Life in the forest

Poslední záchrana

Takže lidičky přináším vám sem slibovanou novou kapitolku. Zřejmě by byla zveřejněná ještě později, pokud by dnes nebyl pro mě významný den. Dneska má totiž moje sestra narozeniny a oslaví svoje pětadvacáté narozeniny a tohle je ode mě bonusový dárek pro ni. Takže ti moje milovaná sestřičko přeji všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví. Mám tě ráda, hňupíku. :) Přeji všem příjemné a pěkné čtení a doufám, že kapitola nezklame.

V královském táboře a cestou k němu, chvíli po napadení Thomase

Jeli v dešti už nějaký ten čas, když se před nimi objevily mohutné stany různých barev. Thomas zastavil koně a Kera mu položila hlavu na rameno.

„Vždycky jsem si říkala, jak to vypadá v královském táboře a teď to zjistím, ale jinak než jsem si představovala,"řekla a usmála se. Thomas se k ní otočil a uviděl, jak se jí v očích blýskají jiskřičky, ale taky v nich bylo ukryto něco víc. Něco víc osobního.

„A jak sis to představovala?"zeptal se Thomas a pobídl koně. Kera sundala hlavu z jeho ramene a narovnala se.

„Otec mi často vyprávěl svoje zážitky z dob, kdy sloužil, jak on říkal právoplatnému králi a válčil po jeho boku. Jenže."Kera se zhluboka nadechla a pak vydechla všechen vzduch z plic, protože každým krokem byli čím dál blíž k táboru.

„Jenže,"pobídl ji Thomas, dal si uzdu do jedné ruky a druhou chytil Keru za ruku. Uslyšel tiché uchechtnutí a hlasitý nádech. Poznal, že je Kera nesvá, ale kdo by na jejím místě nebyl. Jela na koni s vysoko postaveným šlechticem do královského tábora, přímo za králem, který toužil po její smrti a ještě k tomu dobrovolně. Tohle by udělal buď jen hlupák nebo člověk s velkou odvahou a sebevědomím. Thomas řadil Keru spíš do té druhé skupiny, ale bál se o ni. Nejraději by otočil koně a odvezl ji co nejdál od tábora.

„Jenže dal svoji víru a loajalitu nepravému, a proto skončil jako vyvrhel, a tak se stal zbojníkem. Chtěl svůj čin odčinit, ale nikdy k tomu neměl příležitost. Představovala jsem si, jaké by to bylo být s ním a bojovat po jeho boku. Snad jsem ani já nevložila svoje naděje do špatného člověka."Thomas poznal v jejím hlase strach a bolest ze vzpomínek, a proto si s ní propletl prsty na ruce.

„Král je skvělý člověk, lepší než jeho otec či bratranec, a pokud by ti chtěl někdo ublížit, nedovolím mu to. Ochráním tě,"řekl Thomas rozhodnutě. Kera stiskla ruku, na které měli propletené ruce a přiblížila hlavu blíž k té jeho.

„Já vím, ale ať se mezi mnou a králem či někým jiným něco stane, musíš být na jejich straně. Vím, co ke mně cítíš, ale nechci, abys kvůli mně přišel o to, co máš,"zašeptala mu Kera do ucha a pustila jeho ruku, ve chvíli, kdy dojeli k velkému červenému stanu, u kterého stály dva muži v brnění, hlídající vchod do stanu. Kera seskočila z koně a počkala než z něj seskočí i Thomas. Muži hlídající před stanem ji pozorovali.

„Chci mluvit s králem," pronesl Thomas, když se postavil vedle Kery. Muži mu kývli na znamení, že může projít a on to udělal, ale Keře v tom zabránili. Podíval se jí do očí a viděl v nich ty známé blesky naštvanosti. Netušil, jestli by byla schopná napadnout jednoho z mužů před královým stanem, obzvlášť když s ním chtěla mluvit, ale nemínil nic riskovat.

„Ona půjde se mnou," řekl a vojáci se na něj nechápavě podívali.

„Můj pane, myslíte, že je to moudré? Vypadá jako jedna z těch lapků, kteří žijí na vašem panství," promluvil jeden z vojáků.

„Taky že jsem jedna z nich a teď mě pusťte nebo snad chcete odporovat vyšší moci," spustila na ně Kera. Muži se na ni překvapeně podívali, ale ona se kolem nich jen protáhla a zastavila se opět u Thomasova boku.