Life in the forest

Sbohem

Během svadby musel Thomas neustále myslet na to, co se ve vězení stalo. Kera měla něco v plánu, ale co. Proč se mu stále objevuje v životě? Toužil po ní a přitom s ní už byl tehdy na hradě. Tehdy byla jiná, ale pusu měla stále prořízlou. Co když byla tehdy na královském hradě z nějakého důvodu a z podobného důvodu je i teď tady ve vězení?

Sophie s Jackem odešli z hostiny plnit své manželské povynnosti. Nebylo s kým se tu rozumně bavit a navíc si chtěl Thomas uspořádat svoje myšlenky osamotě. Skoro každý účastník hostiny byl opilý, ale on přes všechnu snahu, ne. Thomas se zvedl ze křesla u stolu a odešel do své komnaty. Přemýšlel, jestli se má jít podívat za Kerou a zeptat se jí, co tu dělá, ale neudělal to.

Vešel do komnaty a odhodil svůj meč k okraji postele. Vytáhl ze své skříně malou dřevěnou truhličku, kterou našel schovanou pod oltářem. Posadil se do křesla u krbu a otevřel ji. Byl v ní přívěšek ve tvaru srdce, který po něm Kera chtěla. Našel ho už před tím plesem, ale ještě jí ho nedal. Ani jí ho dat nechtěl. Chtěl mít něco jejího. Vytáhl přívěšek a pořádně ho zkoumal. Proč pro ni může být zrovna tenhle řetízek tolik důležitý, když si na šperky nepotrpí? Najednou si všimnul malého papírku, položeného na stole. Stálo na něm: Po oslavě, zavřená komnata v západním křídle. Žádné jméno, kdo mu to poslal nebo důvod proč se tam má dostavit. Ta komnata byla zavřená dlouhou dobu a do západního křídla nikdo pořádně nechodil. Jeho otec ho nechal uzavřít, kvůli vzpomínkám. Je jen málo osob, které by tam mohli být. Thomase napadla Kera, ale ta byla přece připoutaná v mučírně. Chtěl to zjistit. Schoval přívěšek do váčku u opasku, vzal si meč a vyšel z komnaty.

Thomas šel po točitém schodišti v západním křídle, které končilo dřevěnými dveřmi. Thomas je otevřel a před ním se objevila komnata. Na to, že tu už dlouhou dobu nikdo nebyl, bylo tu čisto, zapálený oheň v krbu a svíčky po celé komnatě. Poblíž dřevěného kulatého stolu uprostřed místnosti stála osobo v černém plášti s kapucí přes hlavu.

"Už jsem myslela, že nepřijdeš,"řekla osoba a Thomasovi došlo, že to je Kera.

"Dřív jsem tvůj vzkaz nenašel. Jak ses dostala z vězení? A proč jsi vůbech chtěla, abych sem přišel?"Kera se zasmála a přešla ke stolu s poháry a džbánem. Nalila do pohárů víno a jeden z nich podala Thomasovi. Kera se napila z poháru a zhluboka se nadechla.

"Tohle byla komnata mojí matky a já tu někdy zůstávám."

"Proč jsi chtěla, abych sem přišel?"Kera položila pohár zpátky na stůl a sundala si kapuci.

"Přišla jsem si sem pro informace, které jsem získala a taky jsem se chtěla rozloučit.Vím, že zítra odjíždíte proti nájezdníkům Thomasi a taky vím, že když jsem poblíž tebe, tak se mi vrací city, a proto jsem se s tebou chtěla rozloučit."Thomas si ji pořádně prohlédl a zjistil, že je oblečena v hnědé tunice, jenom s jedním rukávem. Vypadala v šatech jinak než normálně. Nejspíš jeden z jejích převleků, aby ji nikdo nepoznal.

Kera si nasadila zpátky kapuci a chtěla kolem Thomase odejít z komnaty. Thomas ji rychle chytil za zápěstí a otočil si ji k sobě. Sundal ji kapuci a sáhl do váčku pro řetízek. Kera ho nechápavě pozorovala, ale když uviděla zlatý řetízek v jeho ruce, oči jí radostí zářily.

"Našel jsi ho,"řekla radostně. Thomas přikývl a dal jí řetízek na krk.

"Takže jsem i já splnil svoji část dohody."Kera se mu zadívala do očí a on do těch jejich. Když ji poprvé viděl měla oči chladné a bez citu, ale teď se v nich něco skrývalo.

Kera se k němu přiblížila a zašeptala:"Děkuji." Thomas na nic nečekal a vášnivě Keru políbil. Kera se k němu víc přitiskla a polibek mu vracela. Thomas jí rozvázal plášť, který spadl na podlahu a přejel rukama k šněrování. Kara mu sundala košili a odhodila ji na zem vedle pláště. Pomalu se přesouvali k posteli a během vášnivého líbání ze sebe sdělávali oblečení.