Life in the forest

Královo rozhodnutí

Kera už nevydržela déle v posteli a Thomas jí v ní nedokázal déle udržet. Společně se alespoň přesunuli k tmavě dřevěnému stolu, kde jim jeden z Keřiných mužů přinesl jídlo. V cínových talířích byla polévka, z které se vznášel tenký pramínek páry. Thomas s Kerou mlčky jedli. Oba měli obavy z toho co se bude dál dít. Ani jeden si již nedokázal představit život bez toho druhého. Jejich tichý oběd vyrušila osoba, která vstoupila do stanu. I přes novou jizvu na obličeji Thomas osobu poznal. Lambert se uklonil a přistoupil blíž ke stolu.

„Omlouvám se, že vás ruším při jídle, ale je zde králův muž, který žádá o vaše přijetí." Kera odložila lžíci k talíři s nedojezenou polévkou a jemně kývla hlavou. Lambert chtěl vyjít ven pro králova muže, když ho Kera zastavila.

„A Lamberte vyřiď Edgarovi, ať se za mnou staví a poddá mi informace o ztrátách a dalších věcech." Lambert jí přikývl a nechal dovnitř vstoupit muže v drátěné košili s mečem u pasu. Kera si ho pořádně prohlédla a ani mužem ho nazývat nemohla. Byl to spíš mladý chlapec s hnědými vlasy, kterému ani vousy nerašily. Určitě tohle byla jeho první bitva a jen díky jejím žoldákům přežil. O jeden zachráněný život navíc.

„Barone. Král si žádá vaši okamžitou přítomnost v královském stanu společně s vůdkyní zbojníků a vůdcm žoldáků," řekl chlapec s hrdě zvednutou hlavou. Kera v něm ale i přesto objevila strach a zmatení, proudící z jejich společnosti. Toho, že je baron se zlodějkou sám ve stanu a pojídají společně stejné jídlo. To ale netušil, že je v tom mnohem víc.

„Děkuji za vyřízení," odpověděl chlapci Thomas a naznačil mu, aby opustil stan. Chlapec si ještě letmo prohlédl Keru. Vůbec nevypadala tak nebezpečně, jak se o ní povídá. Nakonec se chlapec poklonil, otočil se na patě a odešel ze stanu.

„Nelíbí se mi, že král poslal zrovna pro nás," řekl nevrle Thomas a zvedl se z křesla, v kterém seděl. Bál se toho, co po nich král chce. Zato Kera byla na takovéhle situace zvyklá, a proto zůstala stejně klidná.

„Bylo jen otázkou času, kdy nás k sobě zavolá a lepší teď než potom," pronesla Kera, která se též zvedla z křesla a došla si k posteli pro svůj meč. Netušila, kdo ho tam dal, ale byl tam. Kera popadla meč do ruky a dala si ho do pochvy u pasu. Thomas jí položil ruce na ramena a sklonil k ní hlavu.

„Jestli se na to necítíš, nemusíš tam chodit. Nerad bych, aby se našemu malému nebo tobě něco stalo," zašeptal jí u ucha a sjel levou rukou ke Keřinámu břichu, po kterém ji pomalu hladil. Kera si přidržela jeho ruku na svém břichu a otočila k němu hlavu. Zajímalo ji, jestli by se tak choval kdyby s ní byl, když čekala jejich první dítě. Dala mu pusu a položila mu ruku na tvář.

„Právě proto tam musím jít," řekla a zadívala se mu do očí.

„Ne. My tam musíme jít," opravil jí Thomas a usmál se na ni. Kera mu úsměv opětovala, nasadila si plášť a společně vyšli ze stanu, kde čekal chlapec, kterého král poslal. Mezitím před Keru s Thomasem přivedli dva žoldáci koně. Oba na ně nasedli a chlapec se vyhoup do sedla hnědého koně.

„Myslel jsem, že mě chceš vidět, Kero. A abych nezapomněl, upřímnou soustrast, barone," ozval se za nimi Edgarův arogantní hlas. Kera ho proklínala za špatné načasování. Vrhla po Edgarovi vražedný pohled a pak se zadívala na Thomase. Bylo jí jasné, že Edgar ve svém úkolu uspěl, ale nechtěla, aby se to Thomas takhle dozvěděl. Snad Edgar neprozradí, že jednal na její rozkaz. Že to ona rozkázala zabít Richarda.

„Nevím o čem to mluvíš," řekl nechápavě Thomas a zkoumal Edgara pohledem. Úplně zapomněl, že v téhle bitvě bojoval i Richard. Jediný na koho myslel byla Kera a jejich nenarozené dítě. Jeho budoucí potomek.