušklíbla a sáhla Thomasovi do pravé boty, z které vytáhla dýku. Thomas čekal, že ho prošacuje, i když věděl, že u sebe žádnou jinou zbraň nemá. Kdyby tušil, že ho zajmou, vzal by si ještě nějakou dýku a líp si ji schoval, jenže to nečekal.

"Odveďte ho do žaláře a zbraně odneste do mého pokoje,"rozkázala Kera mužům a odešla od nich pryč.

"Co po mě k čertu chceš!"křičel na ni naštvaně Thomas. Kera ho ignorovala a šla k jedné ženě. Bavilo ji Thomase provokovat.

"Kde je můj bratr?"zeptala se ženy.

"Od rána nevyšel z pokoje,"odpověděla jí pokorně žena. Kera si sundala plášť, naštvaně jím hodila o zem a zamířila do bratrova pokoje."Ale není tam sám,"křikla na ní žena a čekala, že se Kera zastaví. Ale marně. Kera stále šla do skal, kde měli vybudované místnosti, včetně jejich pokojů. Každý jí šel z cesty. Kera byla na bratra naštvaná a každý, kdo ji znal věděl, že je lepší jít jí z cesty a nechat ji vylit si vztek na toho, kdo za něj může.
Vězení v Útočišti
Filip vedl Thomase ke skále, kde byl v zemi úzký průchod. Vedl ho po schodech dolů pod skálu. Byla tam zima. Cestu jim osvětlovaly pochodně hořící po stěnách, které chodbu i vyhřívaly. Filip strčil Thomase z posledního schodu a on spadnul na studenou zem. Rozhlédnul se okolo sebe. Jeho cela byla malá. Kousek od něj bylo místo, kde ležela na seně medvědí kožešina. Filip, mu rozvázal ruce, poté ho zamknul a klíč dal Kevinovi.

"Hlídej ho a nebav se s ním, Kevine,"rozkázal Filip.

"Proč já? Nejsem přece něčí chůva,"oprsknul se na něj Kevin.

"Za trest. A Mlha by určitě nebyla ráda, kdyby ho nikdo nehlídal,"sykl Filip.

"No tak dobře. Ale doneste mi potom jídlo,"křikl Kevin na odcházejícího Filipa, ale ten mu už neodpověděl.

"Bojíte se malé holky,"řekl s výsměchem Thomas a ruce prostrčil skrz mříže, o které se opřel.

"Tak zaprvé, Mlha není jako ostatní ženy. Klidně by tě zabila bez jediného mrknutí oka a navíc se jí nebojíme, ale máme k ní respekt i úctu, díky jejímu otci. A zadruhé, Mlha už dávno není malá holka,"odpověděl mu Kevin a vytáhnul z vnitřní strany pláště tenkou knihu  a začal si v ní číst.

"Ty umíš číst?"podivil se Thomas. Tahle dovednost byla  vyhrazena hlavně pro šlechtice a lidi žijící v klášterech.

"Moc ne. Mlha nás to učí a nebo někdo jiný, pokud to umí."

"Jasně ta tvrdohlavá holka."

"Vůbec nic o ní nevíš.Chtěl jsi ji zatknout bez toho aniž by jsi ji znal či věděl, proč to všechno dělá. Nikdo z nás ji pořádně nezná, možná kromě jejího bratra a Filipa, ale teď už zklapni a nech mě v klidu číst,"rozlobil se na Thomase Kevin. Thomas otráveně protočil oči a posadil se ke zdi na kožešinu. Nechápal čím si získala jejich věrnost a loajalitu."Co se mnou máš sakra v plánu?"zeptal se sám sebe.